Deník moderního Hraničáře- hraničářův učeň (Dokončeno)

kapitola osmnáctá- řev a slzy 1/2

Přeji krásný školní rok, snad ho přežijete!

Tahle cesta byla Alex více než známá. Za poslední dva týdny se tudy hnala vícekrát než bylo zdrávo.

Když si byli jistí, že pronásledovatele z řad učňů setřásli, postavili si ve skrytu lesa stan. Více než rádi si zalezli do provizorního příbytku a převlékli se do suchých věcí. Koně hold museli zůstat na dešti, ale alespoň Lasair nevypadal, že by ho to bůh ví jak mrzelo.

,,Alex?" Ozval se Sam právě ve chvíli, kdy se zachumlala do teplých přikrývek. ,,No?" Zeptala se ospale.

,, Mám dvě drobné otázky," začal. Už v tuhle chvíli Alex věděla, že se nevyspí. ,,Zaprvé, nemáš náhodou suchou mikinu?"

Začala litovat, že mají jen Samův stan.   Což o to, místa by tady bylo i pro třetího, ale s tak ukecaným člověkem se hold stěží uložíte ke spánku. I Alex sice byla trochu družnější člověk, ale Samuel představoval naprostý extrém.

,, Nevím, jestli je to náhoda, ale mám." Podávala mu suchý balíček oblečení a na krátký okamžik zapochybovala, jestli to byl dobrý nápad. Na o hlavu a půl menším Samovi vypadala mikina velmi směšně.

,, A za druhé?" Zeptala se Alex po minutě ticha odevzdaně. Sam na ni překvapeně pohlédl.

,,Co za druhé?"

Nahrnula se jí rozpaky krev do tváře. ,,No, obvykle když něco začíná za prvé, pokračuje to za druhé..?"

Sam svraštěl čelo. Ale ne, řekla si v duchu, on to zapomněl! Byla patřičně zděšena, protože u lidí jako on to z pravidla znamenalo náhradní otázky. To by samo o sobě nebylo tak špatné, kdyby si pak uprostřed ničeho na tu původní nevzpomněli a naprosto bez kontextu nezačali mluvit a ptát se.

Sam dále usilovně přemýšlel. Tvář se mu náhle rozjasnila a jako hurikán ze sebe vyrazil svou původní otázku:,, jaký je vlastně plán?!"

Alex sebou leknutím trhla. Sam sice byl užvaněný, ale zpravidla také tichý. Teď jí do ucha zařval a ona vyskočila jako zajíc. U toho ale pozapomněla na tu drobnou skutečnost, že se nacházeli ve stanu, což se neobešlo bez následků. Stan se otřásl a pak i zřítil.

,, Perfektní." Zavřela Alex z trosek. Sam vycítil, že bude lepší mlčet.

~•°•~

,, Už tam budem?" Ptal se to dopoledne už tak po sté. Alex opět zjišťovala, že koruna Grimsdellského lesa je daleko zajímavější než cesta před nimi. Procítěně si povzdechla.

,,Hned za další ulicí," slibovala.

Samuel ožil a jeho malá postava se tyčila na koníkovi dost podobném Lasairovi. ,,Vážně!?" S úsměvem na tváři se rozhlédl po okolí. Čím více pohyboval hlavou, tím rychleji se mu z obličeje vytrácel výraz. ,, Počkej, vždyť jsme v lese..."

Koruny stromů byli dnes vážně strhující.

,,A kde jsme?" Ptal se zase Sam. Alex slibovala, že jestli se ještě jednou na něco zeptá, přetáhne ho plochou stranou saxonského nože po hlavě. ,,V Grimsdellu," zavrčela.

Zavládlo ticho. Koně tiše dusali po jedné ze dvou hlavních cest, které zanedbaným lesem vedli. Ticho bylo až podezřele dlouhé, Alex to připadalo jako krásná půl minuta. Když slyšela už důvěrně známé nadechnutí asi pět kroků za ní, bolestně zaskučela.