Šepot Havraních Křídel

33. Neudělej mi ostudu

Když Karina sešla dolů, tak už jí tam v jednom pokoji čekal její otec. 

Přišla k němu a dlouze se mu přitom zadívala do očí, na tváři měl vítězoslavný úsměv a jeho oči doslova zářily tak jako vždy když se na něco chytal. Karina k němu vzhlédla a dlouho neříkala nic jen se mu tak dívala do očí a čekala na to co asi přijde.

,,Dráha Karino, dnes přijede tvůj budoucí manžel a byl bych nesmírně rád kdyby jsi se k němu chovala s nejvyšší úctou přesně tak jak si zaslouží," řekl její otec a přitom jí věnoval dlouhý pohled.

,,Lord Rosebery je mladý a vážený muž a já si nepřeji aby jsi mu jako jeho budoucí žena vyvedla nějakou ostudu Karino," dodal a jeho pohled se v tu chvíli změnil na trochu bodavý.

,,Ale já přece...," řekla Karina jenže on jí hned na to zarazil.

,,Vím že si ho asi nechceš vzít, ale mohu tě ubezpečit že toho muže znám už dlouho a že se zaručeně postarám o to aby jsi s ním byla šťastná, přesně tak jak si přála tvá matka," dodal na její slova James Wilmont a Karina se na něj trochu nepatrně usmála.

,,Vynasnažím se otče," dodala tedy a pak jí její otec pohladil po tváři.

,,Sluší ti to, vidím že jsi se na příchod svého budoucího manžela náležitě připravila a že z tebe bude doslova unesený, stejně tak když jsem mu předtím ukazoval ten medailon s tvojí podobiznou holčičko," řekl po chvíli s trochu kyselým úsměvem a jeho dotek i když byl teplý tak Karinu po tváři doslova studil.

,,Tvůj ženich tu bude každou chvíli, tak na to nezapomeň," dodal a potom odešel z pokoje a nechal Karinu tam samotnou.

Po několika dlouhých minutách zaslechla Karina zvuk kočáru který se zastavil u jejich sídla a po chvíli už netrpělivě přicházela ke dveřím v doprovodu svého otce aby šli uvítat svého hosta který právě přijel.

A ten host na kterého všichni čekaly byl Robert, její Robert kterého pokud bůh dá možná ještě dnes vezme.     

Když Robert vystoupil z kočáru, tak hned zamířil k jejímu otci se kterým se jak se patří uvítal a pak o něco později zaměřil svou pozornost na ní a s neutuchajícím zájmem a láskou kterou měl v očích si jí náležitě prohlížel.

,,Drahá Karino," promluvil její otec po chvíli a dlouze se na ní přitom podíval.

,,Dovol mi abych ti představit lorda Roberta z Rosebery, tvého budoucího manžela," řekl James Wilmont a přitom se na svou dceru náležitě usmál.

,,Moc mě těší lorde Roberte z Rosebery," promluvila Karina tiše a její tvář přitom prozářil zářivý úsměv.

,,Lorde Rosebery má dcera Karina, můj největší a nejkrásnější poklad který s radostí předám do vašich rukou," řekl James Wilmont a Robert se na Karinu jen usmál když jí její otec vzal za ruku kterou mu pak položil do dlaně.

,,Velice mě těší drahá Karino," promluvil Robert po chvíli a potom se něžně sklonil aby jí její ruku mohl dlouze políbit. 

,,Potěšení je na mé straně lorde Rosebery," usmála se Karina a on jí úsměv hned oplatil.

,,Jste opravdu nesmírně krásná, přesně tak jak mi váš otec povídal a je pro mě nesmírná čest že tato krása bude i mou, Karino," zašeptal Robert tiše a přitom svíral něžně její ruku ve své a po chvíli jí na její něžnou a krásnou ruku políbil ještě znovu.