Proměna

22. Závěrečný souboj

Začala jsem panikařit. Kam ta Katrina zmizela? 

Všimla jsem si, že Cam se převtělil do vlčí podoby a čenichal kolem. Najednou zvedl hlavu a žalostně zakňučel. „Co se děje?" Vyděsila jsem se. Cam se převtělil zpátky. „Mají ji upíři." Zaklel. „Cože?!" Nevěřila jsem svým uším. Neříkal náhodou, že tohle místo je bezpečné?

„To si děláš srandu!" Vyjela jsem na něj. Zakroutil hlavou. „Omlouvám se, nevím jak to tady našli." Řekl provinile. Povzdechla jsem si. Tím, že na něj budu naštvaná Katrině nepomůžu.

„Fajn, co navrhuješ? Víš kde jsou?" Zajímala jsem se. Cam přikývl. „Víc mi na to neřekneš? Musíme ji zachránit!" Zamračila jsem se. „Přijdou sami." Odpověděl jenom Cam. 

A opravdu. Jen co to Cam dořekl, před námi stál nejvyšší z upíří rady, Brandon. To je vážně ten poslední, koho bych zrovna chtěla vidět. „Opět se setkáváme, Carrie." Promluvil směrem ke mně a přitom těkal pohledem na meč, který visel po mém boku. „Očividně." Ušklíbla jsem se. A tohle setkání bude to poslední.

„Kde je Katrina?" Vyštěkla jsem. „Strpení, na všechno se dostane. " Odpověděl mi ženský hlas. Z lesa vykráčela Anette, moje máma. Docela jsem si zvykla na to, že jsme s mamkou na opačných stranách, ale pořád mě to ničilo.

„Chci ji vidět." Zamračila jsem se. Mamka si povzdechla a luskla prsty. Z lesa opět vykráčel mladý upír a v náručí nesl bílou vlčici. „Katrino.." Z očí mi vytryskly slzy, tak jsem si ani nestačila všimnout, kdo ji to vlastně nese. Zvedla jsem hlavu. Ne, to ne! Katrinu v náručí nesl Alex!

Proč se všechno tak podělává? Zahučela jsem si pro sebe. Na Alexe jsem se ani nepodívala a vytáhla z kapsy bobulky pro Katrinu. Alex však s rukou ucukl a přenesl se k Brandonovi. Ten se zasmál. „Něco za něco, Měč za Katrinu. Zachráníš svoji kamarádku?" Povytáhl obočí. Citové vydírání, to vážně nesnáším. Ale Katrina je moje nejlepší kamarádka!

Najednou mě Cam chytl za rameno. „Nedělej to, Katrina by chtěla, abys jim meč nedala." Řekl a zase o krok ustoupil. Povzdechla jsem si. Natáhla jsem ruku k meči a podala ho Brandonovi. ten se usmál a pokynul Alexovi. Ten pustil Katrinu na zem a všichni zmizeli.

Nějak jsem neřešila, kam se poděli, mým hlavním zájmem byla Katrina. Klekla jsem si k ní a vyndala bobule z kapsy. Položila jsem hlavu vlčice na svoje koleno a pomalu ji donutila bobulky spolknout. Chvíli se nic nedělo, ale poté se Katrina zakuckala a převtělila se zpět do lidské podoby.

„Carrie? Co se stalo?" Vypravila ze sebe. Nadechla jsem se na odpověď, když mi do řeči skočil Cam. „Dala jim meč, aby tě zachránila." 

„Proč si to udělala, Carrie?" Zesmutněla Katrina. „Moc si toho vážím, ale bez meče nic nezmůžeme." Katrina sklopila oči. Povzdechla jsem si. „Necháte mě konečně domluvit?" Urazila jsem se a založila ruce na prsou. Oba se na mě zvědavě podívali. „Nedala jsem jim pravý meč." Začala jsem. Oba se zatvářili překvapeně. Protočila jsem oči. „Vy nevíte, že mi Shay daroval podobný meč? Pravý meč je tady." Oznámila jsem jim a vytáhla meč, připevněný k noze.

Oba se na mě s úsměvem podívali a pochválili můj nápad. 

Řekla jsem Camovi, ať zavolá Shaye a ostatní vlky. Je čas na finální souboj o tento svět. A já definitivně stojím na straně vlků.

Cam se převtělil do vlčí podoby a dlouze zavyl. Téměř okamžitě se kolem nás obklopili ze všech stran vlci připravený na souboj. Katrina se též převtělila a já ji následovala.

Došli jsme až k sídlu upíří rady. Bylo mi řečeno, že stačí zabít Brandona a všichni upíři až na dvě vyjímky zemřou s ním. Nevím, jestli je to dobře, ale aspoň je to jednodušší.

Hlavní sídlo nikdo nehlídal, což bylo divné. Více než divné. 

Shay a já jsme proklouzli dovnitř a smečka zatím hlídala venku, aby se za námi nikdo nedostal. Shay šel první a já za ním. Vrazili jsme do sídla rady, kde se na nás všichni překvapeně podívali. „Co tady děláte?" Zamračil se Brandon. Vymysleli jsme se Shayem super plán, který právě začal.

Čapla jsem Shaye a triko. „Nechci být na straně vlků, vždyť jsem potomek Vlada Drakuly, sakra!" Rozbrečela jsem se. „Nesu vám oběť na usmířenou." Kopla jsem do Shaye, aby popošel blíž k Brandonovi a nepřestávala slzet. 

Brandon popadl Shaye a rychle ho přivázal k jedné ze židlí. „Pamatuj, meč máme stále my!" Řekl vítězně. Zvedla jsem hlavu. „Ne tak docela, sbohem Brandone!" Vykřikla jsem  a vrazila mu meč do srdce. 

Brandon zaúpěl bolestí a rozpadl se v prach. Všichni ostatní v místnosti též. Až na dva upíry. Alex a moje máma.

Proč zrovna tihle dva? Copak by nebylo jednodušší, kdyby se prostě rozpadli v prach? 

Najednou ke mně ale mamka přišla a objala mě. „Děkujeme ti, Carrie! Osvobodila si nás. Už ho nemusíme poslouchat, nikoho nemusíme poslouchat!" Mamka byla nadšená. Alex pouze přikyvoval. Nechápala jsem. „Brandon nás vydíral a přeci jenom jsme upíři, ale nikdy jsme ti nechtěli ublížit, proto jsme se nerozplynuli s ostaními." Upřesnila mamka. Celé to začínalo dávat smysl.

Objala jsem ji taky. „Mám tě ráda."

Odvázala jsem Shaye a všichni společně jsem vyšli ven, kde čekala smečka. Začali vrčet na mamku a Alexe, ale brzo se uklidnili. Byla jsem šťastná. 

Všichni jsme se odklidili do sídla smečky na oslavu.

Pořád jsem tomu nemohla uvěřit. Rozhodla jsem se jít provětrat ven. Najednou mě někdo chytil za ruku. Alex.

„Alexi , já..." Nestihla jsem domluvit, protože Alex mě políbil. Nebyla jsem schopná slova. Nedokázala jsem vyjádřit, jak moc mi chyběl. Objala jsem ho.

Společně jsme po celý večer pozorovali hvězdy.

Všechno dobře skončilo. Zachránila jsem mamku, jsem opět s Alexem a v tomto světě konečně zavládl mír.

                                                                ******************************************

Asi jste poznali, že je konec příběhu. :/ Každopádně děkuji za všechnu podporu a kdyby byl zájem, určitě vymyslím další příběh!:)

Mohla bys vás poprosit o celkové zhodnocení příběhu?:O

Jinak znovu děkuji za podporu a určitě se mrkněte na mé další příběhy!:)