☆tati?//M+ ☆

Samo

Ráno***

Dnes sa cítim divne, ako by sa malo dačo stať. Niečo zlé.

Pohľad Dominika:
Strašně mně ničí myslet na to ze jse Amel snažila jse zabít. Pamatuji jak kdyby to bylo včera když ležela na zemi bez dychu a levitovala nad ní její duše. Rozhodli jsme se všichni že předávkovat je naše zakázáný slovo.
Nedokážu na to dále už myslet. Amel už šla do školy a ja jsem v kavárně s Laurou. Laura je moje holka, zname jse už hodně dlouho, jsme spolu už něco přes měsíc. Rozhodl jsem se to už říct Amel. Bojím se její reakce doufám že jsi nebude myslet že ji chci nahradit její matku. Laura je už obeznámená s tím že mam dceru a že jí chci predstavit. Laura je vysoká s vysportovanou postavou. Je o hodně vyšší jak Amel. Amel je oproti ní malé vyhublé děvčátko. Laura je krásná blondýna. Rozumíme si ma v sobe pokoru a rovnováhu. Teď jsme se dohodli že už Amel zavolám. Už skončila ale nevím kde je teď. Vytáčí její číslo a vidím nejkou tu nervozitu na Lauře. Taky jsem nervózní, dost to u mně není zvykem. Kde je ledovej Tendo?

Hovor***
"Prosím" ozve jse Amel. Ma jemný hlásek skoro vždy příjemný.

"Ahoj Amel, jsi už doma?" Zeptám jse ji.

"Nie niesom" odpoví a začíná jse to komplikovat.

"A kde jsi teď" Zeptám jse ji a kouknu do oci Lauře.

"Pri mame" odpoví mi potichu. Skoro furt tam chodí. Moc ji chybý.

"Jak dlouho tam ještě plánuješ být?" Zeptám jse jí.

"Neviem, potrebujes s niecim pomoct? Kludne hned pôjdem domov" Řekne.

"Ne jenom ti chci někoho představit" Řeknu opatrně.

"Dobre tak za pár minut som doma"
Řekne a ukončí hovor.

Koniec hovoru****

"No čo" Řekne. (Laura je zo Slovenska)

"Řekla že jde domů" Řeknu a Laura prikývne. Zaplatím naše pití a rozejdeme jse domů.

...
"Dominik" Zeptá jse Laura.

"Ano kotě" odpovím ji.

"Myslíš, že si ma obľúby?" Zeptá jse s nervozitou.

"Nevím" Řeknu a objemu ji kolem ramen.

Když uslyšíme odemykání dveří jse na sebe koukneme a daruji Lauře úsměv.

"Tati som doma!" Zakřičí Amel a já vstanu a jdu za ní. Laura zůstala sedět.