Proměna

3. Tajemství

S napětím jsem se posadila naproti mamce. Nevypadala moc šťastně. Co se mi asi chystá říct?

„ Carrie, nebudu chodit kolem horké kaše. Myslím, že jsi si všimla, že jsi se začala měnit. v upíra." To poslední slovo mamka skoro spolkla. Naznačila jsem jí, ať pokračuje dál. Přikývla. „ Naše rodina má dlouholeté tajemství. Tvůj praděda Vlad to všechno začal...." Najednou jsem jí skočila do řeči. „ Myslíš Vlad Dracula? To je můj pradědeček?" zeptala jsem se se zájmem. Mamka protočila oči. „ Ano, je a teď mě nech prosím domluvit. Existuje jiná dimenze, kde žijí veškeré upíří klany, ať už ty dobré nebo i špatné. Klan, kterého byla a vlastně je naše rodina členem má za úkol hlídat, hledat a po případě i zabíjet vlkodlaky, kteří se snaží svrhnout upíří nadvládu. Ale tvůj pradědeček nás chtěl tohoto světa uchránit. Když mě bylo 20 let umřeli mi rodiče v bitvě o záchranu upíří vlády. Vlad se přes to nemohl přenést, a tak mě poslal do této dimenze navěky izolované od upířího světa. Bohužel pro něj je to zakázané. Jednou upír, navždy upír. Tak zní heslo celého světa upírů. Proběhl soud a Vlada zabili s kletbou, že jeho pravnučka se změní v upíra a celá jeho rodina se bude muset vrátit zpět. " dokončila mamka historii naší rodiny.

Koukala jsem na ní, jako kdybych viděla upíra. Pardon, blbý příklad. „ Mami..co se se mnou stane?" Mamka měla pláč na krajíčku. „ Carrie, nikdo té kletbě nevěřil a také se na ní vlastně zapomnělo, jenže se opravdu naplnila. Celé nejvyšší vedení upířího světa čeká na nás, až se tam vrátíme. Nemáme na výběr. Pokud to neuděláme, bude to mít zlé následky. Každopádně Carrie tenhle svět svět už nejspíš nikdy neuvidíš." dopověděla mamka a rozplakala se.

„ Mami.." zeptala jsem se opatrně. „ Ty jsi taky upír?" Zvedla hlavu. „ Ano Carrie, jenže já své upíří vlastnosti dokážu ovládat. Jsem 100% upír." řekla. A co jsem v tom případě já?

Jako kdyby slyšela mé myšlenky pokračovala: „ Tvůj táta není upír. Nezdědila jsi upíří geny. Tebe upír pokousal. A to je mnohem mnohem horší." odmlčela se. „ V tom spočívá ta kletba Carrie." řekla, když viděla můj zmatený výraz. „ Neovládneš svů upíří pud. Ten upír co tě pokousal nebyl obyčejný. Byl vyslán nejvyšším vedení z jiné dimenze, aby naplnil kletbu. A jestli chceš zůstat člověkem a potom se stát plnohodnotným upírem, jelikož nemáš na výběr, čeká tě náročná zkouška." řekla mamka. Zírala jsem na ní s otevřenou pusou. Mamka i tak pokračovala: „ A proto se musíme vrátit do upíří dimenze a ty musíš vykonat zkoušku, která se nazývá " Life or Death. " Život nebo smrt." dokončila mamka tiše.

Nemohla jsem tomu uvěřit. Kletba, Vlad, upíří dimenze, bylo toho moc. Rozbrečela jsem se. Mamka mě konejšivě objala. „ Neboj Carrie, to zvládnem." zašeptala mi do vlasů.

Proč zrovna já?

Probudila jsem se s velikou žízní. Špičáky mi sahaly až přes spodní ret. Oči jsem měla krvavě rudé. Šla jsem do kuchyně. A to co jsem uviděla, doufám, že už neuvidím!

Mamka stála u kuchyňské linky a připravovala mi pití. Všude po lince byla krev, ale mamku to nějak nevyvádělo z míry. „ Carrie, pojď napij se. Čeká nás náročný den." a podala mi skleničku s krví. Nechtěla jsem to pít, ale neměla jsem na výběr.

Myslela jsem, že se pozvracím. Moje člověčí já pořád převažovalo nad tím upířím. „ Mami, vážně tam musíme chodit? Zůstaneme tady, zvyknu si být upírem." řekla jsem. Mamka se ke mně otočila. „ Jednu věc jsem ti říct zapomněla Carrie, jestli zkoušku nestihneme včas,Proměna tě zabije. " Povzdechla si. „ Nemáme moc času, už o nás vědí." zašeptala. „ Kdo oni?" zeptala jsem se. Mamka si dala prst na ústa, pochopila jsem, že mám mlčet. Položila jsem prázdnou skleničku na linku a přeběhl mi mráz po zádech. Ale jednu otázku jsem si neodpustila. „ Jak to, že ty nemusíš pít krev a vypadáš, jako normální člověk?" Mamka se zarazila. „ To je složitý Carrie. Upíři, jako jsem já nepotřebují pít krev jinde než v rodné dimenzi. Až se tam vrátíme, dostanu obrovskou žízeň, proto balím zásoby na cestu." dokončila větu.

Polkla jsem. Tohle není pravda! Nechci do nové dimenze, nechci konat zkoušku " Life or Death", nechci se měnit v upíra, nechci aby mě Proměna zabila. Znovu jsem se rozbrečela.

Jedna věc mi stejně pořád nebyla jasná. Když opustíme tuhle dimenzi, někdo si přeci všimne, že třeba nejsem ve škole a že jsem zmizela ne? Zeptala jsem se na to mamky. „ Víš Carrie, až odejdeme nikdo si nebude pamatovat, že jsme tu kdy byli. Nikdo nás nebude znát. Nikdo o nás nebude vědět." odpověděla. Zůstala jsem stát na místě, jako přimrznutá. „ Jakto?" vyštěkla jsem. Mamka se nejdřív lekla, ale potom s klidem odpověděla. „ Upíří rada to zařídí. Jak? To nevím. To je tajemství rady."

„ Na." podala mi mamka pilník. „ Upiluj si špičáky. Budou růst pořád. A vezmi si pilník s sebou." Poslušně jsem poslechla. Upilovala jsem si špičáky a dala pilník do své tašky, kterou si budu brát s sebou. „ O nic jiného se nemusíš starat. Vše mám já." řekla.

Nastal čas odchodu z domova. Z domova, v kterém jsem strávila celý život. Chtělo se mi brečet. Mamka mě uklidňovala, ale moc to nepomáhalo.

Asi po půl hodině jsme došli ke starému hradu. Zřícenina asi ze 15. století. Podivila jsem se. „ Co tady děláme?" zeptala jsem se mamky. Mávnutím ruky mě umlčela a podívala se na nebe.

Nechápala jsem. Najednou se na nebi objevily mraky a začalo pršet. Mamka se začala smát, až jí vylezly špičáky. Kousek jsem poodstoupila, děsila mě.

Šleh! udeřil blesk do stromu, který byl přímo za mnou. Šleh! po druhé udeřil do toho samého stromu. Celé to ovládala mamka. Co se to děje?

Když udeřil blesk po páté, mamka přestala ovládat počasí. Otočila se ke mně. Viděla můj vystrašený výraz. „ Vstup Carrie. " řekla jenom.

Sakra a asi kam ne? chtěla jsem říct, jenže v tu chvíli se otevřel kmen stromu a objevila se brána, nejspíš do té jiné dimenze. Udělala jsem krok vzad. Mamka mě postrčila dopředu a pokynula rukou ať do toho stromu vejdu.

„ Ani za nic." bránila jsem se. To už mamce ruply nervy a do toho stromu mě strčila sama.

Padám do neznáma, co se mnou teď bude?