Deník moderního Hraničáře- hraničářův učeň (Dokončeno)

kapitola šestá- přípravy na sněm

,,Můžeš mi prosím pěkně vysvětlit, co to u Gorlogovy brady bylo!?" Začala panicky ječet Alex, jen co za ní a Henrym zapadly dveře. On sám byl naprosto bez dechu a nyní se snažil vydýchat šok.

,,Já- já nevím." Zajíkal se Henry.
,,Vypadalo to jako... Ne, to je nemožné."

Přesně v tuhle chvíli dal o sobě vědět Gilan, který, do teď nespatřen, s nimi byl v místnosti. Položil na stůl neodmyslitelný hrnek kávy a sedl si na židli. ,,Co se stalo?" Zeptal se potichu, aby je tolik nevyděsil. Jeho přístup ale způsobil už tak vyděšeným učním infarkt.

,,Co se stalo!? Nejdřív mě ujistíte, že tady je bezpečno, pak jste řekl, že si tady pobíhají vlci a nakonec nás málem zabije zmutovaná kalkara!" Alex, už tak dost vyděšená a nyní i naštvaná vtrhla do svého pokojíku a práskla dveřmi.

,,Kalkara?" Ptal se se zájmem Gilan. Myslel, že jde o hloupý vtip. Pak ale Henry pokýval hlavou a staršímu hraničáři ustoupila barva z tváře. Hlavou mu probíhalo kvantum myšlenek a Henryho si přestal všímat.

,,Když jsi přijel, říkal jsi, že se něco děje v Carawayi. Co přesně?" Zeptal se Gilan tak náhle, až sebou Henry cuknul a zvrhnul Gilanův hrnek s kávou. Za tu dobu, co byl učněm už věděl, kde si Gilan schovává hadr pro přesně takové případy. Zašátral rukou v jedné z polic a vytáhl kus látky pochybné barvy a původu.

,,Nic zvláštního, horníci stávkovali a požadovali zvýšení platů za riziko, protože se jedna štola zřítila. Postupně se přidávaly i další spolky."

Gilan si zamyšleně poškrábal strniště na bradě. ,,Dobře. Asi nemá cenu to teď nějak řešit. Vyrazíme na sněm a řekneme to Leyovi." Tím bylo vyzvídání u konce. Gilan odešel do svého pokojíku a začal si balit. Henry měl své věci v pohotovosti už když přijel a tak šel za Alex, aby jí pomohl s balením.

Ani neotevřel pořádně dveře a už se z místnosti ozval roztřesený hlas mladé dívky. ,,Já se omlouvám, nechtěla jsem... Já se strašně bála..." Brečící teenagerka Henryho zaskočila. Nevěděl, co dělat. Potichu zavřel dveře, sedl si vedle ní na postel a dal jí ruku okolo ramenou. Oba mlčeli.

Když tu nestvůru v lese viděli poprvé, Alex myslela že oba zemřou. Henry měl ostatně dost podobné představy. V duchu se do té chvíle přenesl.

,,Co to je?" Zašeptala vyděšeně Alex. Henry jí dost výraznou grimasou dal najevo, ať mlčí. Prsty naznačil, aby se Alex odplížila za jeden ze spadlých stromů, kterých bylo v okolí dost. Pochopila a na signál vyrazila.

Pak ale udělala chybu. Chtěla se jen ujistit, co dělá Henry, a díky tomu šlápla na větvičku, která samozřejmě nápor neustála a praskla. Henry reagoval okamžitě. Ještě ani neměl pořádně rozložený luk a už do tětivy zajížděl šíp. Stačil vystřelit dva, než se za ním nestvůra otočila a rozběhla. Šlo mu o holý život.

Alex, která v tu chvíli nevěděla co dělat, se rozeběhla taktéž pryč, ke Gilanovu srubu. Neohlížela se zpět, jestli je Henry v bezpečí nebo jestli jí ta věc nepronásleduje, ne. Jen utíkala co jí dech stačil.

Byla skoro u srubu, když se jí málem zastavilo srdce. Jakýmsi záhadným způsobem se tam objevil Henry, s rukou od krve. Roztřeseně vyndavala z malé kapsičky připnuté k opasku obvaz, desinfekci a pinzetu, kterou začala po vyšumění desinfekce vyndavat vetší než kusy nepořádku.

Henry se s kalkarou pro jeho štěstí nestřetl. Když se mu povedlo jí ztratit ze stopy, nedal si pozor a o nastavenou větev si rozřízl ruku. Sám byl překvapen, jak může malá větvička způsobit takové krvácení. Když Alex skončila s ošetřováním, rozběhli se k chatě.

,,Já nechtěla... Nechtěla jsem utéct. Fakt..." Začala zase roztřeseně Alex. Henry jí vzal za ramena a přinutil jí podívat se mu do očí.

,,Není to chyba. Ty jsi udělala to nejlepší, co v tu chvíli šlo. Neobviňuj se za to."

Henry viděl, že tomu dívka moc nevěří, ale že ji to uklidnilo. Pak se postavil a se slovy pojedeme na sněm popadl své dva malé batohy. Alex vzala menší batoh, který jako zázrakem její máma nacpala do krosny a naházela nějaké oblečení. Přidala deku a ještě nějaké nezbytností a pak, aby se uklidnila, si sedla na postel a začetla se do prvního dílu Bráithreachas, kterému sice nerozuměla, ale nějaká slovíčka byla podobná araluenštině.

,,Ťuky ťuky, koukám, že už jsi připravena. Tak asi vyrazíme?" To byl Gilan, který se přišel ujistit o Alexině způsobilosti k cestě pryč. Když viděl, jak si čte Evelinnninu knížku, zavzpomínal na doby, kdy se svou učenkou jel na první sněm. Zatřásl hlavou, aby se vrátil do přítomnosti.

Gilan, Henry i Alex stáli ve stáji a snažili se vyřešit problém století. Když se Alex přiznala, že na koni jezdit neumí, spatřil její učitel decentní překážku- ve stáji byli pouze dva koně, Gilanova Tine a Henryho Fial. Po domluvě byl ale tento drobný problém vyřešen tím, že Alex pojede v sedle před Henrym a na Tine se poveze Gilan s nákladem.

Alex už se skoro škrábala do sedla, ale Henry jí na poslední chvíli zarazil. ,,Nenasedej jako první, Fial by tě schodil." Sám do sedla naskočil a pak pomohl se nahoru vyškrábat i Alex. Jestli uměla padat jako talentovaný pytel brambor, do sedla se škrábala dost podobnou technikou.

Trvalo to dobrou půl hodinu, než byli konečně připraveni vyjet. Proto byla veliká sláva, když se jim to konečně povedlo. Koně klusali v měkké půdě lesa, kterou tvořili převážně spadané jehličky, takže nebyli téměř slyšet.

Jízda v jednom sedle s člověkem, ještě ke všemu cizím, je dost nepříjemný zážitek. Navíc sedlo bylo malé a nohy si nemohla zadat do třmenů, takže jí od pádu na zem chránily pouze Henryho silné paže. A ačkoli jel Fial hladce, v sedle se kácela jako strom nahlodán bobrem.

Útěchou jí byly občasné zastávky na krátké lekce stopování a tichého pohybu, kdy chvíli byla s Henrym sama a Gilan jim někam ujel, nebo Henry a Gilan počítali do dvacetil a ona musela za tak krátký čas najít místo, kde ji hned tak nenajdou.

Po pár hodinách jízdy předchozí cvičení dostalo ještě lehký upgrade, a to takový, že Alex musela za dvě vteřiny vyndat, rozložit a nabít luk, který každý hraničář (a tudíž i ona) nosil pod maskovací složený. Pak, během pár vteřin, Gilan vyhodil do vzduchu šišku a ona musela trefit. Když se jí to náhodou povedlo, zastavili jen aby sebrala šíp ze země. V opačném případě, a ten byl daleko častější, musela za jízdy sesednout z koně a jít hledat šíp. A hraničáři na ni samozřejmě nečekali.

Byla tedy neskonalá úleva, že se zastavili na svačinku. Poslední dobou více běhala než se vezla, a i přez dlouhodobý trénink už byla utahaná. Navíc se snažila dodržovat všechna pravidla tichého a nepozorovaného pohybu, která jí byla posledních sedm dní vytloukána do hlavy, takže netrpěly pouze plíce a stehna, ale také nárty, lýtka a vlastně všechno, co kdy bylo její součástí.

,,Věřím, že ti nemusím opakovat, aby sis nesedala." Zabrblal Gilan decentně. Alex hned vyskočila a začala se procházet, protože věděla, že po dlouhém běhu by jí hned ztuhly svaly. Tím jí na mysl přišla ještě jedna nemilá věc, a to ta, že zítra ráno bude litovat, že není v bezvědomí.

Aby nechodila jen tak do kolečka, rozhodla se, že zajde víc do lesa a zopakuje si pár kytek, zvířat a stop. To se jí starší hraničáři také snažili nadrnčet. S útrpným úsměvem si pomyslila, že až se vrátí do školy na přírodopis, bude o kytkách a zvířatech vědět více než učitel.

Tu se ozval Gilan od spadlého smrku, u kterého se rozhodli odpočívat. ,,Alex? Pojď sem. Vyloží ti následující plán..."

Ale ahoj!
Tak, sice to ještě neproběhlo korekcí, ale účelu poslouží. Užívejte komentuje, ✨vOuTuJtE✨, sdílejte... Budu ráda za jakoukoliv odezvu, ať jde o nesmyslnou kritiku, smyslnou kritiku, pochvalu či připomínku a nebo všechno dohromady.

Pamatuje si někdo, co se dělo, když jel Will poprvé na sněm?😏

Sè onr sverdar sitja hvass.