Šepot Havraních Křídel

9. Kde jsi byl tak dlouho?

„Proboha Philipe víš, jak moc jsem se trápila? Neměli jsme o tobě žádné zprávy a do toho udeřila ta strašná zima! Kde jsi byl? Proč jsi o sobě nedal vůbec vědět?," ptala se ho Karina z jedné otázky na druhou a čekala na to co jí odpoví.

„Utiš se Karino, nechci aby na nás přišel otec," dodal Philip a ona jen přikývla a hltala jeho ústa, která zatím sbírala sílu k dalším slovům.

„Tak už konečně promluv!," křikla na něj nedočkavě.

„Nevím kde mám vůbec začít," řekl po chvíli Philip a dlouze se na ní přitom podíval.

„Třeba svým útěkem, proč jsi to udělal? Proč jsi mi o tom vůbec neřekl?," ptala se Karina a on jí jen bedlivě poslouchal.

„Nemohl jsem," odvětil Philip po chvíli.

 „Nevěděl jsem jak ti to mám říct. Možná ještě ani teď nevíš že se tě otec snaží provdat," řekl a z tváře mu najednou zmizela veškerá radost.

Karina se zatvářila sklíčeně.

 „To už vím," odpověděla s dlouhým pohledem který na něho upřela.

„Musel jsem o tom člověku něco zjistit, jeho jméno mi vůbec nic neříkalo, nepatřilo žádnému vznešenému panákovi se kterými se otec v Londýně stýká," řekl a její dlouhý pohled jí oplatil.

„Proto jsi tedy uprchl? Abys zjistil za koho se mám provdat?," zeptala se Karina která nevycházela z údivu.

Netušila že by se pro ni Philip takto obětoval.

 Strávil šest týdnů mimo domov jen proto aby měl jistotu že ji otec nesvěří nějakému násilníkovi.

„Ano, nesnesl bych kdyby tě otec provdal jednomu z těch hrozných bastardů se kterými hraje karty," odvětil a přitom se mu do očí vlil smutek nad Karininým osudem.

„A co jsi zjistil, kdo je Robert z Rosebery?," zeptala se a čekala trpělivě na odpověď.

Philip jí pohlédl do očí, ale vzápětí však hned uhnul a ona pochopila že nevypátral nic lichotivého a zajisté se jí to co jí řekne nebude líbit.

„Povídej, prosím..." pobízela ho po chvíli když stále mlčel.

„Nevím kde vůbec začít," odvětil a přitom nahlas polkl.

„Stačí mi to kdo vlastně Rosebery je," řekla Karina a Philip polkl ještě jednou.

 ,,Možná se měl trochu posilnit whisky a přijít za Karinou s větším rozmyslem," řekl si sám pro sebe, protože takhle se zdálo že je velmi nerozvážný a nemá uspořádané myšlenky.

„Jeho sídlo... říká se že je prokleté a že zatím žádná dívka která překročila jeho práh z něj nevyšla živá," řekl po nějaké době a pak pokračoval ve svých slovech.

,,Dědeček Roseberyho tam zavraždil svoji ženu, děti se zachránily jen tak tak... A před nedávnem samotný Roseberyho otec za záhadných okolností zmizel i s manželkou a už je nikdo nikdy neviděl," dodal a Karině se z toho trochu zatajil dech.

,,A Robert...," řekl Philip a Karina napětím snad ani nedýchala, protože se jí zmocnila čirá hrůza.

„Robert Rosebery je prý ďábel. Je mu třicet a už utrápil dvě své manželky k smrti. Říkají se o něm strašlivé věci. Je to samotář, vrah a možná i démon...," dodal po chvíli Philip a Karině se snad skoro až s hrůzou podlomila kolena při jeho slovech.

,,Tak za takové jí chce její nevlastní otec provdat," řekla si s hrůzou sama pro sebe a se strachem polkla všechna ta ostatní slova co se jí drala na jazyk.

V tu chvíli se otevřely dveře a Karina vyděšeně zírala do tváře otčíma.

 V ruce držel svícen který osvětloval jeho tvář a dodával mu rudou barvu a zdálo se jako by byl démon i on sám.