Deník moderního Hraničáře- hraničářův učeň (Dokončeno)

kapitola čtvrtá - večerní návštěva a ranní pomsta

Byl to přesně pátý den pobytu v divočině Norgatu. Alex právě odkládala dotčenou knížku o dubovém rytíři, což byl vlastně sirotek, který se v Galice rozhodl sjednat pořádek. Pomalu usínala, když jí do pokojíku vtrhl Gilan.

,, Budeme mít návštěvu. Slyším kroky Fiala, Henryho koně. Nesmí tě vidět, takže zůstaň tady v pokoji." A hned byl pryč. Alex byla v okamžení bdělá a nedočkavá, protože o Henrym slyšela za těch pár dní docela často. Ustlala si postel a pouklízela si, protože nevěděla co jiného dělat. A pak konečně uslyšela tichý dusot koňských kopyt v spadaném jehličí.

Když se konečně ozvalo známé zavrzání podlahy a otvíraných dveří, které Gilan údajně z bezpečnostních důvodů odmítal promazat, Alex položila ucho na dveře a jako správně vychované dítě odposlouchávala cizí rozhovor.

,, Gilane! To jsem rád, že tě zase vidím!" Ozval se mladý muž. Henryho sice neviděla, ale podle jeho hlasu usuzovala, že bude jen o pár let starší než ona.

,, Brý večer." Zabručel Gilan a Alex uslyšela šustění papírů. Za těch pár dní zjistila, že pokud s ní mluví a zároveň čte papíry, snaží se z ní nenápadně něco vytáhnout. Jednou, vlastně zrovna včera, tento poznatek vytáhla, když se jí Gilan ptal na pokroky a poznatky. V odpověď zamručel něco o tom, že zas tak průhledný být nemůže.

A Henry, který byl Gilanovým učněm ještě déle než ona tento trik znát musel také.

,, Zrovna si tak jedu kolem a zjišťuji, že už je večer. Tak mě napadlo, jestli bych nemohl přespat..?"

Alex uznala, že to byl chytrý tah. Zajímalo jí, jak Gilan zareaguje, protože si byla téměř jistá, že toto byla právě hledaná odpověď.

Gilan ale papíry asi neodložil. Nastražila uši a poslouchala dál.

,, A proč máš s sebou takové zásoby? Sněm je až za pár dní." To zase promluvil Gilan. Alex konečně uslyšela v jeho hlase špetku nadšení a pochopila, že otázku, na kterou se snaží Gilan získat odpověď dopředu neuhodne.

,, Vracím se z mise. Zase byl nějaký bordel na severu Carawaye. Teď, když už se většina hraničářů stahuje na sněmoviště, mám ještě víc práce než normálně."

Gilan se uchechtl, alespoň to tak mělo vyznít. ,, Ty že máš někdy práci?" A Alex konečně uslyšela žuchnutí papírů, které značilo, že konečně získal odpověď.

Henry poznámku přešel bez povšimnutí. ,,Můžu u tebe přespat?" Zeptal se, a na zem dopadl nějaký předmět, pravděpodobně batoh. Gilan ani neodpověděl a dveře ven byli zase otevřené.

V tento okamžik Alex došlo, že by měla vyklidit pole. Ve srubu byla jen jedna místnost na spaní navíc a v té se právě nacházela. Jak nejtiššeji to dokázala vyskočila z okna a proplížila se do stáje, kde zafrkala Tine.

,, Páni, ty ten pokojík máš zabydlený!" Prohlásil Henry nadšeně. Alex si díky tomu vzpomněla, že nechala otevřené okno. Snad mu to nedojde. Pomyslila si.

,, Jo, když teď nemám učně, nastěhoval jsem spět věci po Evelinn." Ozval se Gilan.

,, Po Evelinn? Tak to asi nebudu mít kam ustájit Fiala, jestli tam stojí i její kůň."

,, Fiala ti klidně ustájím, Bob chtěl jejího Parasola na chov."

Za pár chvil se Gilan objevil ve dveřích stáje, Fial za ním v klidu šel. Když mu připravil místo a podstrčil mu opatrně jablko (opatrně, aby Tine nezačala žárlit) otočil se konečně na Alex.

,, Nečekal jsem, že tu bude chtít přespat, promiň." Omluvil se. Byl pro ni nezvyk, aby se jí omlouval. Většinou to totiž bylo spíš naopak, jako druhý den, když omylem urvala kliku ze dveří. ,, Doufám, že ti nebude vadit spát s koňmi. Při troše štěstí odjede hned ráno a na nic nepřijde."