Nebyla si jistá, proč jí to matka udělala. Možná za tu trojku z fyzicky, nebo je tak z rozmaru. Co ale věděla jistě bylo to, že o žádnou socializaci s jinými lidmi, jak to s radostí nazývala její máma, rozhodně nestála. Teď bude muset trpět tři týdn...
Bylo pár hodin po poledni a lesem tiše klusal osamělý kůň a jeho jezdec. Široko daleko ho mohli spatřit jen jeleni a jiná zvířátka.
Náhle jezdec sesedl a velmi usilovně se zahleděl k zemi. Prohlížel stopy, které tu zanechala zvířata. Netrvalo to ani pár minut, když se z opačného směru vynořil jiný kůň s jezdcem. Přivítali se a dali se do hovoru.
Setrvávavše v družném obětí dávali třetím člověku, který se schovával v malé pozorovatelně z větví a listů, dost dobrou šanci je překvapit. K jeho smůle o něm ale oba věděli. Skrytá postava ale přesto vystřelila několik šípů do jejich těsné blízkosti, aby dala o sobě vědět.
,,Mořská příšera co není u moře?" Řekl Gilan nahlas, aby ho schovaný člověk slyšel. V křoví to zašustilo a po nějaké chvíli vylezl nízký mužík, kterému se zcela očividně nelíbilo být nazýván mořskou příšerou.
,,Ale no tak! Tak sem tě jednou topil. Snad mi tak nebudeš říkat do konce života, ne? A navíc, nachytal jsem vás oba na švestkách!"
„Vážně?“ vyloudil Gilan jeden ze svých mimořádně sarkastických úsměvů.
A v tu chvíli hraničářský vůdce Ley poznal, že prohrál. Za krkem ho zastudila ocel, která nepatřila nikomu jinému než Alex.
,,Dobrý Alex, už můžeš přestat." Zvolal na dívku potom, co si vychutnal přítelovu porážku. Dívka schovala saxonský nůž a vylezla z lesa na cestičku. Na tváři jí hrál úsměv způsobený radostí z dobře odvedené práce.
Když ze sebe sundala všechno jehličí, listí a větve, které se na ni stihly uchytit, zařadila se za svého učitele. Gilan, Henry i Ley se vítali jako staří známí a mladá dívka si díky tomu připadala jako páté kolo u vozu. Následující událost ji ale přesvědčila, že je lepší nebýt středem pozornosti, než aby se všichni soustředili jen na vás.
,,Alex, přece se nebudeš schovávat! Pojď se přece taky seznámit!" Gilan čapnul nic nečekající Alex za ruku a postavil ji přímo před Leye. Měla tak unikátní možnost si vůdce hraničářů prohlédnout.
Čekala, že bude mít v tváři stejný trpký škleb jako Gilan, nebo že bude zaujímat Henryho bezvýrazný pohled. Místo toho viděla dobrácký úsměv s náznakem šibalské jiskry, temně černé oči, ale především jizvu, která se táhla od levého oka až k bradě. Zírala na ni s pootevřenou pusou a až příliš pozdě si uvědomila, že to nebylo zrovna nejslušnější.
,,Já vím, že zrovna krásou neoplývám, ale zas tak hrozné to být nemůže..?" Poslední slova obrátil ke Gilanovi. Ten svého dlouholetého přítele obdařil jedním ze svých mimořádně sarkastických pohledů. ,,Kdyby jsi na mě takhle vykoukl v noci ze skříně, myslel bych si, že si pro mě přišli Vallové!"
Henry byl dobrák veselé mysli, ale teď se mu to pěkně vymstilo. Nedokázal skrývat už tak dost přidušený smích a tím si vysloužil lehký záhlavek od svého velitele.
,,Kam se poděla ta úcta k nadřízeným?" Povzdechl si až podeřele nahlas Ley. ,,Alex, že alespoň ty nebudeš stejně švihlá jako tyhle dva magoři?" Alex nevědela jak odpovědět a k její smůle toho využil Gilan, který si nemohl nechat ujít příležitost popíchnout svého přítele.
,,My jsme švihlí? My? A co jsi pak ty, když topíš náhodné lidi co si jdou vyprat prádlo? A to to ani neumíš dotáhnout do konce, ty chromá mořská příšero!"
Pro změnu nebyla zmatená jenom Alex, ale i Henry. Neměl tušení, proč bývá Gilan přezdíván pitomcem od jezera, ani proč Leye nazývá mořskou příšerou. Rád by se na to zeptal, ale Ley mezitím obratně odvedl řeč od tohoto tématu. No nic, budu si muset počkat na jindy.
,,Tak co, chcete se dostat na sněmoviště ještě dneska, nebo se tady budeme nesmyslně urážet celý den?" Pak Ley hvízdnul a asi patnáct metrů od cesty se najednou objevil šedohnědý kůň, velmi nápadně podobný Tine. Ley na něj plynule nasedl, což dodalo Gilanovi a Henrymu impulz udělat stejnou činnost. Alex, která lehce zmatená stále stála uprostřed cesty, si najednou uvědomila, že už zase sedí na Henryho koni. (Pravděpodobně proto, že z něj zase málem spadla.)
Nejeli ani půl hodiny. Gilan tentokrát Alex neházel šišky, ani ji nenutil bězet souběžně s koňmi, takže tuto část cesty dívka vyhodnotila jako tu příjemnější. Dokonce už z Fiala nepadala tolik, ale modřiny z pádů nahradila otlačená zadnice od sedla a nepříjemná podlitina od sedlové hrušky, která se jí zabodávala do břicha.
Konečně spatřila v okolní krajině změnu. Přímo před nimi se ze země zdvihaly vysoké bílé skály a v nich byla jakási jeskyně. Koně zamířili přímo do ní a když byla skála dostatečně blízko, Ley, Henry i Gilan po ní přejeli prstem. Udělali to tak samozřejmě a tak nenuceně, že to po nich zopakovala. Pak vjeli do jeskyně.
Byla chladná a Alex z ní dostávala pocity úzkosti a stísněnosti. Byla ráda, když už se konečně dostali ven. A pohled na přírodu za jeskyní opravdu stál za to.
Krátká a jemná travička byla posázena bílým kvítím a tu a tam rostly osamocené borovice, které by v parném létě poskytly stín. (Nenechte se mýlit, i v tak severně položeném léně jako je Norgate je někdy hezky a teplo.) V jižní části tohoto údolíčka se pásli koně dost podobného vzhledu jako Tine, Fial, i doposud nepojmenovaný kůň Leye a po obvodu skal stály stany ze stejné, nebo alespoň dost pdobné látky, jako byly maskovací pláštěnky.
,,Páni, tady by se rozhodně dalo žít!" Vydechla zbožně Alex. ,,Vítej na Sněmovišti." Ozvalo se od Leye. Henry pomohl Alex dolů a sám následoval hned za ní.
,,Henry, postavíš s Alex náš stan? Musím si jít ještě něco zařídit." Henry ochotně souhlasil a Gilan zamířil ke koním. Ještě než odešel, na tváři se mu objevil smutný úsměv. Počkala, než odešel, aby se na to mohla zeptat Henryho. Když se ale otočila zpět na o pár let starsího hraničáře, rozhodla se, že mu nejdřív pomůže se vymotat ze šnůr na přichycení plachty.
,,To neřeš, za chvíli ho to přejde. Potřebuje si jen něco vyřídit." Zopakoval ale Henry Gilanova slova. Došlo jí, že odpověd na tuto otázku, stejně jako na všechny další, dostane ve správnou chvíli.
Z myšlenek jí vytáhlo překvapivě hezké pobrukování, které nepatřilo nikomu jinému než Henrymu. A tak se přidala.
,,Vracím se zpět do lesní chaty, vracím se k říčce pod horou, kdysi tam žila hezká dívka, mám ztrach že už není mou..."
Zdravím, copak to tu máme za písničku?🙃
V médiích (pokud bude Wattpad spolupracovat) máte vložený komiks. Pravda, je to trochu smutnější téma, ale po Flanganově oznámení, že HU bude mít jen 21 dílů bez preqelů a že v tom posledním Halt, a možná i Will, umře... Některé věci by se komunita neměla dozvídat dopředu.
Tak já to dám ještě sem, protože média nefakčej.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
