Šepot Havraních Křídel

16. Asi je to láska

Trošku jsem přemýšlela jak pokračovat a napadlo mě tohle, tak doufám že se vám to bude líbit.

-------------------------------------------------------

,,Jste v pořádku?," zeptal se Kariny když jí držel pevně u sebe a přitom se jí díval do očí.

,,Já....já ....nevím, jen se mi trochu zamotala hlava," odpověděla Karina která nevydržela jeho pohled a musela nesměle sklopit zrak.

,,Neodvracej odemě pohled Karino, chci se ti dívat do očí," řekl muž a pak se trochu přiblížil svou hlavou k její tváři a něžně se svými rty dotkl těch jejich.

Karina vydechla, ale neodtáhla ho od sebe.

Nechala ho aby pokračoval a tak on polibek ještě na chvílí prohloubil a pak se jí poté znovu zadíval do jejich překrásných očí a Karina na něj jen překvapeně zamrkala, z toho že už tu pro ní tak krásnou chvíli skončil.

,,Je to už lepší?," zeptal se po chvíli a znovu na ní upřel svůj pohled.

,,Ano, mnohem.....lepší," vykoktala ze sebe Karina potichu a on jí přitom pohladil po tváři.

,,Vezmu vás sebou a vy se zatím trochu ohřejete, protože by mě nesmírně mrzelo kdybych tu tak nádherný kvítek musel nechat. Nebo se snad už chcete vrátit domů slečno Potterová?," řekl po chvíli a přitom jí stále nepouštěl ze svého sevření které bylo pro Karinu velice příjemné.

,,Ne ještě se nechci vrátit domů, prosím," zašeptala Karina a on se na ní jen usmál.

,,Věděl jsem že ještě nebudete chtít," dodal a pak se k ní znovu jeho rty přiblížily a ona mu po chvíli vyšla opět spokojeně vstříct k dalšímu polibku.

Nevěděla co se s ní děje, ale v tu chvíli zapomněla na všechno......na čas......na otčíma.....na svého ženicha.......i na Philipa.

 Byly jen oni dva a nic dalšího než jeho nevnímala.

Bylo jí s ním tak dobře a to ho ani neznala a nebýt toho že jí zachránil život, tak by ho možná nikdy ani nepotkala.....i když kdo ví, protože Karina nemohla vědět kdo je onen muž který jí zachránil život a který jí tak neskutečně přitahoval i když se ho na první chvíli děsila.

Protože co když to byl skutečně ten muž kterého si měla vzít, ale o tom ona neměla vůbec ani tušení, protože poprvé pocítila co je to láska a ten tajemný neznámí jí ukradl nejen její srdce, ale i duši kterou by mu klidně i spolu se svým životem dala do rukou.

 Karina celá zadýchaná spokojeně vydechla když se od ní už zase podruhé odtáhl a neskrývala na své tváři úsměv, protože příjemné teplo které teď pocítila jí najednou prostoupilo celým tělem a nevěděla co to s ní všechno co teď pocítila dělá.

,,Řekněte mi své jméno, prosím," zašeptala Karina a on jí něžně vzal za bradu aby mohl vidět její pohled.

,,To nemohu Karino, teď ještě ne. Ale kdybych vám řekl že jsem muž kterého si máte vzít, co by jste udělala," řekl a v tu chvíli se na Karinu dlouze podíval.

,,Já....nevím," odpověděla Karina a vrátila mu jeho pohled.

,,Vzala by jste si mě za muže, nebo by jste mě odvrhla?," zeptal se a prohlížel si jí přitom stále svým pohledem.

,,Já.....," řekla Karina a přitom se jejich pohledy znovu střetly. ,,Nevím," dodala po chvíli a potom sklopila svůj pohled.

,,Milujete mě, Karino?," zeptal se a na moment viděl v jejich očích překvapení.

,,Já milovat?," řekla si Karina sama pro sebe, ale musela si přiznat že k tomu mužu i přes tak krátkou chvíli něco cítí....,,a možná i lásku," dodala si a pak její oči něžně zamrkaly.

,,Miluji vás Karino, už od první chvíle kdy jsem spatřil váš obraz na medailonu který mi váš otec ukázal a chci vám říct že teď když jsem vás poznal tak se na mé lásce k vám nic nemění. Neberu si vás ani proto abych získal postavení a je mi jedno co vám o mě někteří řekly, protože já takový nejsem Karino. A miluji vás celým svým srdcem které jste mi už na první pohled dočista vzala a mé srdce už navždy bude tak patřit jen vám," řekl a pak jí něžně pohladil po tváři.

,,Stojíte mi za víc Karino než za spoustu peněz které mám a váš otec ať se těmi penězi klidně udáví, protože láska je pro mě víc než všechno bohatství," dodal a pak se jí jeho rty opět dotkly a ona mu znovu stejně tak jako on jí odpověděla polibkem.

Pomohl jí vysednout na Céres a sám se pak hbitě ocitl v sedle.

Cesta byla dostatečně široká pro dva jezdce, takže mohli jet vedle sebe. A Karina si nenechala ujít žádný okamžik, kdy ho mohla tajně pozorovat.

,,Byl to skutečně hezký muž," řekla si sama pro sebe v duchu.

 Její pohledy mu však neunikly a musel se nad nimi v duchu pousmát.

 ,,Byla přesně taková jaká doufal že bude a taky to mu stihla už několikrát potvrdit," říkal mu hlas v jeho hlavě a on věděl že má pravdu.