Deník moderního Hraničáře- hraničářův učeň (Dokončeno)

kapitola třináctá - lepší nebezpečí které znáš

Probuzení bylo něco neskutečného. Nejen, že celé tělo bylo zabaleno do plátna, ale také jí vše neskutečně bolelo. A nemohla se hýbat.

,, Dobré ráno přeju. Jakpak jsme se vyspali?" To byl Gilan. Seděl na židli a sepisoval nějaká lejstra. Alex se s námahou posadila, ale pak sebou zase švihla na postel.

,, Spalo se dobře, asi. Bylo by lepší, kdybych se ještě neprobudila."

Gilan se potichu uchechtl. Odložil pero a vzkaz vložil do obálky. ,, Bude hůř, neboj." Vzkaz zapečetil znakem dubu  s překříženými šípy. Zamával dopisem ve vzduchu, aby horký vosk stuhl.

Poslední věta vzbudila v Alex nepříjemné tušení. Znovu se posadila a dokonce tentokrát udržela rovnováhu. Na ruce měla čistý obvaz a díky němu si uvědomila, co se stalo včera. A také si všimla velkých kruhů, které měl její učitel pod očima. Proběhlo jí hlavou, že se Gilan asi moc nevyspal.

,, Když by jsi byla tak hodná, rád bych si lehl. Celou noc jsem běhal venku a snažil se zjistit, co se děje." Gilan potvrdil Alexin předchozí myšlenkový pochod.

Odpověď ale tvoří otázky, minimálně v jejím případě. ,,A na co jste přišel?" Zeptala se. Gilan jí to ale prozradit nechtěl a s rychlostí vyplašené srny se zavrtal do pelechu.

,,Gilaneee! Buďte kamarád!" Alex se odvážila svému učiteli zatřást za rameno. Ten si ale hrál na mrtvolu a nechtěl se už ani pohnout. Po několika dlouhých minutách mu ale došla trpělivost a zase otevřel oči.

,, To není podstatné, ano? Co ale je podstatné je, aby jsi teď urychleně sebrala ten dopis, a mazala jsi za Leyem. Čím dříve, tím lépe. "

,, Ale já chci odpovědi!" Nedala se Alex. Nelíbilo se jí ani trochu, že jí chce Gilan poslat samotnou na den dlouhou cestu na místo, kam ani netrefí, ale ve skrytu duše věřila, že Gilan půjde nakonci s ní.

,, Když to budeš vědět, budeš se bát," řekl její učitel a schoval se pod peřinu. Alex to ale akorát ještě víc naštvalo.

,, No, teď vám už tuplem nedám pokoj. Jen tak mi naznačíte, že je možná konec světa, ale dokud to neřeknete nahlas, mám to ignorovat? Sám jste mi říkal, že je lepší nebezpečí, které znám!" Naštvaně si dupla, ale měkké podrážky neudělali téměř žádný zvuk, a tak se tento pohyb minul účinkem.

Gilan se už podruhé vyhrabal hlavou z postele a pohlédl na svou učeňku takovým způsobem, který mohl znamenat ach jo, když jinak nedáš, nebo taky k čemu já jsem se to upsal, trénovat takovéhle otravné cosi... Alex odhadovala, že je druhá možnost správně.

,, Nemůžeme už nikomu věřit. Některé mé potvrzené kontakty přešli na druhou stranu, chystá se převrat, nikdy nevíš, kdo ti bodne kudlu do zad. Sám teď zvládnu získávat informace daleko lépe, takže ty pojedeš co nejrychleji na sněmoviště, a předáš Leyovi dopis, ve kterém je krátké shrnutí posledních dní. A je opravdu důležité, aby se to dozvěděl co nejdříve."

Alex věděla, že více už z Gilana nevydoluje. I tak ale zmínila ještě jednu věc:,,Liberté, Égalité, Fraternité ou la mort? Nebylo to heslo Galického povstání?"

Gilan pokrčil rameny. Tohle nevěděl. ,, Nemyslím si, že by v tom měli prsty Galičané. Neodpovídá to jejich stylu a hlavně nechápu, co by tím sledovali."

Když se její učitel vyhrabal z pelechu a hodil jí připravený batoh, vzpomněla si na tu maličkost, že má jet sama na sněmoviště. ,,Vy jste to myslel vážně!?" Vyjekla.

,,Jako bych si z toho někdy dělal srandu," utrousil Gilan stranou. Podal ještě Alex složený luk, dvojité pouzdro a válečky, které při ošetřování položil za noční stolek, schovány před zraky náhodných pozorovatelů. Pak se svou učeňkou šel do stájí.

Předával jí důležité instrukce, jako že nemá zbytečně zastavovat. Teď šlo hlavě o rychlost. Na Alexinu chabou námitku, kterou se svou misi snažila odvrátit, Gilan prostě řekl, že koně vědí kudy kam.

,, Koně?" Řekla překvapeně. Znamenalo to snad, že pojede i na jiném koni než na Lasairovi?

,, Vezmeš si i Tine," potvrdil předchozí myšlenkové pochody Gilan, ,, a teď ti řeknu ta slova. Opovaž se je někomu říct, to bych si pak s tebou osobně vyřídil." Krátce se odmlčel. ,, Jeho slova jsou yeux bleus. "

Heslo koní byla jedna z věcí, které si hraničáři odnášeli do hrobu. Žárlivě ta slova střežili, protože to bylo jedno z nejcennějších dědictví jejich sboru. A Alex si to plně uvědomila, až když seděla na hřbetě klisny Tine. Dolehlo to na ní, jako obří balvan.

Ve vratech stáje se ještě naposledy ohlédla a zadívala se upřeně do očí svého učitele. Spatřila zbloudilou slzu, která se postupně ztrácela v přítmí kapuce. Stočila pohled jinam, protože na rozloučenou rozhodně nechtěla vidět svůj vzor ideálního člověka brečet. Pobídla koně do cvalu a rozjela se ulicí Macindawu.

Bylo poměrně brzy ráno, takže byli ulice volné. Těch pár lidí co míjela jí sice věnovalo pár zvědavých pohledů, ale nikdo jí nezastavoval, nikdo se na nic neptal. Přeci jen, jezdci na koních ještě nebyli tak neobvyklí, to byli spíše bohatí měšťané, kteří si své vyžrané zadnice vozili v městských automobilech. V Selsey už to bylo spíše naopak.

Projela náměstím, kde zaslechla rozhovor dvou trhovkyň o tom, jak dnes v noci policisté dopadli gang, který měl na svědomí několik krádeží a prý i vraždu. Alex se musela zamyslet, jestli toto nebyl způsob, jak se Gilan zbavil těl. Věděla, že hraničáři nejsou pouze ochrana od pytláků, tudíž by o jejich existenci měli policisté vědět... Nebo ne?

Neměla důvod se tím zabývat. Nebylo to podstatné. Podstatná byla bitka u brány, která jí zabraňovala ve volném průjezdu z města. Nejdříve chtěla zjistit, co se děje, ale pak nad tím pokrčila rameny. Bylo by to akorát další zdržení a stejně by s tím nic nenadělala. Když konečně přišli strážníci, silnice se na krátkou chvíli trochu uvolnila, ale jakmile projela, cesta byla zase plná peroucího se davu.

Nadechla se čerstvého vzduchu a pobídla Tine do rychlého cvalu.

Zdravím.
Takže? Jak se máte?

Zajímalo by mě, kam se poděl můj slib: každé pondělí nová kapitola! Zatím to je spíše ve středu a každý druhý týden.

Ráda bych každého pozvala do hraničářských výzev, které pořádá HranicarskySbor . Určitě budeme rádi za každého účastníka!

✨vOuTuJtE ✨ komentujte, hEjTěTe, zanechte po sobě jizvičku v tomto příběhu. Budu jedině ráda.

Sè onr sverdar sitja hvass