Šepot Havraních Křídel

26. Byla to lež

,,Klidně si křič Karino, ale nikdo tě tu neuslyší," dodal po chvíli Philip a pak k ní přistoupil zase o trochu blíž.

,,A co Robert ten si pro mě určitě přijde vždyť,.....vždyť mi přeci napsal ten vzkaz," řekla a její hlas se jí náhle zlomil, protože si uvědomila že možná i v tomhle měl Philip prsty.

,,Ten....ty si myslíš že tě zachrání a že toužil po tom mít dnes s tebou tady tajnou schůzku....jsi tak naivní Karino když si myslíš že tě tady čekal," odsekl naštvaným hlasem a pak jí jeho prsty vzaly za tvář.

,,Ale ten vzkaz psal Robert," zašeptala Karina i když už tomu nechtěla moc věřit.

,,A ty jsi skutečně myslíš že to psal? Protože to já jsem tě sem chtěl nalákat Karino aby jsi věděla jakou jsi udělala strašnou chybu když jsi odmítla mou lásku kterou jsem ti dal. To já jsem si tě dnes večer tady pozval a s tím tvým Robertem taky brzy zatočím," dodal Philip a jeho prsty přejeli Karině po tváři.

,,Co jsi s ním udělal Philipe...?," zeptala se Karina a Philip na ní jen mlčky hleděl.

,,No tak mluv...kde je a co je s ním...," dodala slabým hlasem a po tváři jí přelétl smutek.

,,Ale copak sestřička se nám nějak zamilovala..... a zaleží jí na tom muži," odsekl Philip naštvaným hlasem a přitom jí vzal pevně za bradu.

,,Tak co jsi s ním udělal,....kde je?," řekla Karina slabě a do očí se jí nahrnuly slzy.

,,Zatím jsem s ním nic neudělal Karino, ale myslím že brzy i s tím začnu," odpověděl konečně na její otázku a přitom jí zpražil svým pohledem.     

,,Jak můžeš být Philipe tak...tak....krutý," zadrhl se jí hlas a z očí jí ukápla slza.

,,Já....krutý?...Nejsem krutý Karino a kdyby jsi byla se mnou a přijala mojí lásku,....tak by se nic zlého nestalo," dodal Philip a přitom jí její slzu setřel.

,,Nic zlého nestalo?," řekla nechápavě Karina a přitom zavřela oči aby se mu nemusela do nich dívat.

,,Takže chceš říct...že....," zašeptala slabým hlasem po chvíli a opět své oči otevřela.

,,Ano Karino dělám to všechno jen kvůli tobě a kvůli....nám," řekl Philip a opět jí jeho prsty pohladily tvář.

,,Ale to co jsi mi říkal o Roseberym,.....byla pravda... nebo ne?," zašeptala Karina slabým hlasem který se jí zlomil a na sucho polkla svou další slzu.

,,To co jsem ti řekl o Roseberym byla lež......, protože to já jsem stal za tím mučením žen pro potěšení a to já jsem byl ďábel a netvor který zabíjel. Ale řekl jsem ti že to dělá on i když o tom o těch nevinných ženách které jsem umučil jen kvůli tobě nic nevíš. A když jsem se dozvěděl to že tě otec chce za něj provdat, tak jsem mu řekl že to dělá on, jenže on mi nevěřil," odpověděl Philip a dlouze se na Karinu podíval.  

,,Tvrdil mi že Roseberyho zná už tolik let a že on by nebyl něčeho takového schopen a tak jsem to řekl tobě a ty jsi mi to uvěřila," řekl trochu slabým hlasem a přitom vzal Karinu pevně za bradu.

,,Uvěřila jsi mi že je to netvor a ďábel i když jsi o něm nic nevěděla....až na to co jsem ti tehdy řekl," dodal a potom na něj Karina která už poznala co je pravda se strachem mrkla.

,,Takže to všechno byla....lež," zašeptala slabě a Philip jen pokýval hlavou.

,,Ano byla to lež a ty jsi jí tak snadno uvěřila sestřičko," dodal poslední slova šeptem a pak jí jeho ruka pohladila po tváři.