Bledý odraz vzpomínek

5.kapitola

Začala škola a Harry se Snapem měli za sebou třetí týden společného výcviku. Jako zázrakem se navzájem nezabili, ale nepracovali zrovna v dokonalé harmonii. Trávit s někým čas v těsné blízkosti mohlo být v nejlepších chvílích náročné, ale Harry a Snape se dokázali navzájem rozčílit i bez malé provokace. Jejich výjimka sprostých slov stále platila a k Harryho překvapení bylo jasné, že Snape se vlastně snaží nebýt hnidopich, ale stejně se pošťuchovali a hašteřili.

Snape nezpochybňoval Harryho oddanost k výcviku, za což byl Harry vděčný, ale přesto pronášel jízlivé poznámky, na které Harry nemohl reagovat. Snažil se chovat uctivě, přimět muže, aby se k němu choval jako k sobě rovnému, ale Snape byl stále malicherný a často pomstychtivý člověk.

Harry doufal, že je jejich společný cíl dokáže sjednotit, že Snapeova touha vidět Voldemorta poraženého převládne nad jeho touhou posmívat se a trápit Harryho, ale s mužem bylo stále obtížné vyjít a zdálo se, že ho těší, když Harryho shazuje. Harry se zase ze všech sil snažil, aby nevybuchnul, ale byl také rozhodnut nenechat se tím mužem zastrašit.

Musel Snapeovi ukázat, že už není dítě, že už se sebou nenechá tak zacházet. Rozhodl se, že nejlepším způsobem, jak toho dosáhnout, je pracovat tak tvrdě, jak jen to bude možné, aby Snape viděl jeho odhodlání.

Probíral se knihami, které mu Snape poskytl, a pilně se učil teorii složitých kouzel, která měl používat. Snape také bádal; hledal způsob, jak Voldemorta konečně jednou provždy zničit. Ve chvílích, kdy byli oba zahloubáni do knih, byli nejspokojenější a někdy i přátelští.

"Pottere, máte Studii o rumunských kouzlech?" zeptal se Snape a vytrhl Harryho z lehkého otupění, do kterého pomalu upadal.

„Jo," řekl Harry, vytáhl ji z hromady a odnesl Snapeovi, který měl vlastní psací stůl pod kouzelným oknem, ze kterého byl výhled na jezero. Už se stmívalo a slunce začínalo zapadat a vrhalo na krajinu oranžový odstín.

„Děkuji," řekl Snape, když mu ji Harry podal a okamžitě do ni zabořil nos.

Harry chvíli zůstal stát a sledoval, jak se na hladině jezera rozlévá několik jemných vlnek. Byl unavený, a to spolu trávili čas teprve tři týdny. Zdánlivě si měl odpykávat týdenní trest po škole, ale pravdu znali jen Ron a Hermiona.

„Budeme muset s něčím přijít," řekl tiše.

„Hm? Co prosím?" Řekl Snape a zvedl hlavu.

„Ach, jen jsem si říkal – potřebujeme nějakou krycí historku, abych sem mohl chodit. Nemůžete mi dávat tresty každý týden.„

„Skutečně? Ale já se na to těšil," řekl Snape a Harry se snažil rozpoznat, jestli žertuje, nebo ne. Snapeův smysl pro humor, pokud nějaký měl, byl těžko pochopitelný.

„Napadá vás něco?" Zeptal se Harry a nacpal si ruce do kapes.

"Jako vždy jsem připravenější, než byste vy kdy mohl být." Harry vykulil oči a Snape pokračoval: "Ve věži nedaleko nebelvírské společenské místnosti je nepoužívaný učitelský kabinet. Připojím krb, abyste se mohl odletaxovat přímo do mých komnat."

„To usnadní život a sníží riziko, že mě někdo uvidí, jak sem dolů jdu. Musím ale přijít na důvod, proč každou noc mizím.„

"Jistě dokážete svou inteligenci napnout natolik, abyste vymyslel přesvědčivý příběh?" Snape se opřel na židli a podíval se na Harryho s potměšilým úsměvem.