Deník moderního Hraničáře- hraničářův učeň (Dokončeno)

kapitola šestnáctá- soumrak nad Araluenem

Snad vás to neurazí, ale nemohla jsem se dočkat až to vydám ¯⁠\⁠_⁠(⁠ツ⁠)⁠_⁠/⁠¯ v pondělí vyjde taky.

Gilan byl v pasti.

Byl si jistý. Sice je ještě neviděl, ale letitý výcvik ho naučil vycítit nebezpečí. A tento šestý smysl mu právě teď říkal, že je v obklíčení.

Luk měl přípravný, šíp v tětivě. Bez hnutí vyčkával na známky přítomnosti nepřátel, ale okolí bylo naprosto tiché. Až moc.

Macindaw měl jednu výhodu- přírodní hradbu z vysokých hor, které oddělovali Araluen od Pikty. V současné době mezi oběma zeměmi panuje mír, ale dříve byli Skotiové rozhodnutí dobít Araluenské království stůj co stůj. Proto byl zde, u jediného průchozího průsmyku široko daleko vybudován hrad.

Tahle výhoda se ale ukázala být i slaninou. Krátce po té, co Alex odjela se Gilan rozhodl, že si věci ještě jednou ověří. Stále nechápal motiv těchto anarchistů a už jeho učitel mu říkával, že nepřítel u kterého znáš motiv je méně nebezpečný, protože můžeš předvídat jeho kroky.

,, Kéž by jste tady byl, Richarde. Vy jste vždy okamžitě věděl co a jak," posteskl si šeptem. Jeho učitel měl už hezkou řadu let zlatý list a ten rok na jaře vydechl naposledy. V té době byl Gilan odvolán na misi, takže neměl ani příležitost se rozloučit.

Okolní les zůstával bezmezný. Stále přemítal, jak mohl naletět na tak očividnou past. V posledních dnech si zvykl pronásledovat náhodné kolemjdoucí, kteří působili podezřele. Jeden z nich ho zavedl právě sem, kde se mu lehce ztratil mezi skalami, když se mu na pár sekund dostal z očí.

Jsem v pasti, pomyslel si opět. A nemýlil se.

Nehybně stál zahalený do pláštěnky, v luku založený šíp. Tětivu ještě nenatáhl, bylo to zbytečné když neměl jasný cíl. Ale i tak při doteku dřeva luku cítil známou jistotu a klid, jaké zažíval kdykoliv měl v ruce některou ze svých zbraní.

Vrhací nůž a saxonský nůž se mu pohupovaly v dvojitém pouzdru u pravého boku, u toho levého se mu ježilo čtyřiadvacet šípů s hroty jako vosí žihadla. Měl tam také tři váčky s podivnou směsí, které se daly použít jako kouřové bomby. A také byly hořlavé, jak v duchu dodal.

U opasku měl také malé pouzdro na další hraničářskou zbraň- válečky. Doslova a do písmene to byly válečky. Měděné útvary, které byli perfektně vyvážené pro házení a které se dali sešroubovat k sobě plnili svůj účel jako zbraň na blízko přímo ukázkově. Gilan je sice používal nerad, preferoval boj z dálky, ale chápal jejich nedocenitelnost v krajních okamžicích, kdy se nepřítel dostal až k němu.

Praskot větviček. Dusot několika páru nohou. Gilan se ze všech možných ukazatelů snažil odhadnout přesilu, kterou bezpochyby obkličovatelé měli. Zvuky se ale ozývaly z tolika směrů a v takové míře, že to ani jeho hraničářské instinkty nezvládali.

Les náhle utichl. Gilan měl dvě vysvětlení: buď všichni najednou zemřeli, nebo už byli na svých místech čekající na rozkazy. A bylo vcelku jasné, která z možností označovala realitu.

,, Vzdej se, hraničáři! Máme přesilu!" Za balvanem, v Gilanově dostřelu se vynořila hlava. Zrzavé individuum bylo tak troufalé, že se ani nesnažilo bránit případným šípům. Gilanovi hned došlo proč: věděli, že nevystřelí.

Oni stále netuší kde jsem. Došlo mu. Věděli přibližné místo, ale neviděli ho.  Gilanovi svitla malá naděje na únik, kdyby měl alespoň trochu času. Bylo mu ale jasné, že se kruh obkličovatelů co nevidět začne stahovat a pak se bude muset pohnout.

Jeho pohled ale zase upoutala ta zrzavá kštice. Muž mu byl až nepříjemně povědomí, jen ho stále nedokázala zařadit. Vypadal jako člověk, kterého viděl naposledy před devíti lety...

To není možné..!

Teď už Gilan na veškeré utajení kašlal.  V rychlém sledu vystřelil čtyři šípy, všechny mířící přesně na srdce muže, který ho obral o dceru. Desmond ale nějakým záhadným způsobem stihl uhnout, takže se všechny čtyři šípy téměř ve stejnou chvíli zabodly do stromu za kamenem.

Teď, když už se neskrýval, se pořádně rozhlédl po nepřátelích. Bylo jich devět, alespoň z těch co viděl. Rychlá salva šípů zredukovala jejich počet na dva, a to včetně jejich zrzavého vůdce. 

Jak se ale ukázalo, nepřátelé měli přeci jen trochu více mužů. Tam, kde ještě před chvílí stáli teď už mrtví lidé nyní byla další dvacítka. A Gilanovi už zbýval jen tucet šípů.

Obloha se smrákala, tma zahalovala Grimsdellský les stále rychlejším tempem. Přez koruny stromů až k zemi nedopadalo příliš světla, ale povstalci měli pochodně, takže je Gilan stále dobře viděl.

Pochodně.

Přejel si rukou po toulci. Ucítil známý záhyb v kůži, i železné cvočky které drželi jeho naději. Jeden z balíčků oddělal, následně vytáhl šíp a zasadil ho do toulce. Vyhlédl si příhodnou oběť- mladíka s loučí v ruce, který měl v nejbližším okolí další tři muže.

Tak vás otestujem, řekl v duchu směrem k pytlíku. V životě je nepoužil, byla to vlastně novinka. Když ho zaručovali v jejich používání, označili to jako dýmidlo s potencionálem bomby.

Mrštil pytlíkem na hocha a v zápětí vystřelil šíp. Trefil ho těsně před pochodní, vytvořil se obří bílý mrak, který následně explodoval. Následky byly daleko více devastující, než předpokládal.

Neměl ale čas ztrácet čas. Stejný postup zopakoval ještě dvakrát, z boje vyřadil drtivou většinu lidí. Když došly bomby, střílel. Když došly šípy, připravil se k obraně dvěma noži.

Nepřátel ale stále přibývalo. Věděl, že tohle je konečná, ale stejně se dál bránil zuby nehty. Zády krytý stromem čelil přesile, kterou by ani nebyl schopen spočítat.

Soumrak tempem pádícího koně přebíral vládu nad Araluenem. Než Gilanovi zasadili poslední ránu do hlavy, věděl, že tenhle bude mít daleko větší dopady než kdy jindy.

Aloha!
Tak co, lidstvo? Jak se vám líbil zvrat?

S myšlenkou že Gilana zabiju si pohrávám už od třetí kapitoly. Dokonce jsem si k tomu udělala i komiks. Pořád jsem si ale nebyla jistá, jestli to vážně chci, docela by mi to zamávalo s dějem druhého dílu.

Ano, druhého dílu. Teď už připravuji hrubou osnovu druhého dílu, takže když tenhle příběh bude mít otevřený konec, není to náhoda. Pravděpodobně ale bude psán trochu jiným stylem, protože se snažím nějak zlepšovat (a protože jdu na střední, kde mě to budou učit 🙃).

Jo, a ještě jedna moc fajn věc. Do rukou se mi dostal nový díl HU, takže jsem to bez nadsázky do dvou hodin přečetla. Musím říct, že jsem čekala něco trochu víc a úplně mi to nesedělo do obrázku Araluenu, ale konečně jsem alespoň trochu přestala být alergická na Maddii. Bylo na čase, no. Každopádně, pokud to taky už někdo četl, ozvěte se, ať pokecáme 🙃

No nic, keců bylo dost, nyní je čas říci adios!

Sè onr sverdar sitja hvass.