Deník moderního Hraničáře- hraničářův učeň (Dokončeno)

kapitola devátá- nositelé dubového listu

Už byla tma. Měsíc osvětloval údolí obehnané křídovými skalami i mnoho stanů, které ale byly prázdné. Hraničáři, kterým stany patřili, nyní seděli v družném kruhu u ohně a rozprávěli si zážitky z uplynulého roku, co se většina neviděla.

Menší skupina hraničářů, čítající asi tři hochy a jednu dívku, si vytáhli své hudební nástroje, a brzy se sněmovištěm rozezněly první tóny Lesní Chaty, neoficiální hymny hraničářského sboru. Viola, příčná flétna, loutna a foukací harmonika rozezněly širé okolí tesklivými tóny této písně.

Alex ležela kousek od ohně a koukala na hvězdy. Celé tělo jí bolelo, a to nejen z běhu a střílení, když se se svým učitelem pokoušela dostat sem. Po zastávce u starého Boba a seznámením s Lasairem ji totiž Gilan odvedl za skupinou nováčků vedených jedním starším hraničářem a po zbytek dne byla pečlivě zkoušena ve všem, co ji její učitel doposud naučil. A nikdo ji rozhodně nešetřil jenom kvuli tomu, že byla dívka. Proto si nyní odpočinek užívala plnými doušky, protože za těch pár hodin pod oním hraničářem ji rozboleli nejen mozkové závity, ale i všechny kosti a svaly v těle. Proto byla za tento večerní oheň neskonale vděčná.

,, Alex, mám pro tebe dvě zprávy. Jedna je dobrá a druhá je ještě lepší. Kterou si poslechneš jako první?" To se jí nad hlavou objevil obličej jejího učitele. Po předešlé nevoli nebylo ani památky, a nyní obdařoval svou učenku jedním ze svých vzácných úsměvů.

Alex se posadila. Neměla tušení, co pod pojmem dobrá správa Gilan myslí, protože to s radostí používal aby jí upozorňoval na chybějící dřevo v kůlně, které samozřejmě musela doplnit, nebo aby poukázal na její chyby, které byly naprosto banální.

,, Třeba tu... Dobrou?" Odpověděla nervózně.

,, Zítřejší půlka zkoušek ti odpadá, protože jsi koně dostala až dneska. Ley usoudil, že nemá cenu prověřovat schopnosti nováčků, když tu činnost nikdy v životě nedělali. A tím se dostáváme k druhé části." Posadil se vedle Alex a nabídl jí jablko. Ono ovoce jí hodilo nepříjemnou vzpomínku jen pár hodin starou a donutilo jí zauvažovat, jestli se nejedná o nějakou formu pomsty. Přesto si ho vzala.

,, Porota se shodla, " začal Gilan, ,, že projevuješ dostatečné nadání, aby jsi se mohla stát hraničářským učněm se vším všudy. Takže, mám pro tebe malý dáreček."

Rozevřel dlaň a na řetízku se zhoupl malý, lesklý předmět.

Bronzový dubový list.

,, Tenhle kus kovu bude tvou pozvánkou. Cokoliv se stane, nositelé dubového listu budou stát za tebou. Cokoliv ve znaku dubu uděláš se stává naší vizitkou. Když ho přijmeš, když vstoupíš do hraničářských řad, budeš zodpovědná za činy svoje i ostatních. Zvol dobře."

Alex zarazilo, jak obřadně to Gilan vzal. Neměla nejmenší tušení, co ho k tomu vedlo, ale jedno věděla jistě: hraničáři nejsou jen protipytlácká jednotka. Co dalšího ještě nevím?

Déle se nezamýšlela. Myslela si, že jako vždy pravda časem vyjde najevo a ona se nemusí bát. Vstala a dubový lístek přijala. Gilanovi se zaleskly slzy v očích, ale natotata zmizel, takže nechal zmatenou Alex samotnou u táborového ohýnku.

Druhý den ráno se plavovláska vzbudila velmi brzo, alespoň si to myslela. Vylezla ze stanu, při čemž si uvědomila, že Gilan tam s ní nebyl. Když ho pak zahlédla s Leyem kousek od ohniště, napadlo ji, jestli tam nebyli celou noc.

,, Aaa, Alex! Je dobře že jsi vzhůru! Pojď sem." Ponořena ve svých myšlenkách se notně vyděsila, nečekala, že ji někdo osloví. Tím méně, že by to byl samotný Ley.

,, S Henrym budu mluvit později, ale když jsi vzhůru, proč toho nevyužít? Gilan mi řekl o tvém setkání s tím, čemu jsi říkala zmutovaná kalkara. Potřebuji více informací." Pokynul mladé učence, aby se posadila na rozprostřenou celtu a Alex tak s radostí učinila.

Ley byl pozorný posluchač. Když Alex vyprávěla, hltal každé slovo a bylo vidět, že se snaží vytvořit si v hlavě obrázek té nestvůry. Když skončila, vyndal desky a ukazoval jí několik obrázků a ona měla vybrat ten, který byl nejvíce podobný.

Když se sněmoviště zase začalo zalidňovat, Ley vynesl rozsudek.

,, Asi to byla kalkara. Nevím, jak se dostala tak daleko na sever, ale mohu s jistotou říct, že nebyla sama. Před pár lety jsme dostali hlášení dost podobné tomu tvému, " to se podíval na Alex, ,,a už to musíme začít řešit. Pojedeš s Gilanem do Macindawu to prověřit."

Do Macindawu se Alex rozhodně nechtělo, neboť byl alespoň padesát kilometrů daleko. Navíc tam bylo poslední dobou více Skotiů než Araluenců, a ti nebyli zrovna fajn kamarádi. Nařízení ale neodporovala.

Gilan a Ley spolu nadále něco řešili a Alex byla takticky odeslána pryč. Rozhodla se, že si dá snídani. Za včerejšek už měla zmáknuto kam jít pro takové svačinky- ke starému Bobovi.

S miskou ovesné kaše a jablkem se usadila pod jedním ze stromů a pustila se do jídla. Náhle jí ale na hlavu dopadla šiška, která se po nárazu rozpadla a její snídaně byla rázem dochucena dřevem. Vzhlédla a spatřila Henryho, který měl v jedné ruce jablko a v druhé šišku, kterou se už napřahoval.

,, Co to máte všichni za blbej zvyk házet po mě šiškama?"

Henry pokrčil rameny. ,, Myslím, že to přichází s tím být Gilanovým učněm."

Začal pomalu slézat ze stromu a nakonec se usadil vedle Alex. V družném tichu tam spolu snídali a Alex konzumaci ovesné kaše prokládala vybíráním z ní šišky.

,, Henry," začala zase po chvíli, ,, taky Gilan brečel, když ti předával dubový list?"

Henry zahodil ohryzek a utřel si ruku do pláštěnky. Pár fleků navíc jí neuškodí, pomyslel si.

,, Nebrečel. Tenkrát ještě Evelynn žila."

Alex chvíli trvalo, než pochopila význam těch slov. Evelynn, první Gilanova učeňka, v jejíchž stopách chtě nechtě kráčela. Obývala její pokoj, jezdila na potomku jejího koně, četla její knížky. Ale stále o této dívce mnoho nevěděla.

,, Nebyla to... Jeho první učeňka?" Ujišťovala se. Henry přikývl. ,,Nejen učeňka. Byla jeho dcera."

Jestli jí předchozí sdělení vyvedlo z míry, toto jí vyrazilo dech. Alex byla zvědavá, ale zároveň cítila, že se dostává hluboko do soukromí svého učitele, kde by neměla co dělat. Přesto se zeptala: ,, co se jí stalo?"

Henry jen pokrčil rameny. Když se to stalo, sám byl učněm teprve druhý týden a za tu dobu potkal Evelynn jen dvakrát. Po jeho prvním sněmu byla ona a jeho učitel odvoláni na rychlou misi, vrátil se ale jen Gilan. Trvalo pár dní, než zjistil, že ta milá holka je mrtvá.

Do přítomnosti Henryho vrátily Alexiny modré oči, které se mu zavrtávali do duše. Chvíli zvažoval, jestli by měl takhle vykřikovat do světa minulost svého někdejšího učitele, pak si ale řekl, že by se to Alex stejně jednou dozvěděla. Znovu pokrčil rameny a všechno jí vyklopil.

,, Tady jsi, Alex!" Ozvalo se kousek za jejich zády. To se k nim blížil Gilan osobně, což rozhodně Henrymu neuniklo, a tak rychle přestal mluvit. Jeho šestý smysl mu napovídal, že vytahovat toto před bývalým učitelem není zrovna taktické.

,, Ahoj Henry. Alex, sbal si, za půl hodiny vyrazíme do Macindawu."

Aloha guys!
Ten název kapitoly... Já si fakt nemohla pomoct, to tak strašně moc sedí!

A co se týče kapitoly... Její psaní byla ryzí bolest a taky to tak vypadá. Konečně se ale dostáváme do hlavního děje, tak snad se mi povede to celé nějak vygradovat. (Protože v gradaci jsem naprosto příšerná a přijde mi, že e píšu děsně monotónně. Buďme upřímní.)

✨vOuTuJtE ✨ komentujte, hEjTěTe, zanechte prosím alespoň nějakou odezvu. Ani nevíte, jakou radost mám z obyčejného" další prosím!"

Sè onr sverdar sitja hvass