Deník moderního Hraničáře- hraničářův učeň (Dokončeno)

kapitola dvacátá- dopis

Následující dny vůbec nenaznačovali, že je Araluen ve válce. Dva hraničáři se dvěma učni sídlili v Gilanově chatce, respektive v jejím okolí. Don navíc nebyl vždy poblíž, dojížděl na sněmoviště aby hlídal zbývající učně.

Alex byla se Samem zase sama. Gilanovi přenechali chatu, aby měl klid, takže se opět museli dělit o stan. Za jiných okolností by proti tomu Alex že všech sil protestovala, ale hlavu měla plnou všeho možného, takže jen na oko otráveně zavrčela.

Výčitky svědomí.

Alex kvůli nim nemohla spát. Vyplížila se ze stanu a za svitu měsíce v úplňku šla do lesa, kde si mohla s klidem vybít zlost. I když byly tři hodiny ráno, čili nejtemnější část noci, měsíc poskytoval tolik světla jako za bílého dne.

Ujistila se, že šípy nezaletí až ke stanu. Nebylo jí příjemné pomyšlení, že by Sama zabila. Cuknutím ruky rozložila luk a vystřílela svůj náhradní toulec.

Po událostech v podzemí nebyl čas a ani chuť jít sezbírat vystřílené šípy. Jistě, v toulci jí zbývalo ještě šest šípů, ale i to bylo dost málo. Když tedy přijeli do lesní chaty, Alex si z pokojíku vzala nějaké osobní věci a spolu s tím i dva toulce šípů- jeden pro ni a druhý pro Samuela.

Koukla se na výsledky. Rozhodně to nebylo nejhorší, vedle šli jen čtyři šípy. Lámala si hlavu proč v tom podzemí také neměla alespoň takovouto mušku, ale odpověď nepřicházela. Pokračovala v činnosti se stále větší agresí, vyvíjela si zlost na zrzka, na okolí, na sebe.

Vystřílela už osmý toulec a chytala se šípy sezbírat, když se jí za krkem ozvalo povědomé zadrnčení. Otočila se, ale nikde nikoho neviděla. Ještě aby ano, Samuel byl v učení už téměř půl roku. Jak se už dozvěděla, sama byla jedna ze tří výjimek hraničářských učňů.

Ten rok Ley spustil zkušební program- učni na zkoušku. Přijímání se tvářilo jako letní tábor a když se učitel rozhodl že adepti jsou schopni se stát učni, vzali je na sněm. Plán se ale decentně ztroskotal už jen v bodě jedna, kdy se na "letní tábor" přihlásili pouhé tři děti. Druzí dva, kluk a holka, se na sněm ani nepodívali.

Nakonec se prcek objevil asi pět kroků od ní. Také vystřílel svůj toulec a pak šli spolu sezbírat šípy. Tahle série byla mimořádně nevydařená, takže musela hledat v ne příliš hustém porostu asi dvanáct šípů. Sam své šípy- černé se zeleným a šedým pruhem- našel hned a tak Alex šel na pomoc. Všímal si, jak agresivně je jeho kamarádka vytrhává ze země.

,,Nervy?" Zeptal se nakonec. Alex mlčky kývla a vyrvala ze země další šíp. Sam se chtěl vyptávat ale poznal, že sama začne až bude chtít. Nemýlil se.

,, Vždyť nic z toho se nemuselo stát. Kdybych u těch dveří nečekala, kdybych toho idiota zrzavýho prostě zastřelila, kdyby-"

Sam jí položil ruku na rameno a Alex překvapeně zmlkla. Prohlédla mu do očí a on do těch jejích. Když si byl jistý, že ho doopravdy vnímá, řekl: ,,kdyby jsi udělala cokoli jinak, tak tady nikdo z nás není. A udělala jsi více než jsi musela. Ty si nemáš. co. vyčítat. "

Alex ho objala.

~•°•~

Nastal den odjezdu. Bylo chladné ráno a obloha říkala, že si dnes rozhodne vyždímat svoje nebeské nádrže do poslední kapky.

S Donem se rozloučila už předešlý den, musel jít hlídat učně na sněmovišti. Henry se tu také objevil, přivedl s sebou Gilanovu Tine. Vzala to hezky při jednom a rozloučila se i s ním, Lasairem a Fialem.