Šepot Havraních Křídel

39. Neklidná klisna

Byla ještě noc když Karina ležela v posteli vedle Roberta, který jí držel svou rukou kolem pasu a když jí probudilo z venku, hlasité zaržání její klisny Ceres která byla ve stájí.

Opatrně se vstala když oddělala pomalu Robertovu ruku z její pasu a věnovala mu přitom dlouhý pohled.

Robert ještě spal a ona se na něj chvíli ještě jen tak dívala, protože najednou jako by neměla silu se od něj odtrhnout a to udělala až po chvíli kdy se k němu sklonila a dala mu na rty něžný polibek, než pak z postele vstala a rychle se oblékla aby se mohla jít podívat za svou neklidnou klisnou.

Zapálila si ještě ohněm z pomalu vyhasínajícího krbu svíci a pak si ještě přehodila přes své šaty plášť a opatrně se vydala ke dveřím a potichu je otevřela aby Roberta neprobudila, protože Robert se v tu chvíli zrovna když vycházela pryč v posteli pohnul.

Potichu za sebou zavřela dveře a pak opatrně sešla ze schodu, po cestě kterou jí ozařovala svíce.

Otevřela vchodové dveře které vedli ven a pak se rozhlédla kolem a hledala něco co by jí připomínalo stáje.

Když je pohledem po vteřině našla tak se vydala dovnitř a šla po hlasu své klisny která ve stájí neklidně řehtala.   

Když došla k onomu stavení, tak otevřela velké dveře a pak se vydala s hořící svící ke své klisně.

,,Co se děje Ceres, uklidni se už jsem tady," konejšila jí Karina svým hlasem a přitom neklidnou klisnu pohladila po krku.

,,Už jsem tady....už je to v pořádku," říkala jí potichu Karina a přitom jí její ruka hladila po srsti.

,,To nic neboj se, to nic..," dodala po chvíli šeptem a její klisna která se už pomalu a pozvolna uklidnila pod jejími doteky si jí prohlížela dlouhým pohledem.

,,Ššššš, tak vidíš už je to v pořádku..," konejšila jí znovu opět Karina a její klisna už byla po chvíli zase opět klidná.

,,Už je to v pořádku Ceres, to se ti jen něco špatného zdálo," řekla jí potichu a potom jí dala kousek chleba protože její klisna se po ní natahovala jako by chtěla něco k jídlu.

,,No vidíš, hodná holka," pohladila jí Karina po nozdrách a přitom jí svou rukou dávala kousek tvrdého chleba, který si její klisna ochotně brala.

,,Tak vidíš už je to v pořádku a to byl jen nějaký zlí sen," řekla po chvíli a pak se už chtěla zase vrátit, jenže náhle jí zarazil nějaký rachot a tak namířila svíci tím směrem dívala se jestli tam třeba náhodou někdo není, nebo jestli něco jen blízko ní nespadlo.

,,Je tam někdo?," zeptala se a pohnula svící o kousek dál aby osvětlila to místo kde slyšela hluk.

,,Je tam někdo?," zeptala se znovu a dívala se pozorně jestli někoho nespatří, ale nikoho neviděla a tak se zase zpátky otočila ke své klisně s domněním že to byla třeba jen kočka která shodila něco na zemi.

A jen se otočila zpátky k Ceres, tak měla pocit jako by zahlédla za svými zády muže s nožem v ruce. Vzala si tedy zase zpátky svíci do ruky a osvítila onen prostor a skutečně tam někdo byl a velkými kroky se k ní s nožem v ruce blížil.

Karina polekaně ustoupila od své klisny a pak i se svící v ruce vyběhla ven a rychle utíkala zpátky z nádvoří zpět do sídla.

Když byla vevnitř a zabouchla za sebou dveře, tak rychle utíkala po schodech na horu a pak jí napadlo že by se mohla někam schovat kdyby jí ten muž kterého viděla ve stájích pronásledoval až do hradu.

  Rychle se rozhlížela kolem kam by se mohla schovat a pak uviděla na chodbě u oken velký závěs který by jí mohl posloužit jako skrýš, předtím mužem kdyby jí náhodou pronásledoval, protože byla zmatená a vystrašená a tak nevěděla jestli jí ten muž sleduje nebo ne.

 Sfoukla svíci a vlezla si tedy rychle za závěs a ani nedýchala a jenom poslouchala jestli po chvíli neuslyší nějaké kroky.

Všude bylo ticho a ona neslyšela nic, ale i přesto měla strach a tak zůstala na onom místě a ve střehu až do rána, protože vůbec nevěděla kdo byl ten muž a bála se že by jí třeba mohl něco udělat, ale kdo ví třeba to byl jen stájník kterého stejně tak jako jí probudil kůň a tak se šel do stájí podívat a myslel si o ní třeba že je ona nějaký vetřelec.

Ale kdo ví jak to ve skutečnosti bylo, každopádně Karina byla opravdu vystrašená a až po chvíli se jí konečně ulevilo, když o kolo sebe neslyšela nic víc než jen noční ticho.