Proměna

2. Co se to děje?

Ne, to přeci nemůže být pravda! Určitě jsem rozespalá a jsem zase paranoidní. Ještě jednou jsem zamžourala do zrcadla a nahmatala si dírky. Měla jsem trochu prokousnutý krk, ale nějak jsem to teď nehodlala řešit a uložila jsem se do postele.

Zdál se mi divný sen. Běžela jsem lesem a něco mě pokousalo. A doma jsem se dozvěděla, že jsem upír.

„ ÁÁÁÁ" probudila jsem se s křikem. Byl to jen sen, uklidňovala jsem se. Vstala jsem z postele a mrkla jsem na sebe do zrcadla. Chtěla jsem si jít dát snídani, když jsem se zarazila. Vrátila jsem se k zrcadlu a ještě jednou na sebe pohlédla. Nezdálo se mi to! Mám červené oči!

Připomnělo mi to mojí noční příhodu. Jenomže, problém byl, že si z té noci nic nepamatuji!

Jak jsem se dostala domů? Proč mám červené oči? A dírky na krku? Co se to sakra děje?!

Nepropadal jsem panice. Šla jsem do koupelny, pořádně si propláchla oči a znovu se na sebe podívala. Pořád mám červené oči. Najednou jsem si vzpomněla na pár útržků ze včerejší noci. Něco se mi zakouslo do krku a odletělo to pryč. Upír! Nejdřív jsem myslela, že je to blbost, ale všechno to dávalo smysl. Kousnutí na krku, červené oči a bůhví co se se mnou ještě stane. Bojím se.

Dnes je naštěstí neděle, takže nemusím do školy. Vydýchla jsem se a šla si konečně dát něco k snídani. Udělala jsem si míchaná vajíčka. Mňam! Sedla jsem si do obýváku a pustila si svůj oblíbený pořad.

Kousek vajíček mi uvízl mezi zuby. Snažila jsem se ho jazykem dostat ven, ale v tu chvíli jsem se zarazila.

Zdá se mi to nebo mi vyrostly špičáky?!

Nahmatala jsem se rukama. Sakra, vážně jsou větší než ostatní zuby. Na chvíli mě napadlo, že se měním v upíra. Až jsem se zasmála. To je ale blbost!

Někdo zaklepal na dveře. Teď se to vážně zrovna hodí! Šla jsem otevřít. Stála tam Katrina. „ Nazdar Carrie, můžu dál?" zeptala se. Nejradši bych jí poslala pryč, ale mohla by to špatně pochopit. „ Jasně, pojď dovnitř. " odpověděla jsem. Jako velká voda se přihnala do kuchyně a vymetala mi ledničku. Ta Katrina je nenapravitelná. Až jsem se zasmála.

Katrina je otočila. „ Děje se něco?" ušklíbla se. „ Neee." protáhla jsem schválně. Kat se na mě pozorně zadívala. „ Carrie, od kdy nosíš červené čočky?" zeptala se. Sakra, moje oči. „ No, jenom jsem chtěla vyzkoušet, jak vypadám." Snažila jsem se to zamluvit. „ Prosímtě sundej si je, vypadáš jak upír." řekla. Zasmála jsem se. Kéž by šly sundat. „ Nesundám. Líbí se mi. " odpověděla jsem. Katrina jen pokrčila rameny a dál se ládovala jídlem z mé lednice.

„ Kdo tě proboha škrábl na krku?" zeptala se Katrina a začala si prohlížet mé dírky na šíji. „ Nevím, vůbec si nevzpomínám, že bych se někde škrábla." odpověděla jsem a snažila se dírky zakrýt rukou.

„ Ježiš marja Carrie, kde si vzala tak dlouhé špičáky?" Teď jsem si vážně připadala, jak v pohádce o Karkulce. „ To je umělý. " řekla jsem a obtáhla si jazykem špičáky, které znovu povyrostly.

Řekla jsem Katrině, že bude lepší, když už půjde. Souhlasila. Díkybohu.

Hned jsem se rozeběhla k zrcadlu, prohlídnout si špičáky. Už se skoro dotýkaly spodního rtu. Co mám dělat?

Nenapadlo mě nic lepšího než si špičáky obrousit pilníkem. Vida, blbý nápad, ale funguje to. Špičáky jsou menší.

Zrovna ten den se měli vrátit rodiče z lázní. Musím vše nějak zamaskovat. Nebude to tak velký problém. Čočky v barvě svých očí, zelené, mám. Na krk jsem si uvázala šátek a vysvětlením, že mě bolí v krku. No a špičáky jsem si obrousila. To by mělo stačit.

Ozval se klíč v zámku a já jsem šla přivítat rodiče. Táta si ničeho nevšiml, jenže mamka na mě pořád tak podezíravě koukala. Tak jsem se radši otočila a zalezla do pokoje.

Asi po půl hodině jsem slyšela zaklepání na dveře. „ Dále." řekla jsem. Vešla mamka. „ Carrie, stalo se ti něco? Nevypadáš dobře." starala se mamka. „ Ne. nic mi není, jen mě trochu bolí v krku." řekla jsem a trochu zakašlala, aby to vypadalo věrohodně. Mamka se s touto odpovědí nechtěla smířit, ale nakonec odešla a nic víc vědět nechtěla. Nevím proč mi něco říkalo, že něco tuší.

Každopádně škola je škola. A tam jsem jít musela. Zkontrolovala jsem si čočky, šátek a znovu si obrousila špičáky, které strašně rychle narostly.

Ve škole jsem se cítila opravdu divně. Nejenže mě Katrina bombardovala otázkami, ale taky jsem cítila své rychlerostoucí špičáky. A zrovna jsem byla vyvolána k tabuli.

Stála jsem tam, jako kdybych nic nevěděla. Opak byl pravdou. Věděla jsem všechno, ale nemohla jsem mluvit, učitelka by viděla moje zuby. Nakonec jsem samozřejmě dostala za pět.

Po skončení školy jsem se ani nerozloučila a utíkala domů. Katrina za mnou jen nevěřícně koukala. Budu jí to muset nějak vysvětlit, ale jak?

Doma jsem si vzala pilník a začala si brousit špičáky. Vyndala jsem si čočky, které mi celou dobu vadily a sundala si šátek. Dírky nebyly už skoro vidět. Aspoň něco. Jen ty červené oči mi začínaly vadit. A navíc jsem pociťovala žízeň. Upíří žízeň!

Jelikož jsem vypila pět skleniček vody a žízeň pořád neustávala, dovtípila jsem se. Takže je to pravda. Ze mě je teď upírka?!

Nemohla jsem jinak. Řízla jsem se nožem do prstu a vysával krev. A žízeň ustala. Chtělo se mi brečet. Tohle budu muset dělat?

Najednou se mamka vrátila z práce. Sakra! Nemám zakryté oči ani špičáky, které zase narostly.

I tak jsem šla pozdravit mamku. Hlavu jsem měla sklopenou dolů. Jenže mamka mě chytla za krk a narovnala mi jí. Všimla si mých červených očí. Nahmatal mé dírky na krku a podívala se mi na špičáky. Povzdechla si.

„ Carrrie, pojď se mnou do kuchyně." řekla mamka. Tam se posadila a pokynula mi, ať se taky posadím.

„ Teď mě musíš pozorně poslouchat." začala mamka. „ Je na čase, aby jsi se dozvěděla rodinné tajemství."