Deník moderního Hraničáře- hraničářův učeň (Dokončeno)

kapitola první- nultý den

Tato kapitola se bude ještě přepisovat, decentně nesedí časové období zbytku příběhu.

Alex nevěděla, jak dlouho už tím pitomým autem jely. A ani to nehodlala zjišťovat. Nasupená se opírala o okno a poslouchala písničky, aby nemyslela na tu odpornou zradu ze strany jejího rodičovstva. Jasně jí slíbili, že si může o prázdninách dělat více méně co chce, ale pravidla očividně neplatí pro všechny stejně.

,, ... Alex, posloucháš mě vůbec!?" Ozval se rozčilený hlas její mámy, která už nad svou ratolestí ztrácela trpělivost. Když si Alex vyndala špunty z uší, zaregistrovala, že se auto zastavilo, a že rozhodně nejsou k civilizaci blíž než padesát kilometrů.

Tohle musela vydýchat. Její milovaná máti ji nejspíš zavezla k nějakému pedofilnímu sériovému vrahovi aby se jí konečně zbavila, ne na pitomý tábor.

Snažila se, opravdu se snažila neznít naštvaně. ,, Co jsi říkala, mami?" Zeptala se a v duchu ji škrtila.

Matka si nemohla než povzdechnout. ,, Vypni telefon a nech ho v autě, jdeme vynést tvé věci." Alex ho lehce agresivně zahodila na sedačku a vystřelila z auta jak namydlený blesk. Hned toho zalitovala, protože šlápla do bahna.

A aby toho nebylo málo, pravděpodobně měla s tím pedofilním sériovým vrahem pravdu. Netušila, jak se tam objevil, ale najednou stál uprostřed cesty a v tichosti je pozoroval. Pravděpodobně by si ho nevšimla, kdyby si nesundal kapuci z hlavy.

,, Ah, vy budete pan... MacNeil?" Zeptala se váhavě máma. Nikdy se s ním nesetkala, takže i ona byla poněkud podezřívavá, jestli to opravdu není náhodný pedofilní dědeček. Když muž přikývl, nastalo trapné ticho.

,, Takže..., začala zase matka, ,, tohle je Alex." A postrčila své dítko o krok vpřed. Alex jí v tu chvíli chtěla zamordovat na místě, ale pak by za sériového vraha byla považována ona, ne ten happymeal či jak se jmenoval.

,, Ještě něco, co bych měl vědět?" Zeptal se muž. Alex i její matce přeběhl mráz po zádech z toho tichého, neskutečně hlubokého hlasu. Mladá dívka málem zapomněla, že ho ještě před chvílí považovala za největšího zločince pod sluncem.

,, Nic mě nenapadá... Všechno jsem vám posílala do přihlášky." Vzpamatovala se konečně Nelle, jak se Alexina matka jmenovala. Její dcera ale už o tento rozhovor ztratila zájem a z kufru vytáhla krosnu plnou osobních věcí.

Za zády se jí ozval hlas. ,, Tak se opatruj a nezab se." Alex chvíli trvalo, než pochopila, že se s ní máma loučí.

,, Prosím, nenechávej mě s ním tady samotnou! Však vypadá jako drogový dealer a mafián!" Šeptala matce do ucha, když se objali. ,, Slibuju že už nebudu naštvaná, ale prosím, nech mě odejít!"

Když se Nelle pokusila své dceři vysvětlit, že to opravdu nejde, nenacházela vhodná slova. Proto radši z obětí vycouvala a se slzami v očích rychle nastoupila do auta. A Alex osaměla s tím podivným člověkem.

Když nad tím teď uvažovala, nikde pana vraha neviděla. Rozhlížela se všude, dokud se někde ze zhora neozval ten děsivě tichý hlas: ,, Jak málo lidí napadne se podívat nahoru..."

Plavovláska zaklonila hlavu, až nakonec v koruně smrku zahlédla nezřetelnou postavu. Než se nadála, letěla po ní šiška. Jen tak tak uhnula, ale rychlostí blesku na její hlavu padala druhá, ještě větší. Záhy jakoby se spustila šišek celá smršť, všechny dopadajíc jen pár centimetrů od Alex. A ta věděla, že jestli ten blázen nahoře nepřestane co nejdříve házet, brzy jí nějaká trefí.

Modlitby byly vyslyšeny a onen pán MacNeil tvářící se tak na čtyřicet let seskákal jak veverka ze stromu.

,, Nu, nebudeš úplně marná. Jak ti mám říkat, Alex, Alexandra, Alexa, Saša..?"