Deník moderního Hraničáře- hraničářův učeň (Dokončeno)

kapitola sedmnáctá- vzpoura

Tichý šelest lesa se nesl sněmovištěm. Po stanech, které zde stály necelý týden, zbyli jen čtverce polehané trávy, která se ale pomalu vzpamatovávala.

Zatažená obloha o sobě dala vědět prvním bleskem. Hrom zaduněl a ještě chvíli rezonoval mezi bílými skalami. Koně starého Boba se potulovali v okolí stáje, protože vnitřek okupovali učňové všemožného věku.

Celou stájí prostupovala tma, přerušená pouze úzkým pruhem světla z netěsnících dveří, které měli své nejlepší roky už dávno za sebou. Ta křivolaká škvíra ale nedokázala vyvětrat ten zatuchlý smrad koňských koblih, který se začínajícím deštěm nabíral na intenzitě.

,,Elliote, byl by si tak laskav a přestal mi strkat ty špinavý pracky do obličeje?" Utrhl se jeden učeň na svého bratra, za ten den nikoliv poprvé. Elliot a Lewis, jednovaječná dvojčata, byli už v posledním roce přípravy. Alex už stihla pochytit, že Lewis je starší a že je učněm samotného Leye. Oběma klukům už bylo téměř dvacet, s přehledem byli v téhle skupině nejstarší. Lewis se samozřejmě ujal iniciativy a po odjezdu starších korigoval učně, alespoň se o to snažil.

Alex si povzdechla. Vydýchávala vstek, který zanechala Leyova slova. Chápala, že celá tahle organizace je v podstatě tajná, i když jí to zatím nikdo pořádně neřekl. Jak zjistila, starší učňové měli dokonce přísný zákaz cokoliv z tím společného s mladšími probírat. Chápala i tu lest s vysláním imaginárního Gilana, nějak se morálka zvedat musela, a legenda typu Gilan k tomu poslouží více než dobře. Nedokázala ale pochopit logiku, podle které může riskovat krk, ale jen když jsou planety ve správné konstelaci nebo co.

,, Přestaň buzerovat, jo?" Okřikl mladší svého bratra. Ti dva na sebe začínali být dost alergičtí a jejich perfektní nálada pomalu pohlcovala i zbytek svěřenců.

Prašivé dveře se rozlétli a v nich stál starý Bob. ,, Jestli okamžitě nebudete zticha, " začal výhružně, ,, pošlu vás ven do bouřky jen ve spodním prádle!"

Otevřené dveře nejen poskytli více světla, ale také výhled a hlavně studený a čerstvý vzduch, kterého ve stodole bylo žalostně málo. Alex, které se podařilo obsadit místo v pravém rohu vedle dveří, se naskytl výhled na celou tuhle nesourodou bandu. Byl to tak žalostný pohled, až musela oči stočit jinam.

Zrak jí pro změnu padl na Lasaira. Klidně se popásal venku a ani přinejmenším mu nevadilo, že je nebe jako protržené. Jak už měla šanci zjistit, tenhle koník si z vody nic nedělal. Když se tryskem vracela z Norgateského léna, musela překročit řeku Parnu. Koník do ní skočil s takovou vervou že si zprvu myslela, že mu podklouzla kopyta na rozbahněném břehu.

Pevně stiskla rty a odvrátila obličej. Ta cesta pro ni byla ještě příliš čerstvá rána. Její pohled ale zachytil něco, co Alex donutilo Lasairovi opět věnovat pozornost.

Sedlo.

Už jednou se pokusila jet za svým učitelem. Někdo mu prostě říct musel, že tohle všechno byla jedna veliká bouda a že je on i celý sever v nebezpečí. Ley ani ostatní hraničáři se k tomu očividně příliš nechystali, takže neviděla jinou možnost.

Nedostala se ani dvě míle daleko. Ještě aby, hraničáři na tomto sněmovišti měli své srazy už hezkou řadu let, za které se naučili znát okolí jako vzorek hraničářské pláštěnky. Vzali jí zpět a Ley si s ní dál dost nepěkný rozhovor, že ve svém věku už by mohla mít alespoň nějaký rozum.

Lasair se klidně popásal spolu se svými koňskými druhy a zřejmě mu ani při nejmenším nevadilo sedlo na jeho hřbetě, které při samé naštvanosti zapomněla sundat. Teď tato drobnost vnukla Alex nebezpečný nápad.

Byla vhodná příležitost. Bob se právě rozčiloval se vzdorovitým Elliotem a učňové si toto zpestření monotónního života v stodole nemohli nechat ujít. Stačí jen počkat, až Bob přijde až k dvojčatům...

Alex byla venku. Uvnitř stodoly se ozvalo hlasité mlasknutí, jak právě na Elliotovu tvář dopadla facka. Nebylo zase tak moc těžké si domyslet od koho. A nadšený hukot prozrazoval, že tohle chtěl udělat nejeden učeň.

Už nechtěla ztrácet ani minutu. Ujistila se, že sedlo není povolené a že v sedlových brašnách jsou všechny její věci a pak se vyšvihla na Lasairův hřbet.

,,Hej, co to děláš!?" Ozval se za ní rozčilený hlas. Alex se poplašně ohlédla přez rameno a uviděla tak nad míru vytočeného Boba. Za jeho zády se vynořila hlava Lewise, který okamžitě vyhodnotil situaci.

Kdyby byly její reflexy jen o trošičku pomalejší, pravděpodobně by jí v ruce trčel šíp. V duchu se usmála. Vzpomněla si, jak na ní Gilan první den házel šišky, kterým se velmi zdařile vyhýbala. Její tvář ale opět potemněla, když jí okolo hlavy proletěl další půltucet šípů. Ťukla svého hřebce patami a ten vyrazil jako šíp.

Déšť sice do jisté míry skrýval jejich postavy a tlumil zvuk kopyt, ale také rozbahnil půdu. Ačkoliv na ní všechno křičelo ať jede jak nejrychleji může, byla nucena zvolit rozvážný postup. Nemohla si dovolit o Lasaira přijít, nehledě na to, že by si to do konce života vyčítala. Její rozhodnutí oběma ale zachránilo život- v hustých provázcích deště by si příkrého srázu pravděpodobně nevšimla.

Čím více se vzdalovala od sněmoviště, tím vzdálenější byli kroky pronásledovatelů. Když si uvědomila, že déšť smyje všechny stopy, trpce se pousmála.

Lasair mírně zařehtal, spíše Alex ucítila zachvění v jeho hrudi. Smysly jí okamžitě zbystřily a ona očima prohledávala okolí, ač jí to v tak hustém dešti bylo málo platné. Později také přemýšlela, jak byl cizince Lasair schopen ucítit, když všude pršelo.

Náhle ho uviděla. Vysokého, štíhlého jezdce s lukem v ruce. Chtěla se ke Gilanovi nadšeně vrhnout, ale jezdec se přiblížil. Tohle nebyl její učitel, byl to jeden z učňů!

Vytáhla skládací luk a trhnutím ho nastavila do správné polohy. ,,Ještě krok a provrtám tě šípy!" Zakřičela na vetřelce. Ten jen zvedl ruce vzhůru, jeho kůň zůstal stát.

,, Já nejsem nepřítel. Slyšel jsem, že utíkáš na sever, chci jít s tebou!"

Jeho hlas byl vyšší a roztřesený, těžko říct jestli vinou zimy, nebo nervozity. Když Alex v dálce uslyšela koňské zaržání, uvědomila si, že na rozmýšlení není mnoho času. S povzdechem kývla.

,,Jedu varovat svého učitele. Na cestě by se mi možná od tebe pomoc šikla."

,,Samuel. Jsem Samuel," řekl Alexin nový spojenec.

Aloha!
Další kapitola je tady. Je zde mimořádně málo narážek na původní sérii jak tak koukám. Zato je zde několik nových jmen a já vám prozradím, že důležitý bude pouze Sam. I když možná ne teď 🙃

Jo, a konec... Ten konec se vám asi líbit nebude.

VoUtUjTe, KoMeNtUjTe... Vždyť to znáte, jakákoliv odezva potěší.

Sè onr sverdar sitja hvass