Proměna

14. Záchrana?

S Alexem jsme se přenesli na neznámé místo, někde hluboko v lese. Nikdy jsem tohle místo neviděla, Alex také vypadal překvapeně.

„Kam si nás to proboha dostal?" Zeptala jsem se a slezla Alexovi ze zad. „Netuším, ale zpátky se vrátit nemůžeme." Pokrčil rameny Alex.

Tohle místo bylo podivné. Temný les s minimem světla. Ani jsem radši nemyslela na to, co všechno tu žije.

Alex mě zvědavě pozoroval. „Na co myslíš?" Zeptal se. Otočila jsem se směrem k němu. „Copak sis to sám nepřečetl v mé hlavě?" Ušklíbla jsem se. Na jeho tváři se mihl malý úsměv. „Přečetl, ale je slušnější se zeptat ne?" Vyprskla jsem smíchy.

„No, tak co tady žije?" Zeptala jsem se nervózně. „Už jsem ti řekl, že nemám ponětí." Odsekl Alex a vyrazil směrem hloub do lesa. „Kam jdeš?" Křikla jsem za ním. Ani se neohlédl a pokračoval dál. Rozeběhla jsem se za ním.

„Nemysli si, že se mě zbavíš!" Křikla jsem, když jsem ho doběhla. „Kdybych chtěl, tak se rozeběhnu a už mě nenajdeš." Odporoval mi Alex. „To je fakt." Svěsila jsem hlavu.

„Waúúúúúú" 

Oba jsem se zarazili. „Alexi? Že to není to, co si myslím?" Vykoktala jsem. „Vlkodlak." Odvětil Alex. „Ne, jenom to ne,prosím."

„Do hajzlu." Ulevil si Alex. Upřela jsem na něj tázavý pohled. „Přenesl jsem nás do Vlčího lesa, něco jako území vlků." Zarazila jsem se. „To mi říkáš až teď?" Vykřikla jsem. Alex mi dal ruku na pusu. „Neřvi." Okřikl mě.

Vlčí vytí se stále přibližovalo. Chytila jsem Alexe za ruku, nebránil se. 

Čekali jsme na místě a poslouchali vytí, které už bylo opravdu blízko nás. 

Otočila jsem hlavu dozadu. „Alexi?" Otočil se směrem, který jsem mu ukazovala a strnul stejně jako já. 

Ze vzdálenosti asi deseti metrů na nás vrčel velký černý vlk.

Alex na něj vycenil tesáky a postavil se přede mě. Vlk se však nezalekl a začal se přibližovat směrem k nám.

Náhle vlk zavyl. 

Obklopily nás vlci snad ze všech stran. Ztuhla jsem na místě, jelikož to vrčení mě znervózňovalo. Alex také přestal být sebevědomý.

Z celé smečky k nám vykročil ten velký černý vlk, který nás jako první našel a převtělil se v člověka.

Asi jsem zírala s otevřenou pusou, protože se na mě ten vlk zasmál. „Co dělají upír a..." Znovu se podíval na mě. „Někdo, u nás ve Vlčím lese?" Zavrčel už bez úsměvu.

„Na našem území nás chtějí zabít, kvůli nedokončení zkoušky." Odvětil v klidu Alex. Vlčí vůdce si nás měřil pohledem. „Tahle dívka nezvládla zkoušku?" Alex pokýval hlavou. Vlčí vůdce se otočil ke mně a strnul, když si mě pořádně prohlédl. 

„Nejsi náhodou Carrie, pravnučka Vlada a dcera Anette?" Zeptal se. Zarazila jsem se. Jak tohle krucinál ví?

„A-ano." Vykoktala jsem. 

Vlčí vůdce pokynul dvěma vlkům a ti se převtělili. 

„To je ona!" Ukázal na mě. Oba vlci se podívali mým směrem a pokývali hlavou.

Co?! Jaká ona? Odkud mě znají? Co se to děje?

„Půjdete s námi." Oznámil nám vedoucí smečky a pokynul nám rukou, abychom ho následovali. Otočila jsem se na Alexe, ten však už následoval vůdce.

Došli jsem až k velkému domu. Já bych to nazvala barabizna, ale všichni vlci se tam nahrnuli, tak jsem usoudila, že tu bydlí smečka.

„Pojďte se mnou do společné síně." Promluvil na nás vůdce smečky a pokynul nám rukou. Oba jsme ho následovali.

V síni byla shromážděná celá smečka. 

„Vítejte ve Vlčím lese." Pronesl vůdce smečky. Všichni ostatní zavyli.

Podezřívavě jsem všechny sledovala. Vůdci to neušlo. „Jmenuju se Shay. Byl bych rád, abyste mě tak oslovovali." Pokynul směrem k nám.

Oba jsme s Alexem přikývli. 

„Asi vás zajímá, proč jste tady a proč jsme vás nezabili." Pokračoval Shay. Alex přikývl. „O tobě se mluví v Proroctví, Carrie." Řekl Shay.

V jakém zase Proroctví? Pomyslela jsem si. 

„V jakém?" Zeptala jsem se. Shay se zarazil. „Ty ho neznáš? Každý v tomto světě ho zná." Odvětil. „Neznám." Odsekla jsem. Shay si povzdechl.

„Až se pravnučka Vlada Draculy ke zkoušce Proměny postaví,

dávné proroctví se naplní.

Přidá se k upírům nebo k nám?

Pomůže vlkům vyhrát?

Na jejím rozhodnutí bude stát,

jestli náš svět čeká pád."

Dokončil slova Proroctví Shay. 

Oba s Alexem jsme zírali s otevřenou pusou. Shaye překvapilo, že Alex o Proroctví neví. „To si to rada nechala pro sebe, že Proroctví neznáš?" Otočil se na Alexe.

„Nejspíš ano. Můj otec je nejvyšší z rady, nechal si pro pro sebe." Povzdechl si Alex. Shay se zvedl. „Pomůžete nám?" Obrátil se na mě.

Podrbala jsem se na krku. „Já ani nevím s čím vám mám pomoct a navíc, já jsem prý prokletá." Odvětila jsem. 

Shay se zasmál.„Myslíš to s Proměnou? To byly kecy rady, aby si věřila, že Zkoušku Proměny musíš zvládnout. Neměníš se. Rada ovládala tvé schopnosti, protože žádné prokletí neexistuje, jen Proroctví." Ujasnil mi Shay situaci.

Alex se zamračil. „To mi nějak nesedí." Shay se otočil k němu. „Nějaké připomínky upíre?" Poslední slovo vyplivl, jako by to byl odpad. Alex zavrtěl hlavou.

„Musíš nám pomoct porazit upíry!" Otočil se Shay znovu ke mně.

„Jak?" Zeptala jsem se.

„To už je ta horší část, musíme získat bájný meč z jeskyně na území upírů, ten jediný dokáže proti nim bojovat, to jest zabít je." Řekl Shay.

„K čemu ale potřebujete mě?" Nechápala jsem. „Jsi dívka z Proroctví. Jedině ty můžeš uchopit meč do rukou." Odvětil Shay.

Došla mi slova. Získat meč, porazit upíry, já?

„Pomůžete nám?" Zeptal se Shay znovu.

Otočila jsem se na Alexe. Pokrčil rameny. „Ano." Řekla jsem nakonec.

                                                                              *****************************

Máme tady další část!:) Opět budu ráda za vote a komenty!:) Vážím si vaší podpory!:) Dneska také přidám novou část Tajemství, tak se určitě mrkněte!:) Další část už brzy!:)