Bledý odraz vzpomínek

3.kapitola

Ten večer Potter trval na tom, aby se navečeřel. Musel připustit, že byl vyhladovělý a začínal mít pocit, že se mu motá hlava. Při pomyšlení na jídlo se mu stále zvedal žaludek, ale věděl, že je bláhové dál hladovět.

Poněkud dráždivě se ukázalo, že Potter je velmi slušný kuchař. Večeře, kterou připravil, byla chutná a dobře ochucená, aby vynesla jednotlivé chutě. Jedli u stolu v kuchyni, o čemž ho Potter ujišťoval, že to obvykle dělají, a konverzaci omezili na minimum.

Severus věděl, že je to dočasné. Potter mu sice řekl, že mu chce pár věcí jen nastínit, seznámit ho s určitými situacemi, ale Severus by se spokojil s tím, kdyby to vydrželo co nejdéle.

„Ginny je... velmi působivá," řekl a díval se, jak Potter postrkuje většinu jídla po talíři.

„To ona je," odpověděl s úsměvem. „Ty a ona... máte opravdu pevné přátelství. Nevím, zdá se, že máš celkově slabost pro Weasleyovy.„

„Co to znamená?" Zeptal se Severus vyvedený z míry.

Potter odložil nůž a vidličku a odstrčil talíř. Zvedl sklenici s vínem a jemně kolem ní rozmáchl červenou tekutinu. „Stali se tak trochu tvou rodinou, stejně jako mou. Rozumíš si se všemi, ale ty a Gin jste si obzvlášť blízcí, stejně jako s Ronem samozřejmě.„

Severusovi se tomu nechtělo věřit, ale řekl: "To je nepochybně vedlejší produkt našeho... vztahu." S tím slovem bojoval, ale bylo prasečí hlavou to nepřiznat.

„Ze začátku ano," souhlasil Potter, „ale věci se postupem času vyvíjely. Vy dva máte své vlastní vtípky, kterým nikdo jiný nerozumí a oba se navzájem shledáváte velmi zábavnými.„

Severus se zamračil. Vždycky zápasil s přátelstvím a často záviděl těm, kterým se podařilo vytvořit. Dozvědět se, že se mu podařilo takové přátelství navázat, bylo jaksi hřejivé, i když to bylo s bývalým studentem a Weasleym.

„Zvládli to všichni?" zeptal se náhle. Z Potterovy tváře poznal, že odpověď zní ne. „Kdo ne?" Zeptal se tiše.

„Charlie," odpověděl Potter a Severus cítil ránu ostřeji, než čekal. Charlie Weasley se svou přívětivou osobností a cílevědomou posedlostí draky neměl přijít o život ve válce někoho jiného.

„Nikdy se z toho pořádně nevzpamatovali. Myslím, že se přes něco takového nikdy opravdu nepřeneseš.„

„Zbytek rodiny –"

„Fred je slepý," řekl Potter smutně. „Vyzkoušeli řadu vyšetření, ale je to nevratné. Byla to pro nás všechny dlouhá cesta zpět k normálu.„

„Kdo ještě zemřel?" Severus si nemohl pomoci, aby tu otázku nepoložil; schylovalo se k ní od chvíle, kdy se probudil.

„Nevím, jestli je teď ta správná doba –"

„Někdy to zjistit musím," namítal.

Potter si povzdechl a poškrábal se na kořeni nosu. „Těžko se o tom mluví. Už je to tak dlouho a myslím, že se všichni snažíme na ty dny nemyslet.„

„Já... omlouvám se, jestli je to pro tebe bolestné," řekl Severus a Potter vypadal, že ho jeho odpověď překvapila.

„Máš pravdu; někdy to musíš zjistit. Já jen... Je mi líto, že si tím musíš projít podruhé.„

Potter se odmlčel a napil se vína. Severus mu nemohl závidět chvilku na uklidnění.

„Jak víš, přišli jsme o Hermionu a Charlieho, ale zemřel i Hagrid, Kratiknot, Seamus, Tonksová, Moody a pěkných pár studentů. Taky... do prdele," vydechl Potter, tvář měl bledou a Severus se napřímil.