Šepot Havraních Křídel

13. Včasná záchrana

Jaký to pro ni byl šok když se z boku najednou vyřítil obrovský stín a srazil ji ze sedla. 

Karina se držela pevně otěží, ale Céres zpanikařila a postavila se na zadní a rázem tak vytrhla otěže Karině z rukou.

Neohlížela se pak na paní a splašeně mizela pryč.

Dívka se prudce ohlédla vpravo kde stál vysoký stín který již dostal podobu nejohyzdnějšího a nejzanedbanějšího muže pod sluncem. Cenil na ni černé zkažené zuby a obličej se mu leskl nánosem špíny.

 Na sobě měl několik vrstev různě velkého a potrhaného oblečení.

„Kdo jste!," vykřikla Karina a obratně se postavila na nohy. Muž se už nezdál být tak vysoký jako před chvíli, ale přesto ji převyšoval o dvě hlavy.

 Celou dobu nic neříkal jen se na ni šklebil a v očích se mu objevila nebezpečná touha po krásné mladé dívce.

„Svlíkni se!," sykl po chvíli až Karina zděšeně ustoupila stranou.

„Tak dělej, svlíkni se!," křikl po ní ještě víc hlasitěji a ona se v tu chvíli polekala snad ještě víc než předtím.

,,On to myslí vážně", řekla si sama pro sebe polekaně Karina a očima těkala kolem stromů zda nezahlédne nějakou zbraň kterou by se bránila.

 Stačila by i větev kterou by ho mohla udeřit do hlavy a omráčit.

Jenomže jeho trpělivost vzala za své a když ho hned neuposlechla tak vykročil až k ní. Karina se chtěla vydat na útěk, jenže její nohy jí však v tu chvíli náhle jakoby vypověděly službu.

 Nemohla se pohnout z místa a tak jen sledovala jak se k ní jeho hřmotná postava blíží.

Najednou k ní natáhnul ruce a prudce ji vysvlékl z kabátu. Zbývalo mu už jen propracovat se k šatům a pak si náležitě vychutnat její panenské tělo.

Karina se konečně vzpamatovala, prudce couvla a odstrčila od sebe jeho nedočkává ruce které jí stále ochytavaly, jenže to ho jen pobavilo a vyburcovalo k dalšímu útoku a tentokrát ještě více agresivnějšímu.

Jediným pohybem své ruky jí po chvíli natrhl živůtek od šatu a odhalil tak její pevné ňadro.

 Instinktivně zkřížila ruce, jenže to ho však znovu rozdráždilo a jí pohltil nevýslovný strach když náhle zaslechla dusot koní a s nadějí pohlédla na cestu ale nestačila ani vykřiknout o pomoc, protože útočník ji srazil k zemi a zalehl ji celou svou vahou až skoro nemohla dýchat.

Jezdci to však neuniklo, seskočil z koně a vrhl se na útočníka. 

Strhl ho z dívky která sledovala divoký boj a vykřikla když jezdec vytáhl dýku a prudce ji zabodl násilníkovi přímo do srdce. 

Pak rychle vyskočil na nohy a pohlédl na ni.

„Jste v pořádku, neublížil vám?," zeptal se se starostí a úlevou v hlase a pohlédl na ní.  

Karina si uvědomila že už nemá ruce zkřížené na prsou a rychle se proto zase znovu zakryla. Mladému muži však  na jeho otázku neodpověděla.

„Jste v pořádku?," opakoval, jenže dívka však jeho hlas vůbec nevnímala protože na ní dolehl v tu chvíli obrovský šok. 

,,Co všechno se mohlo stát..... kdyby..... kdyby se tu ten jezdec neobjevil?," řekla si rozklepaně sama sobě a přitom se se strachem podívala na toho mrtvého muže. 

 Její zachránce pochopil že teď z ní žádné kloudné slovo nedostane a obrátil se tedy zase zpátky k útočníkovi a zvažoval jak s ním naloží.

Po chvíli ho popadl za nohy a odtáhl co nejdál od hlavní cesty.