Bledý odraz vzpomínek

12.kapitola

"Upřímně doufám, že jsem se ti za tu noc omluvil," řekl Severus, když našel Harryho v podkrovním ateliéru, jak upřeně hledí na napůl dokončené plátno.

Harry se k němu otočil s tázavým zamračením a pak se křivě usmál, když mu došlo, co se stalo. "Ne hned. Po té noci to bylo nějakou dobu... těžké."

"Asi se mi těch pár dalších vzpomínek nebude líbit, že?" Zeptal se Severus, přešel do studia a posadil se na jednu ze stoliček.

"Ne, nejspíš nebude," řekl Harry a utřel si ruce do hadru. Na kořeni nosu měl šmouhu od bílé barvy a Severuse zarazilo, jak rozkošně ten muž vypadá.

"Co jsem si myslel?" Zeptal se Severus, zmatený a zahanbený svým chováním. Dívat se na sebe byl odporný zážitek a on nedokázal pochopit, jak mu Harry dokázal odpustit natolik, aby se přes to přenesl.

"Chránil jsi sám sebe," odpověděl Harry a pokrčil rameny. "Odstrčit mě byl jediný způsob, jak jsi to uměl."

"Ale udělat to tak krutě -"

"To tě jistě nepřekvapuje, že?"

"Jak to myslíš?" Zeptal se Severus překvapeně.

"Severusi, to, že jsem se do tebe tehdy zamiloval, neznamená, že jsem byl slepý k tvým chybám. Byl jsi krutý a zahořklý člověk, nikdo tím netrpěl víc než já. Trápil jsi mě ještě předtím, než náš vztah začal, a dělal jsi to s velkým potěšením. Nemůžeš mi říct, že tě skutečně překvapilo, jak ses choval."

Možná ho nepřekvapila jeho hrubost, ale překvapilo ho jeho odhodlání dotlačit Harryho k něčemu fyzickému, když se chlapec ze všech sil snažil udržet mezi nimi hranice. Choval se mnohem krutěji, než si sám představoval, že by byl schopen, a Harryho zranění bylo ve vzpomínce, kterou si Severus prohlížel, hmatatelné.

"Myslel jsem si, že jsem lepší člověk," řekl tiše.

"Nebuď na sebe tak přísný. Bránil ses, já jsem byl obětí."

"Choval jsem se odporně."

"Ano, choval... ale to nic nezměnilo na tom, že jsem tě miloval. I když jsi mi zlomil srdce."

"Je mi to líto," řekl Severus nepříjemně a nedokázal pochopit, jak se dokázali přenést přes jeho hrozné chování.

"To všechno je voda pod mostem. Jsme spolu už léta, na všech těch věcech už nezáleží."

"Chceš mi říct, že se to od té doby nikdy neobjevilo?"

Harry se usmál a řekl: "To jsem nikdy neřekl. Čas od času zahraju na strunu viny, abych dosáhl svého."

"Velmi zmijozelské."

"Podívej, netrap se tím. Překonali jsme to. Jen... se připrav na pár dalších vzpomínek."

"Bože, já jsem hajzl," povzdechl si Severus.

"Jo, to jsi," zasmál se Harry. "Ale stejně tě miluju."

Bylo to poprvé, co to Harry řekl v přítomnosti, a bylo to šokující. Harry zrudl a nepříjemně se posunul, pak řekl: "Promiň. Nehodí se to."

"Ne," řekl Severus a zavrtěl hlavou. "Je to... kupodivu příjemné slyšet."

Ještě nikdy mu nikdo nevyznával lásku; dokonce ani jeho matka mu nikdy nevyjádřila takový cit. Kdyby mu ovšem někdy někdo řekl, že něco takového vysloví právě Harry Potter, utekl by jako splašený. Teď už mu to tak hrozné nepřipadalo.