Deník moderního Hraničáře- hraničářův učeň (Dokončeno)

kapitola dvanáctá- insurgés,rangers, rois

Aloha, to se divíte, že píšu na začátek! Jde o to, že budu muset pravděpodobně přepsat první kapitoly. Jen tak btw, no.

Bolest.

Chci spát...

Houpání země.

Byl to pěkný les. Chladivý, ale ne studený. Zurčení potůčku doplněné o štěbetání ptáků tvořilo dokonalé zvukové pozadí. Vysoké buky a statné duby - přirozený les východního pobřeží Araluenu.

Mezi prsty mnula měkká stébla jarní trávy posázené drobounkými květy sedmikrásek a rozrazilů, které tvořili v nazlátlém slunečním světle zářivou paletu barev. Bosou nohou se dotýkala svěží lesní půdy a užívala si klidu.

Ostré světlo.

Mechem porostlé balvany vytvářely jedinečnou krajinu, jakou neviděla v žádné knížce. Vše bylo pohádkově nádherné a když tam mohla jen tak postávat, nic jí nechybělo. Chtěla zde být navždy.

,,...Co se..." Hluboký hlas.

Stála tam tajemná postava. Věděla o ní, i když ji ještě neviděla. Teď ji ale přemohla zvědavost. Zvláštní, myslela, že zde ani žádná emoce být nemůže. Vše bylo krásné a plné, nepotřebovalo to být doplněno o emoce.

Zima.

Lesíkem se prohnal chladší vzduch. Lístečky na větvích stromů se roztřepotaly a tak do různorodé škály lesních zvuků přibyl i nový- tiché ševelení, které se v nepravidelných intervalech vracelo.

,,Slyšíš mě?"

Stále tam stála. Ano, postava cizince za jejími zády. Otočila se a pohlédla na něj. Neměla tušení kdo to je, a to v ní probouzelo zvědavost. Zeptala se ho, ale otázka zůstala bez odpovědi.

,,Kdo jste?" Zeptala se znovu. Tentokrát postava zareagovala. Pomalým, ladným pohybem zvedla ruce, aby si odtáhla z obličeje kápi.

,,Probuď se!"

,,Alex! Díky bohům, ty žiješ!" Nad Alexiným tělem se skláněla postava muže, kterou zprvu pokládala za svého tátu. Když se jí ale zaostřilo vidění a trochu se rozvzpomněla na dny předešlé, poznala Gilana.

Ten se ale nepřestal vyptávat. ,,Kolik prstů vidíš?" Alex správně určila dva, ale třeštělo jí v hlavě a vidění měla rozmazané. Sama pro sebe si řekla, a Gilan to později řekl také, že to bude drobný otřes mozku.

,,Myslel jsem, že jdeš za mnou," řekl lehce provinile Gilan.

,,To je vždycky nebezpečná-" Alex nestačila dokončit větu. Žaludek vypověděl poslušnost, takže celá večeře skončila na Gilanově klíně.

Zapřela se dlaněmi o zem. Cítila, že na ni jdou znovu mdloby. ,,Pardon, Gilane. Vyperu vám to," řekla slabým hlasem. Gilan zavrtěl hlavou a řekl, že to je v pořádku, to už ale Alex slyšela jen vzdáleně. Motala se jí hlava.

Gilan jí nadzvedl nohy, aby se jí krev dostala do hlavy. Počkali, než bude Alex trochu použitelnější, a když se jí konečně přestalo dělat blbě, (jen občas se jí ještě motala hlava), pokusila se vstát.

,, Teď," začal zase Gilan, když se s drobným heknutím zvedl, ,, můžeme dělat přesně dvě věci. Buď půjdeme zpět do hospody, tebe vykurýrujeme a tuhle potyčku nahlásím pod záštitou hraničářů na policii, nebo je vyslechneme a případně zneškodníme."

I když byla první nabídka velmi lákavá, Alex přemohl smysl pro povinnost. Na krku se jí stále houpal bronzový lístek, u pasu stále měla dvojité pouzdro na nože. Už jednou se rozhodla být hraničářem, tak to přeci teď, když jí teče krev a déšť do bot, nezahodí.

V úzké uličce bylo pět těl. Nějakým nepovedeným zázrakem už došel dech jednomu z útočníků, ale zbytek se jen válel na zemi v dost podobném stavu, jako byla sama Alex. Ta si mrtvoly (pro její štěstí) nevšimla, a snažila si odhodit z čela mokré vlasy. Trochu se zašklebila, když na své hlavě zanechala krvavý obtisk.

Omyla si ruce v proužku vody z okapu.

,, Gilane? Asi- asi mě sekli." Zahlásila Alex. Na levé ruce se jí táhl dlouhý, a docela i hluboký šrám, který se vteřinu co vteřinu plnil čerstvou krví.

Gilan se o zranění rychle postaral. Nebylo divu, že Alex zrovna bujaře neskákala, ono to docela teklo a brzy na první vrstvu obvazů přibyla i druhá. Když se postarali o zranění, bylo načase začít s výslechem.

Gilan s Alexinou- ne příliš účinnou- pomocí svázal zajatce do palcových pout. Kdysi to objevil jeden hraničář a nyní rozhodně přišlo vhod umět tkaničky a provazy uvázat do správných smyček, aby se svazovaní nemohli nadále svobodně pohybovat.

Následně si Alexin učitel vybral jednoho, pořádně ho proplesknul a čekal, než začne věnovat jeho osobě pozornost. Pak začal nepříliš mírný výslech.

,, Kdo vás poslal?" Zeptal se až nepřirozeně ledovým hlasem Gilan. Alex z toho naskočila husí kůže a byla neskutečně ráda, že je na hraničářově straně.

,, Kdo by nás posílal?" Odpliv si zakrvácený chrchel odpadlík. Když se ozvalo drobné cinknutí, uvědomila si Alex, že to byl zub.

,, Málokdo jde jen tak ve skupině v dešti přepadávat lidi. Navíc, každý pozná hraničáře a nepouští se s nimi do křížku. Někdo vás poslal," řekl Gilan tak temně, až se ho jeho svěřenkyně bála. I když si to neuvědomila, couvla.

,, Nikdy se nedozvíte pravdu, zelenáči. Ty, ona, království. Liberté, Égalité, Fraternité ou la mort. La fin du royaume !!!" Na to se zajatci z pusy vyřinula pěna a jeho tělo se bezvládně sesunulo k zemi.

Přestalo pršet.

Aloha!
Vím, je to kratší, jen nějakých osm set slov, ale víc prostě nedám. Navíc, tohle má v sobě daleko víc děje, než celý příběh do teď.

Můžete děkovat Zlatenka28 , která mě dokopala tohle vydat.

Kdo přijde na to, co tohle celé znamená? Minimálně první část vás asi nenápadně, ta druhá... Trocha Google řeší vše.

vOuTuJtE, komentujte, existujte, kritizujte.

Sè onr sverdar sitja hvass.