Proměna

19. Nový spojenci?

Katrina na mě koukala stejně vyděšeně, jako já  na ni. „Carrie?" Zamrkala. „Co tady sakra děláš?" Vykulila znovu oči. Mezitím jsem se zvedla ze země a oprášila si kalhoty. „Mohla bych se tě zeptat na to samé!" Vykřikla jsem bez rozmýšlení. „No já víš..." Katrina se nervózně podrbala ve vlasech. „A ptala jsem se první, tak povídej." Zamračila se nakonec.

Povzdechla jsem si. „Dozvěděla jsem se, že moje rodina pochází odsud. Jsem pravnučka Vlada Draculy." Otočila jsem se a čekala na její reakci. Když jsem řekla, Vlad Dracula, Katrina se mírně oklepala a zamračila. „Takže jsi upír?" Vyplivla nakonec. „Ne." Povzdechla jsem si. „Tak co to?!" Katrina vypadala zmateně. „Nech mě to vysvětlit."

Převyprávěla jsem Katrině vše, co se posledních pár týdnů stalo. Se zaujetím mě poslouchala a občas se zeptala na detaily.

„No a co ty?" Zeptala jsem se nakonec. Pořád jsem si totiž nebyla jistá, co tady ta Katrina vlastně pohledává. 

„Jsem vlčice." Vydechla jenom. „A kdy jsi to zjistila?" Zamrkala jsem. „Vím to už dlouho, přecházím mezi světy pořád." Znovu si povzdechla. „Proč jsi mi nic neřekla?" Mírně jsem byla naštvaná. „Věřila bys mi?" Katrina se mi konečně podívala do očí. Trefa do černého! „Ne." Přiznala jsem.

„Tak vidíš." Katrina pokrčila rameny. „Co vlastně děláš tady? Když jsi na straně upírů?" Zamračila se na mě. Já a na straně upírů? No potěš koště! To si snad dělá srandu?

„Nejsem na straně upírů." Bránila jsem se. „Copak si mě neposlouchala? Potřebuju pomoc, zabijí mě, jestli mě najdou." Vysvětlila jsem svojí situaci znovu.

„Dobře, dobře." Uklidnila mě Katrina. „Zkusím tě vzít k nám ,ale moc od toho nečekej. Shay nemá rád upíry." „Shay?!" Vykřikla jsem. Katrina se očividně lekla. „Ehm, jo. Ty ho znáš?" Vypadala dost překvapeně. „Jo, kdysi mi pomohl, jenže já...vždyť víš." Sklopila jsem hlavu. „Alex, jasně." Katrina mi dala ruku kolem ramen. „To bude dobrý, pojď."

„Následuj mě." Řekla Katrina a převtělila se v bílou vlčici. Užasle jsem jí pozorovala. „Wau, super." Usmála jsem se. Katrina zakňučela a já pochopila, že mám jít za ní.

Chvíli jsme běželi lesem, než jsme došli na mě až moc známé místo. To byla ta barabizna, jak to kdysi nazval Alex, kde smečka bydlela. Katrina se znovu převtělila. „Pojď, musím tě vzít k Shayovi." Oznámila mi a já ji následovala.

„Shayi?" Katrina zaklepala na staré dveře od pokoje. „Pojď dál Katrino." Ozvalo se z druhé strany. Obě jsme vešli. 

Když Shay uviděl, koho to Katrina vlastně přivedla, vykulil oči. „Carrie? Ty a tady?" Založil ruce na prsou. Ano vím, že jsem to podělala, ale nemusí mi to dávat tak najevo.

Povzdechla jsem si. „Vím, že jsem udělala chybu. Ale Shayi, bojím se, že jsem svým rozhodnutím, způsobila zkázu tohohle světa! V Proroctví stojí, že..." Shay mě nenechal domluvit. „Zatím jsi nic nezpůsobila, neboj se." Ujistil mě a vstal. „Ale musíš nám pomoct, jinak vážně celý náš svět padne! Rovnováha už není to co bývala. Upíři si svět přivlastnili. Proto je musíme zničit. Na konci bude jen jedna rasa." 

Jeho projev mě vážně zaujal. „Fajn, co mám udělat?" Zeptala jsem se. „O meči jsem ti již říkal." Zamračil se Shay. „Ano, já vím."

Katrina vše se zájmem poslouchala. Občas si myslím, že nebyla jistá, jestli všemu vůbec rozumí.

„Hned zítra zahájíme výpravu do jeskyně." Rozhodl Shay. „Kdo půjde?" Zeptala se Katrina a blýsklo se jí v očích. „Já, půjde Cam a samozřejmě, že ty." Katrina se usmála.

„A co mám dělat já?" Zeptala jsem se. „Jsi si odpočinout, ráno tě vzbudíme."

                                                                             ************************************

Omluvám se, že je kapitola tak krátká:/ Příště si dám záležet a bude delší!:) Nechci už příběh tolik protahovat, ještě tak 3 části a myslím, že bude  konec!:) Jinak opět budu ráda za vote nebo komenty, děkuji za podporu!:)