Proměna

10. Zkouška

Já už to nevydržím! Zabijte mě někdo! Úplně mi z tohohle světa hrabe! Já už tu nechci být! Pomóc! Najednou jsem se probudila s křikem. Zdálo se mi, že jsem zkoušku nezvládla a popravují mě.

Hnusný sny, pomyslela jsem si a začala zjišťovat kde to vlastně jsem. Nějaká jeskyně či co. Páchne to tu zatuchlinou. Až se mi zvedl žaludek.

Uslyšela jsem za sebou šramot. Otočila jsem se a rozhodla se zjistit co to je.

V hlubším nitru jeskyně, kam jsem právě došla, stál Alex. Co ten tady dělá? „Ahoj?" Začala jsem konverzaci. Alex se otočil. „Ahoj, posaď se, dám ti něco k jídlu." Odpověděl. Poslechla jsem ho a našla si místo k sezení.

Alex mi přinesl něco co vypadalo jako kuře na paprice. „Kuře na paprice? Mňam." Řekla jsem a pustila se do jídla. Alex neodpověděl, jen stál v koutě a zíral na mě.

Skoro jsem talíř vylízala, bylo to výtečné. „Chutnaly ti krysy v krvi?" Zeptal se Alex a já se zarazila. „Cože?" Nechápala jsem. Jen pokrčil rameny. „Ale že jsi teda měla hlad." Dokončil větu a přenesl se jinam. Zůstala jsem sama.

Nejdřív se mi chtělo zvracet při pomyšlení na to, co jsem to právě snědla. Ale ovládla jsem se, jelikož se vedle mě znovu objevil Alex. „Připravená na zkoušku Carrie?" Zeptal se. Kde se tady zase sakra vzal? „Už?" Řekla jsem. Pokýval hlavou. „Ano."

Alex mi pokynul, abych mu vlezla na záda. Udělala jsem to. „Teď se dobře drž." Přikázal mi. Radši jsem ho poslechla.

„Au, sakra." Zaklela jsem, když jsme se přenesli. Spadla jsem. „Pustila jsi se moc brzo." To bylo všechno co k tomu Alex řekl. „Řekni mi něco co nevím." Zavrčela jsem a zvedla se ze země.

Stáli jsme ve velké místnosti. Představte si místnost, kde probíhají soudy. Nade mnou se tyčila komise, kde nejvýš seděla upíří rada a níže další upíři. Alex mě dovedl na místo, kde stojí ti co jsou souzení a vydal se k upíří radě.

Rozhlížela jsem se kolem sebe, když mě přerušilo zakašlání. Vstal člen upíří rady. Brandon. „Ticho prosím. Sešli jsme se zde, abychom popřáli mnoho štěstí při cestě za plnohodnotným upírstvím téhle mladé dámě." Ukázal na mě. „Carrie, pravidla zkoušky znáš. Budeš plnit pět zkoušek a pokud jen jedinou z nich nezvládneš, jsi odsouzená k smrti stejně jako tvůj dozorce. Tedy Alex." Odmlčel se. „Přineste pohár!" Křikl Brandon na poskoky, kteří stáli vedle dveří.

Pohár museli nést tři statní upíři. Byl velký a nejspíš nesmírně těžký. Položili pohár přede mě a odešli.

Před pohárem se najednou zjevila upíří rada. Já se chci taky umět takhle přenášet!

„Přistup." Pokynul mi Brandon. Poslechla jsem. „Toto je posvátný pohár. Vytáhni si první dnešní zkoušku." Vyzval mě. Kdyby to záleželo na mě, žádnou zkoušku plnit nechci, ale dala jsem ruku do poháru a vytáhla jeden papírek.

„Studna." Přečetl Brandon.

Pane bože co to je? Na to jsme netrénovali!

„Končím první sezení zkoušky." Pronesl Brandon a luskl prsty.

Přenesli jsme se do divného temného lesa. Vše tu bylo černobílé. Jako by tady nikdy nesvítilo Slunce. Před námi stála obrovská studna.

„Co mám tedy dělat?" Zeptala jsem se. Brandon chvíli neodpověděl a prohlížel si mě. Najednou se vydal směrem ke mně. Ustupovala jsem až jsem cítila na zádech okraj studny. „To je jednoduchý." Odmlčel se. „Dostaň se ven ze studny."

„Co - cože?" Vykoktala jsem. „Moment, já...." Nestihla jsem dokončit větu, Brandon mě strčil do studny.

Chvíli jsem padala a myslela si, že ten pád stejně nemůžu přežít. Ale ještě před tím než jsem spadla do vody se můj pád zpomalil.

Ponořila jsem se do vody. Na dno nedosáhnu, kopu jen nohama. Rukama se snažím chytit nějakého vystouplého kamene, ale žádný tu není. Nepanikař Carrie, pomyslela jsem si. Ale teď vážně, jak se dostanu ven?

Věčně kopat nohama nemůžu, začínají mě bolet a víc klesám ke dnu. Začala jsem lapat po dechu.

Docházejí mi síly. V zoufalosti jsem zalovila v kapse, jestli náhodou nemám něco, co mi může pomoct. Našla jsem docela tlustý klacík. A napadl mě nápad.

Klacík jsem zabodla mezi kameny, byly mezi nimi docela velké díry. Šťastně jsem se klacíku chytla a nechala chvíli odpočinout nohy od kopání.

Začala jsem přemýšlet co dál, byla mi totiž zima. Můžu i umrznout. Při přemýšlení jsem klepala pěstí do jednoho z kamenů. A kámen se začal pohybovat.

Zarazila jsem se. Zkusila jsem to i na další kameny. Všechny zalézaly. Napadlo mě, že takhle můžu vylézt ven.

Zaklepala jsem na další kámen a ten zalezl. Dala jsem nohu na kámen, který se tímto pohybem uvolnil a opakovala svůj postup.

Už jsem skoro v půlce studny a můj vymyšlený postup stále funguje. I když mě vážně bolí ruce od toho věčného bouchání do kamenů.

Konečně vidím denní světlo a okraj studny. Nadšeně jsem dala ruku na okraj a přitáhla se. Jsem venku! Zvládla jsem to!

Svalila jsem se na zem a dýchala jako o život. První ke mně přišel Brandon. „Blahopřeji k dokončení první zkoušky Carrie."

************************************

Konečně další část!:) Omlouvám se, ale byla jsem na Moravě a nedostala jsem se na wattpad.:) Doufám, že se nová část bude líbit. Budu ráda za vote a komenty! :) Enjoy :)