☆tati?//M+ ☆

nevládzem

Nevládzem. Nedávam to. Dnes je Sobota 11:00 a ja sedím v kúte izby a revem ako malé bábo. V hlave sa mi to dianie opakuje furt dookola. Nikto tom nevie. Bola som raz vonku so Samkom, bolo mi v tedy celkom fajn. Kecali sme atd...
Plačem s výčitkami a i vinnou, že som otcovi o spomínanej párty nepovedala. Dvere sa otvoria a v nich môj otec. On ku mne pribehne a začne ma obímať.
"Co se děje?" Pýta sa ma a pri tom ma stále obíma. Trasiem sa ako osyka a vzlykám ako o život.
"J-ja už n-nevládzem" rozprávam mu do objatia.
"Proč? Co se stalo?" Opýta sa a ja rozmýšľam čo povedať. Fakt mu klamať nechcem no pravda sa ťažko hovorí. Neustále mi plačem do objatia a vydám zo seba: "Tati mňa niekto znásilnil" poviem medzi vzlykmi. Na jeho hrudi cítim ako jeho srdce zrýchlilo tempo. "J-ja neviem čo mám robiť tati." Poviem mu a rozplačem sa ešte viac.
"Víš kto to byl?" Opýta sa a vidím ako sa mu začínajú lesknúť oči.
"Nie nie j-ja som ho ledva videla" odpoviem mu.
"Je mi to kurva moc líto a nejradší bych toho zmrda zabil, bolí tě něco? Ublížil ti i nějak inak?" Pýta sa a pozerá mi do očí.
"Iba v tedy ma bolelo brucho a tehotná niesom, neurobil sa do mňa našťastie." Poviem mu a sklopím hlavu.
"Kdy se to stalo?" Opýta sa a drží mi ruku.
"V Pondelok, keď som išla k Samovi bola tam aj menšia párty a ja som nepila, chcela som ísť na vzduch tak som išla za dom a tam sa to stalo" poviem rýchlo ako eminem a vydýchnem si, po celú dobu mi slzy tečú ako vodopády. No cítim veľkú úlavu.
"Ani nevieš jak sa mi uľavilo, keď som ti to povedala." Poviem mu a pozerám hlboko do očí.
"Děkuju, že jsi mi to řekla. Musíme s tím něco udělat. Nedovolím aby ten kokot buzerantskej byl venku." Povie a stiahne ma zase do objatia.
"Bála som sa, že budeš so mňa sklmaný a, že mi veriť nebudeš" poviem mu potichu v objatí.
"Nejsem sklamanej, a veřím ti neboj se, jsem tady, jsme v tom spolu." Povie mi a hladí ma vo vlasoch.
"Půjdeme s tím na benga" povie potichu. Ja sa rýchlo postavím. Nie nie nie nie nie.
"Nie j-ja nechcem. Prosím. Čo s tým urobia? Nebudú mi veriť. Preboha aj tak si za to kurva môžem sama." Poviem a opäť rappujem a lahko kričím.
"Hej, Ami. Klid. Nemůžeš si za to sama. Jo? Nevim co s tím udělají ale třeba tam jít. Nemusíme hned."

Práve pozeráme film, ktorý ma vôbec nebaví. Rozmýšľam čo bude ďalej. Čo so mnou bude ja nechcem zomrieť, ale nechcem sa takto cítiť. Tak požkodene a pošpinene. Môžem si za to sama.

Dominik:
Zabíji mně to, jak mi brečí do objetí a říka, že už neví co má dělat a, že nechce žít. Je to moje vina, měl jsem si oveřit kam jde a co bude dělat a ani jí tam nepouštět. Koukáme na film a Amélka zaspala, je tak klidná a roztomilá. Vypadá jako já, je jako já. Jenže jí nějaký hnusný skurvysyn pošpinil a udělal tak hnusnou věc. Jak kurva někdo může někoho znásilnit. Vždyť kurev pookolí je tady dost. Jak přemejšlím mě přeruší mobil, né můj, ale Améliin. Mobil beru do ruky a čtu, kdo jí volá. Samko<3
Samko jí očividně moc nehlídal, ale samozřejme mu to nedávam za vinu. Možná vědel, že jde ven, že chtěla být sama a na vzduchu. Telefón zvednu a ozvu se.
"Ano? Amélie spí, něco vážný?"
Zeptám se.
"Dobrý den, já jsem se chtěl jenom Amel zeptat jestli je v pořádku. Poslední dobu se chová divně a moc ven nechodí." Řekne a povzdychne.
"Nevim, ale všimnul jsem si to. Když se vzbudí jí řeknu, že jsi volal a klidně mužete k nám a promluvíte si."
Řeknu. Tady jse jí nic nemůže stát. Nechci aby těď moc chodila ven. Ale kdyby uviděla po těch dnech někoho s její kamarádu by jí to podle mne proespělo. Možná tak přijde i na nějaké jiné myšlenky.
"Dobře, děkuju." Odpoví.
"V pořádku, tak jse mněj"
Povím.
"Jo vy taky, nashle."
Řekne a zruším.

☆ a komentár poteší