Bledý odraz vzpomínek

15.kapitola

"Merlin Harry! Snape? Vím, že jste spolu trávili tolik času, ale stejně!"

Ron byl poněkud rozrušený a nejevil žádné známky toho, že by ho to mělo přejít. Byli schovaní na koleji, seděli na Harryho posteli se zataženými závěsy a nejsilnějšími ochrannými kouzly, která Harry znal.

"A už jste vy dva..."

"Ne," skočil mu Harry rychle do řeči. Nechtělo se mu prozrazovat, čím vším si se Severusem prošli, ale spokojil se s tím, že řekl: "Dokud jsem ještě ve škole, nic se nestane, ale... máme... spolu něco společného."

"Kriste... nevím, co na to říct. Je to psycho, to musíš souhlasit."

Harry se zasmál a řekl: "To je mírně řečeno."

"Harry," řekl Ron a jeho hlas zjemněl, "miluješ ho?"

"Ano," odpověděl Harry prostě. "Bůh mi pomáhej, vím, že je to šílené, ale miluju ho. Vidím s ním budoucnost, chci s ním budoucnost. Ta věc, ať už je to cokoli, pro mě hodně znamená. On pro mě hodně znamená."

"Ty nikdy nejdeš tou nejjednodušší cestou, že ne, kamaráde?" Zeptal se Ron s křivým úsměvem.

"Já a mít nudný život? To ne." Harry se odmlčel a chvíli si pohrával s okrajem peřiny, než se zeptal: "Nevadí ti to?"

"Myslím, že tentokrát jsi o něj definitivně přišel, ale jestli je to to, co chceš, jestli tě dělá šťastným, tak tě podporuji." Ron se odmlčel a zamyšleně se poškrábal na strništi na bradě. "Vlastně, když o tom tak přemýšlím, ani nevím, s kým jiným bys mohl skončit."

"Jak to myslíš?"

"Ty jsi neměl zrovna normální život, že? Nedokážu si představit, že bys odklusal do západu slunce s milým, prostým sedmákem, jehož jedinou starostí bylo včas odevzdat domácí úkol. Potřebuješ někoho, kdo ti rozumí, kdo ví, čím sis prošel."

Harry si s úlevou uvědomil, že Ron chápe, jak mezi ním a Severusem vzniklo pouto, a nemohl si pomoci, ale usmál se. "Nevím, co to o mně vypovídá, že moje spřízněná duše spočívá v zahořklém, mrzutém učiteli."

"Spřízněná duše?" Zeptal se Ron se se zdviženým obočím.

"No," řekl Harry a cítil, jak mu rudne tvář, "myslím, že to ukáže až čas."

"Páni, ty jsi na tom vážně blbě," zasmál se Ron, natáhl se k Harrymu a přitáhl si ho do drtivého medvědího objetí. "Myslím si, že jsi šílený čtyřoký blázen, ale stojím za tebou."

"Díky, Rone," řekl Harry tiše, protože věděl, jak moc by ho bolelo, kdyby tu zprávu Ron špatně přijal. Svého nejlepšího přítele teď potřeboval víc než kdy jindy, když se pouštěl do této zvláštní nové kapitoly svého života.

Odtáhli se a Harry stáhl z postele ochranná kouzla. Vyšli zpoza závěsů právě ve chvíli, kdy do pokoje vstoupil Draco. Založil si ruce na prsou a oba si je přísně prohlížel.

"Upřímně doufám, že máte oba nějaké vysvětlení, proč jste spolu uprostřed dne v posteli," řekl a Harry se připravil na následnou hádku.

Místo toho se Ron usmál a řekl: "Neboj, blonďáku, příště tě pozveme."

"Raději ne, děkuji," řekl Draco s odfrknutím a Harry fascinovaně sledoval, jak Ron chlapce objímá kolem ramen a dává mu poměrně něžný polibek.

"Ale přestaň zírat, Pottere," řekl Draco s úsměvem. "Ujišťuji tě, že jsem si dostatečně jistý svými schopnostmi, abych Rona dostatečně uspokojil, aby se nemusel uchýlit k rychlovce s tebou."