Deník moderního Hraničáře- hraničářův učeň (Dokončeno)

kapitola desátá - blázen jménem Gregory

Déšť přetrvával už od ranních hodin.
V severně položeném lénu, jako bylo to Norgateské, bývaly deště nahrazovány sněhem, ale dnes ne. Zrovna dnes, když se vydali na cestu, muselo prostě začít pršet.

Dvouhodinová jízda nebyla velmi příjemná. Na to myslela Alex každým kouskem svého těla, každý Lasairův krok, kdy se její otlačená zadnice zhoupla v sedle a s tichým žuchnutím dopadla zpět. Mokrá pláštěnka na pohodlí také nepřidávala a do toho měla hlad. Skoro začala litovat, že se do tohodle nechala zatáhnout.

Dokonce i Gilan, který jel lehce napřed na své Tine, přestal na její stížnosti cokoli namítat. Pár hodin na zpět to ještě bylo samé "alespoň se naučíš jezdit," nebo "tohle bude skvělá příležitost se s Lasairem seznámit". Dokonce i jeho rady, že by měla vysedávat, aby se jí jelo lépe, nebo aby se v sedle držela hlavně pomocí stehen, se vytratili. Oba měli zkrátka deště plné zuby a o tom druhém to věděli

Zas tak hrozný ten déšť není. Prohlásil Lasair. Za tu krátkou dobu, co jí byla zima a vlhko, si zvykla mluvit v duchu s koněm, a její mysl automaticky generovala jejich rozhovory. Ani jí nenapadlo, jak blbě to může vypadat.

Není hrozný. Je příšerný! Už aby jsme dorazili do Macindawu, tam se můžeme alespoň zahát. V tom se jako na zavolanou ozval Gilan.

,,Už tam budeme. Skočíme za jedním známím, jmenuje se Gregory. Pokud se tě na nic nezeptá, hlavně nemluv." Na chvíli se zarazil a zamyslel se. Pak svůj rozkaz ještě doplnil:,,Celkově, zkus na sebe neupozorňovat, jo?"

Vskutku. Za necelé dvě minuty už kráčeli po boku koní po dlážděných ulicích Macindawu, na kterých jen vzácně potkali kohokoliv jiného a když už, byly to drošky nebo městské automobily. I při této klidné chůzi ale nebyla Alex v klidu, protože jednak neměla nejmenší tušení, kam jdou a jednak jí Gilan stále vsoukával do podvědomí, aby hledala úkryty a snažila se splynout s okolím.

Za dvě zatáčky do leva stanuli před dveřmi do kamenného domku, což ostatně v tak velkém městě nebylo překvapující. Gilan třikrát zaklepal a couvnul od dveří.

,,Kdo je!?" Ozval se zevnitř nevrlý výkřik. Gilanovi se na tváři objevila grimasa podobná úsměvu.

,,Tvůj moc dobrý kamarád!" Křikl nazpět. V domě se ozvaly kroky a za několik okamžiků se dveře pootevřely.  Skrz mezeru na ně pohlédly šedivé oči, jejichž panenky byli v šeru domu rozšířené a jejichž bělma byla značně zarudlá.

,,Ať mě podezříváš z čehokoliv, prsty v tom nemám. Nech mě laskavě žít!" Muž se pokusil dveře zase zabouchnout, ale Gilan byl rychlejší. Dveře chytl a po pár vteřinách přetahování je otevřel dokořán. Ani nečekal na svolení a vstoupil dovnitř, při čemž pokynul Alex, aby ho následovala.

Dům byl temný. Oken bylo jen pramálo a i těch pár mělo zatažené závěsy. Jediným zdrojem světla byly otevřené dveře a dvě tlumené lucerny na chodbě, které ale mnoho světla nevydávaly.

,,A tohle je kdo? Nějaká tvoje posila?" Gregory teprve v tuto chvíli zaregistroval Alexinu přítomnost. Upíral na ni své nezdravě vypadající oči a atmosféra okolo něj rychle houstla. Alex nevěděla, jestli má odpovědět, tak raději mlčela.

Gilan naštěstí zachránil situaci. ,,Je tu se mnou jako můj učeň. Takže prosím, schovej ten meč, nebo by se to klasifikovalo jako útok proti království. A ty víš moc dobře, co by to znamenalo."

Gregory něco zahuhlal a pak se ozval tichý svist kovu o kůži. Na chvíli zmizel ve tmě, ale netrvalo dlouho než se místností rozlilo teplé světlo lucerny. Alex se tak naskytla skvělá příležitost si to tam pořádně prohlédnout.

Kromě prachu na každém kroku se všude válely baňky, destilační aparatury, filtrační zařízení a další chemické nádobíčko, které Alex nedokázala pojmenovat. Také si prvně všimla podivného nasládlého pachu, který se pozvolna přeléval po místnosti.

Stísněné stěny té místnosti způsobovali Alex lehkou úzkost. Klaustrofobií netrpěla, ale atmosféra toho místa byla nepříjemná. Když se na pokyn usadila do křesla, zvedl se obláček prachu a ona se do něj zavrtala jako červ do jablka. Z úzkosti těkala pohledem po té děsivé místnosti.

Gilan ji chytl za ruku. Bylo to nečekané a Alex, která měla už tak nervy na dranc, se patřičně vylekala.

,,Buď v klidu a nedej znát svou nervozitu. Bude to v pořádku." Tichý a hluboký Gilanův hlas Alex uklidil. Co ale její duši ulevilo více byl hrnek kakaa, které Gregory pro ni i Gilana přinesl.

,,Pardon hraničáři, kávu tady mám jen pro drog- pro vědecké účely." Pak se sám usadil do křesla a čekal. Bylo na něm vidět, že je podobně nervózní jako Alex.

Gilan si oddechl a začal. ,, Podívej, mě do tvých obchodů ani té party není. Přišel jsem si jen pro informace o kterých tuším, že budeš něco vědět. Co víš o Carawayském povstání?"

Starší muž se lehce ošil. ,,To s těmi horníky?" Ujišťoval se. Když Gilan kývl, Gregory nejistě pokračoval.

,,Moje kontakty v tamějším okolí říkají, že ten zával způsobil někdo z venku, ne horník. A jak se k jejich stávce přidal ten spolek domobrany, baron Darcy musel přijmout jejich podmínky, protože do domobrany chodí velká skupina lidí, která by mohla narušit chod léna."

Gregory chvíli mlčel, ale po pohledu do Gilanových očí mu došlo, že hraničář chce slyšet víc. Povzdechl si a pokračoval.

,,Jiný kontakt mi hlásil, že docela podobná věc se málem udála v Redmontu. Tamější domobrana se také chystala přidat ke stávce, ale baron Arnold stihl s vůdcem stávkujících promluvit a tak z toho sešlo."

Gilan pokýval hlavou. Alex bylo jasné, že mu to v hlavě šrotuje o sto šest. Na jazyku ji ale tlačila otázka: co je zač ta domobrana. Málem se už zeptala, ale pak si vzpomněla na to, co jí před vstupem do města vtloukal její učitel do hlavy- být zticha a neupozorňovat na sebe. Otázku spolkla a zarytě mlčela.

,,Drahý příteli, " oslovil Gilan staršího muže, který se při těch slovech zaškaredil, ,,poslední otázka. Neví tvé kontakty, co způsobilo smrt barona Divoké Vody?"

Gregory prolétl pohledem místnost a nakrčil se v křesle. Gilan se naopak opřel a uvolnil. A Alex? Ta neměla nejmenší tušení co se právě stalo, ale řešit to nehodlala. Usrkla kakaa a čekala, co bude dál.

,,Oficiálně to byla mrtvice. Ale u třicátníka se mi tomu věřit nechce. Moji překupníci v- eh, moji přátelé v Divoké Vodě tvrdí, že tu noc se na hradě pohybovala neznámá osoba."

,,Otrava?"

,,To pochybuji."

Gilan jen kývl a zvedl se. Alex udělala totéž. Gregory je vyprovodil zpět a když otevřel dveře, dívka zahlédla kovový lesk dlouhého meče. Na ulici byla dříve než Gilan a tak zjistila, že přestalo pršet.

Nasedla na Lasaira a Gilan na Tine. Učitel jí vedl spletitými uličkami Macindawu, mezi kterými by se lehce ztratila. Kamenné stěny lemovaly jejich cestu a zamezovaly tak slunečním paprskům, aby na sklonku dne ozářily dlažbu.

Když v šeru večera Gilan zavedl Alex do zapadlé hospody, pomyslela si, že po dnešku už bude mít zapadlých pajzlů plné zuby. Uvnitř bylo ale útulno a i přez očekávání docela čisto, takže se s tímto zázemím docela ráda smířila.

Hola amigos!
Mám drobné upozornění v podobě HranicarskySbor který v brzké době pravděpodobně publikuje soutěže se zaměřením na Hraničářova Učně. Ale i neučni se nemusí bát, na některé z výzev nebude třeba znát tuto sérii (i když to vřele doporučuji!)

Moje aktivita sice jde do kopru, ale vaše prstíky by při mačkání vote nemuseli*mrk mrk*

Ať žije žebrání!
Sè onr sverdar sitja hvass.