Proměna

20. Výprava

„Vstávej Carrie!" Zakřičela na mě Katrina snad přes celou místnost. „Hmm..." Byla jediná odpověď, na kterou jsem se v ten moment zrovna zmohla. Kolik může být hodin? Šest?

Konečně jsem otevřela oči a protáhla se. Moje nejlepší kamarádka stála přede mnou v loveckém oblečení. Ze zájmem jsem ji pozorovala. „Co to máš na sobě?" Řekla jsem nakonec. Katrina vypadala mírně uraženě. „To, co se na výpravy nosí. Nemysli si, že tě necháme jít v sukni." Katrina se ušklíbla. Protočila jsem oči. „A co si mám vzít?" Zakňourala jsem rozespale. Katrina ukázala na skříň v rohu místnosti. „Máš vše připravené a za pět minut dole."

Nevím, jestli jsem to za těch pět minut stihla, ale očividně podle výrazů všech přítomných, ne.

„Dvacet minut? Jako vážně?!" Zavrčela na mě Katrina. Dvacet? Až jsem se zděsila. To nemohlo být dvacet minut, pomyslela jsem si, ale jen jsem omluvně pokrčila rameny.

Katrina s nezájmem obrátila oči v sloup. To už se do toho vložil Shay. „Tak se přestaneme hádat a jdeme! Jeskyně je pěknej kus cesty odsud." Zněl pokyn. Já, Katrina a ještě jeden člen smečky jsme pokývali hlavou.

S tím časem jsem měla pravdu. Bylo sedm hodin ráno. Celý les byl ještě podivně temný. Zašla jsem za Katrinou. „Kam až půjdeme?" Katrina se otočila. „Musíme na konec lesa k jeskyni Vítězství, kde se ukrývá meč." Katrina byla očividně hodně informovaná. Jenže já to pořád nechápala. „Co je ten meč zač?" Zeptala jsem se znovu. „Proboha Carrie, tobě snad nikdo nic neřekl?" Jasně, že mi nikdo nic neřekl, to bych se neptala. „Neřekl." Řekla jsem potichu. Tentokrát se Katrina zatvářila překvapeně. „No, znáš tu pověst o Excalibru?" Zeptala se nejdřív. Přikývla jsem. „No, náš meč je skoro to samé. Jen dívka z Proroctví jej může uchopit a s jeho pomocí nastolit v tomhle světě řád."

Řád? „Co tím myslíš?" Katrina si povzdechla. Tušila jsem, co tím myslí, ale nebyla jsem si jistá. „Na konci zbyde jen jedna skupina. Vlci nebo upíři. Proto si ta důležitá. Ke které skupině se přidáš, ta má velkou výhodu. Jedině ty můžeš zabít vůdce upírů." Vysvětlila mi Katrina.

Na jejím rozhodnutí bude, jestli náš svět čeká pád.

Jen sem pokývala hlavou. Pořád mi nedocházelo, proč zrovna já. Jsem obyčejná holka, žádná lovkyně upírů nebo vlků!

Chvíli jsme šli všichni čtyři mlčky. Čtyři? Kdo je ten čtvrtý vlk?

Opět jsem naklusala ke Katrině. „Kdo je ten čtvrtý, co jde s námi?" Pošeptala jsem jí. Katrina se zasmála. „Nemusíš šeptat, všechno slyšel. Vlci mají dobrý sluch, Carrie." Katrina se stále smála. „Ha, ha,ha. Fakt vtipný." Zamračila jsem se.

To už k nám ale dotyčný přišel sám. Katrina se usmála. „Ahoj, Came." „Katrino." Opětoval jí úsměv. Chvíli jsem tam stála, jak trubka a pozorovala, co se děje, než se Cam otočil na mě. „Co se ti na mě nezdá?" Povytáhl obočí. „Ehm.." Nebyla jsem schopná slova. „Nic, v pohodě." Vypadlo ze mě nakonec a radši jsem se odporoučela jinam.

Bože, to bylo trapný. Ještě chvíli jsem slyšela, jak se mi smějí.

Nějak jsem nepřemýšlela kam jdu a vrazila omylem do Shaye, který se zastavil. „Co se děje?" Zeptala jsem, když Shay větřil. V tu chvíli došli i Cam s Katrinou a začali větřit taky. „Tak řekne mi někdo, co se děje?" Odpovědí mi bylo jen Camovo zavrčení. Tohle se mi nelíbí.

Náhle se všichni tři převtělili ve vlky. Kolem mě v kruhu najednou stáli jen černý a světle hnědý vlk a samozřejmě i bílá vlčice. Utvořili menší kruh a stále mě s vrčením obcházeli. Pořád jsem ale nechápala. co se děje.

Najednou jsem ale uslyšela šelest větví. A v tu ránu jsem vše pochopila! Upíři!

Bylo jich tolik, že kolem nás utvořili velký kruh a pomalu se přibližovali. Vlci kolem mě stále vrčeli a čekali, kdo udělá první krok.

Jeden upír se najednou vyřítil z řady a mířil ke mně. Bílá vlčice mu skočila po krku a oba se v boji váleli po zemi. To už se rozeběhl ten pravý boj. I když upírů bylo značně více, vlci ke mně nikoho nepustili. Pořád jsem se otáčela a pozorovala, co se děje.

Najednou jakoby nic se upíři stáhli. Až na jednoho, který stále bojoval s Katrinou. Rychle se však odporoučel i on. Jenže, to co jsem viděla mi vehnalo slzy do očí. Viděla jsem bezvládnou bílou vlčici ležet na zemi.

***************************

Další část!:) Opět budu ráda za vote nebo koment, jestli se příběh líbí.:) Děkuji vám za podporu a těším se zase u další části!:)