Šepot Havraních Křídel

34. Tohle jsi nemusel

,,Děkuji vám za poklonu dráhy lorde Rosebery a jsem si jistá že jsem krásná jen pro vás, protože jen vy dovedete mou pravou krásu ocenit a myslím že se vámi budu i šťastná," zašeptala a hlas se jí přitom zachvěl rozrušením.

,,Vy by jste dovedla udělat každého muže šťastným Karino," dodal a přitom se jejich ruce oběd dotkly.

,,Zde je odemě pro vás malý dárek, má nejdražší," řekl Robert po chvíli a ve své druhé ruce držel nádhernou kytici rudých růži kterou jí předal do rukou. 

,,Ach Roberte děkuji a jak jste věděl že mám nejraději růže?," zeptala se Karina když od něj kytici přijala a když se jejich ruce o sebe dotkly.

,,Vím toho o vás mnohem víc.... Karino," zašeptal a ona mu věnovala úsměv.

,,Vy mě děsíte," řekla po chvíli a přitom mu dlouze pohlédla do očí.

,,Ale vůbec ne, vždyť vás k sobě přitahuji," dodal Robert a přitom se trochu zasmál.

,,A myslíte?," zeptala se Karina a on vzal její ruku opět do dlaní.

,,Myslím," odpověděl a opět jí na ní políbil.

,,Vždyť mě milujete a já vás," dodal Robert šibalsky a potichu tak aby to slyšela jen ona.

,,Ale ještě jsem vám neřekla své poslední slova," řekla Karina se smíchem a on její ruku opět stiskl.

,,A kdy mi ho řeknete..?," zeptal se a přitom mu na tváři pohrával úsměv.

,,Brzy," odpověděla a přitom opět cítila jeho horký dech na své kůži.

,,Ani nevíš Karino jak moc po tobě toužím," zašeptal jí Robert do ucha a přitom se něžně dotkl jejich vlasu.

,,A já po tobě, Roberte," řekla Karina šeptem když se její otec nedíval a věnovala Robertovy malý polibek.

,,Však už brzy budeme spolu, má lásko," dodal znovu šeptem a pak se od ní trochu odtáhl.   

,,A tady můj zásnubní dárek jen pro vás, má Karino," řekl silným hlasem když se na ně James Wilmont znovu podíval a předal Karině do rukou malou krabičku.

Karina jí otevřela a přitom zůstala stát v úžasu, protože se tam skrýval opravdu nádherný šperk na kterém mohla Karina doslova oči nechat.   

,,Ten je opravdu překrásný děkuji, ale ani nevím čím jsem si takový dárek zasloužila," dodala Karina když si šperk prohlížela a když jí tvář prozářil úsměv.

,,Vždyť vy sama jste nádherná, Karino," odpověděl šeptem a přitom se jí jeho ruka opět dotkla.

,,Vy jste ďábel Roberte," zavtipkovala Karina potichu a její úsměv který měla na tváři se ještě více protáhl.

,,Možná jsem a s krvavou pověstí," dodal na její slova a pak jí vzal opět za ruku. ,,Ale to jenom kvůli tobě, Karino," říkaly jeho slova která jí pošeptal a ona na něj jen nesměle mrkla.

,,Směl bych vám ho dát na krk?," zeptal se po chvíli a Karina jen přikývla.

,,Ano smíte..," odpověděla a on jí věnoval něžný pohled.

,,Sluší ti," zašeptal jí do vlasu a pak ještě dodal ,,Věděl jsem že se ti bude líbit, vždyť jsem ho pro tebe vybral s láskou," dodal a Karina mu věnovala dlouhý pohled.

,,Tohle jsi nemusel Roberte....," řekla Karina potichu a přitom ho pohladila pohledem.

,,Ale musel Karino...a chtěl," odpověděl a pak si jí jeho ruka k sobě trochu přitáhla, i když po chvíli jí opět pustil protože zase měli společnost.