Bledý odraz vzpomínek

19.kapitola

Na okamžik bylo všechno zkreslené a rozostřené. Chvíli mu trvalo, než našel a lokalizoval svou sílu, a ještě déle, než se jí chytil. Bylo velmi nepříjemné nemít žádnou podobu, být tak úplně zbaven jakékoli tělesnosti, ale snažil se sám sobě namluvit, že je to jen dočasné.

Soustředil se a chytil se úponků své síly, které konečně našel. Sledoval je, vezl se na intenzivní vlně magie, kterou cítil, a překvapilo ho, když zjistil, že se spojuje se Severusovou. Kdyby byl ještě z masa a kostí, usmál by se.

To, že se vtělil do Severusova těla, si uvědomil, až když spatřil svou vlastní mrtvou postavu, jak leží na zemi o několik metrů dál. Bylo to odporně drásavé a musel od toho odtrhnout pozornost a soustředit se na úkol, který měl před sebou. Nic pořádně neslyšel, a jeho smysly byly nějak pokřivené, zmatené a rozbité.

Nebylo to důležité a on si řekl, že se musí soustředit, zatímco spojoval svou magii se Severusovou a tou částí své vlastní, která už sídlila v jeho milenci. Všechno to bylo instinktivní, spoléhal se jen na svou obvyklou intuici a štěstí, aby se mu to podařilo.

Ucítil to hned, jak se to stalo, bylo to jako když se otočí klíč v zámku. Vnikl do Severusova nitra, ovinul se kolem něj a pevně se ho držel. Matně viděl Voldemorta před Severusem, viděl rozmazaný chrapot na jeho rtech a jemně pulzoval veškerou láskou, kterou k Severusovi cítil, skrze jejich spojení.

Když Severus vyslal kletbu, kterou společně vytvořili, uvolnil se výbuch energie, a kdyby byl Harry fyzicky přítomný, určitě by ho to odhodilo dozadu. Snažil se vzpamatovat a jen tak tak se mu podařilo zahlédnout překvapený pohled Voldemortových očí, než se mu zaleskly a on spadl dozadu. Než dopadl na zem, jeho tělo se rozpadlo v záblesku prachu a světla a to bylo vše, co Harry věděl, než svět zčernal.

Když se znovu probral k vědomí, uvědomil si, že je zpátky ve svém vlastním těle. Cítil svůj mělký dech a stálý tlukot srdce. Byla úleva, že není mrtvý nebo v jakémkoli beztělesném stavu, v němž se nacházel předtím, ale stále měl pocit, že není pořádně sám sebou. Cítil se těžký a unavený, jako by byl uvězněný ve snu, a snažil se sám sebe zhodnotit, aby se "probudil".

Ležel a povrch pod ním byl měkký a pohodlný. Nic ho nebolelo, ale hlavu měl zastřenou a v ústech měl sucho. Zdálo se, že všechny končetiny jsou v pořádku, a když si uvědomil své ruce, zjistil, že pravá je něčím sevřená. Soustředil energii a sevřel prsty, když někde napravo uslyšel tlumený nádech.

"Harry?"

Slyšel své jméno, ale měl pocit, že má hlavu pod vodou. Místo toho se soustředil na to, aby uchopil cokoli, čeho se držel, a snažil se to nechat uzemnit.

"Harry?" hlas se ozval znovu, teď už zřetelněji. Patřil Severusovi a jeho srdce poskočilo při pomyšlení, že ten muž je vedle něj. "No tak, Harry, vzbuď se. Vrať se ke mně."

Cítil, jak mu dlouhé, známé prsty prohrábly vlasy, a snažil se do toho doteku opřít, aby ho co nejvíc nasál. "Probuď se, lásko, no tak. Jen otevři oči."

O co se asi snažím, zatraceně, pomyslel si Harry a pak ho pobavila představa, že byl v takové situaci mrzutý.

"Ty se na mě usmíváš?" slyšel Severuse, jak se nedůvěřivě ptá.

Pokusil se promluvit, ale místo toho slyšel, jak zasténal, a sevřel Severusovu ruku ještě pevněji.

"To je ono, Harry. Dokážeš to. Jsem tady a čekám na tebe."