Proměna

8. Síň plamenů

Lepší pocit jsem snad v životě nezažila. Alex se chtěl ode mně odtáhnout, ale nenechala jsem ho. Dala jsem mu ruce kolem krku a on mě prudce chytil za pas a líbal dál.

Najednou se prudce odtrhl a odstrčil mě. Má opravdu obrovskou sílu, jelikož mě odhodil až na strom a já si narazila hlavu. „ Au, co to děláš?" Vyčetla jsem mu a chytila se za hlavu. Neodpověděl. Jen na mě zase zíral očima bez duše.

Nechápala jsem. V tu chvíli se odněkud vynořil Jack a mířil přímo k nám. „Carrie, nemůžeme si dovolit více ztrácet čas, vylosuj si další zkoušku." Řekl. Neposlouchala jsem ho a dál pozorovala Alexe, který dělal jakoby nic.

No to snad není pravda! Myslela jsem si.

„Carrie vstávej!" Luskl mi Jack prsty před obličejem. Lekla jsem se a probudila se ze svého snění.

Jack zamíchal klobouk s papírky a já si jeden vylosovala. „Síň plamenů." Přečetl nahlas Jack.

Proboha co to je? Ptala jsem se sama sebe. Jack viděl můj nechápavý a ustrašený výraz a promluvil. „Zkouška není těžká, ovšem pokud se nebojíš ohně." Pronesl Jack a podíval se na mě.

Řekla bych to asi takhle, Nesnáším oheň! Bojím se ho! Tahle zkouška bude peklo! Doslova.

Jenže jelikož mě opět začal pozorovat Alex zkoumavým pohledem vypadlo ze mě úplně něco jiného. „Proč bych se měla bát? V pohodě." A mávla jsem rukou. „Fajn." Odvětil Jack a luskl prsty.

Tohle vážně není vtipný! Pomyslela jsem si, když jsem vstávala ze země. Opět jsme se přenesli, tentokrát někam doprostřed lesa a před námi stojí velká místnost postavená z cihel.

Místnost uprostřed lesa. To jako vážně?! Mě už nemůže nic překvapit.

Povzdechla jsem si. Jack se ke mně natočil. „Dřív než začneme s pravidly zkoušky, měl bych ti vysvětlit, co tě vevnitř čeká." Odmlčel se a sledoval mojí reakci. Kývla jsem, ať pokračuje. „Když vejdeš do místnosti a zemi budou malé i velké trhliny, slouží k přívodu plamenů do místnosti. Není zde žádné okno, budeš mi se vzduchem muset vystačit sama. Zkouška spočívá v tom, že..." Nedokončil, skočila jsem mu do řeči. „ No moment, to se jako zabiju, když mi dojde kyslík?" Vyprskla jsem na něj. „ Při zkoušce to budeš muset zvládnout, ovšem teď, když se nebudeš cítit dobře, prostě zmáčkneš tlačítko na stěně a my ti otevřeme." Odvětil s klidem Jack.

„ Nedořekl jsem ti pravidla, zůstaň stát." zastavil mě rukou Jack, když jsem už chtěla vejít do místnosti. „ Odměříme ti 15 minut a tu čtvrthodinu ty musíš zůstat v té místnosti. Háček je v tom, že ze země budou vystřelovat plameny, nemají žádný pravidelný interval, a ty musíš prostě intuicí poznat, jaký plamen a kde zrovna vylítne. Pokud to nezvládneš, popálíš se. "

Ztuhla jsem. Tohle je zkouška, při které se můžu zabít už teď! To je vážně paráda!

Všimla jsem si, jak mě Alex pozoruje. Propichoval mě pohledem, až jsem znervózněla a rychle vkročila do té místnosti.

Zavřely se za mnou dveře.

Rozhlédla jsem se kolem sebe. Cihlová zeď, žádná okna a v zemi skuliny. Přesně jak Jack říkal.

Už teď mi bylo teplo. Co budu dělat až začnou vyskakovat plameny?

" Sssss " Ozval se divný zvuk, někde těsně u mě. Uskočila jsem dál. Přesně včas. Přímo z místa, kde jsem předtím stála vyšlehl ze země plamen.

Divný zvuk se ozýval častěji a víckrát najednou.

" Fffff " Ozvalo se. Otočila jsem hlavu. Přede mnou a za mnou vyšlehly plameny. Stála jsem naštěstí přesně uprostřed, tak mě nezasáhly. Tohle bude ještě zajímavý.

Začínala jsem se vážně potit. Jak dlouho už jsem vevnitř? Připadá mi, že víc jak hodinu určitě.

„Au!" Vykřikla jsem, když jsem se omylem otřela o plamen kousek ode mně. Bože, víc šikovný jako já, snad ani nikdo být nemůže.

Plameny byly čím dál tím větší a zrychlovaly se intervaly. Přestávala jsem je stíhat. Každou chvíli mě nějaký popálil.

Popálené jsem měla snad už celé tělo. Jenom jsem se klepala a snažila se vyhnout dalším plamenům. Také mi pomalu docházel kyslík.

Trochu jsem se dusila. To ale vydržím! Přeci jednu zkoušku snad musím zvládnout napoprvé no ne?

Snažila jsem se co nejvíc šetřit kyslík. Jenže to vážně nešlo! Byla jsem udýchaná z toho věčného pobíhání a bylo mi vedro. Oni vážně věděli co dělají, když tuhle zkoušku vymýšleli.

Mám pocit, že za chvíli ztratím vědomí. Už to nevydržím!

Ozval se tajemný hlas z mé hlavy. " Carrie, seber se. Dokážeš to. Sundej si boty a nějaké oblečení, uleví se ti. "

Tentokrát jsem hlas poslechnout nechtěla, ale už vážně nemám na nic sílu. Sundala jsem si boty, mimochodem podlaha tolik nepálila a sundala si tričko a legíny. Víc si toho fakt nesundám!

Kupodivu měl hlas pravdu. Cítila jsem se líp. Ale nesmím se moc zasnít, plameny stále vyskakují ze země!

" Sss " Vyskočil plamen a já se jen tak tak stihla vyhnout. Pozorovala jsem a poslouchala odkud může přijít další.

Nemám moc dobrou intuici, ale zatím mě nezradila. Ano, jsem popálená snad skrz naskrz, ale pořád se můžu hýbat!

Jenže tahle euforie mi nevydržela dlouho. Nevím proč jsem se zamyslela nad Alexem a plamen mě ošklivě šlehl do nohou.

„Do hajzlu!" Ulevila jsem si, když jsem ležela na zemi. Co teď? Zůstat tu takhle nemůžu, ležím natažená snad přes tři trhliny v zemi, plameny mě spálí!

Ozval se můj věrný rádce. " Carrie, sakra doplaz se aspoň k tomu tlačítku a zavolej si pomoc, nemůžeš tu takhle ležet. "

A jo, tlačítko!

Koukala jsem kolem sebe a hledala ho. našla jsem ho až na druhém konci místnosti. Bezva.

Zaposlouchala jsem se do plamenů a snažila se určit, který zrovna vystřelí a podle toho se posouvala vpřed.

Zatím mi všechno hezky vycházelo, jak ležím na zemi a plazím se, slyším zvuky plamenů líp.

Už jsem v půlce cesty. Doufám, že se nestane něco nečekaného.

Konečně! Pomyslela jsem si, když jsem se doplazila k tlačítku. Problém byl, že je moc vysoko, nedosáhnu na něj! A zvednout už se tuplem nemůžu! Co budu dělat? Pomóc!