Proměna

9. Vodní výzva

Co mám dělat? Jsem zoufalá. Cítím, že za chvíli vyšlehne plamen přímo u mé nohy.

Sebrala jsem všechny svoje poslední síly a zvedla jsem se. Zmáčkla jsem tlačítko a opět se zřítila k zemi.

Otevřely se dveře a v nich stál Jack s Alexem. Vzali mě každý za jednu ruku a vytáhli pryč z místnosti. Díkybohu.

Čerstvý vzduch. Z hluboka jsem se nadechla. Krásný pocit.

„Chyběly ti dvě minuty." Upozornil mě Alex. „Tak promiň, že jsem se nechtěla uvařit." Odsekla jsem.

„Potřebuješ asi trochu výdech co?" Staral se Jack. Pokývala jsem hlavou. „Nechci tě moc strašit, ale zítra již proběhne tvá zkouška." Upozornil mě. Vylekaně jsem se otočila. „Co - Cože?" Vykoktala jsem. „Už je to tak. Proto máme čas pouze na jednu další zkoušku, vylosuj si jí." A zamíchal klobouk s papírky. Podala jsem mu jeden. „Vodní výzva."

To je zase prokrista co? Přemýšlela jsem v duchu. Jack se ke mně otočil. „Máš ráda plavání?" Otázal se. „No, že bych ho úplně milovala, to se říct nedá." Odvětila jsem. „Zadržet dech umíš?" Pokračoval Jack. Pokývala jsem hlavou. „Paráda, tak jdeme." Luskl prsty.

Bylo mi jasné, že skončím opět na zadku. Jistěže. Pomyslela jsem si, když jsem vstávala.

Stáli jsme před obrovskou vodní nádrží. Podívala jsem se dovnitř. Nebylo vidět na dno. „Bacha spadneš!" Strčil do mě Jack. Lekla jsem se. Chytil mě za ruku a zatáhl zpátky. U toho se šíleně smál. „Ha ha." Odsekla jsem.

Vtipné mi to teda nepřišlo. „No..." Prolomil Jack ticho. „Vysvětlím ti pravidla. Pod vodou najdeš labyrint, rozdělený do čtyř pater. Každé patro má pouze jeden průlez do dalšího patra, jinak se ven nedostaneš. Ve spodním patře najdeš modrý amulet, ten mi přineseš sem, jinak si zkoušku nesplnila. Žádný kyslík s sebou nedostaneš, si odkázána pouze na jeden nádech. Hodně štěstí." Popřál mi Jack.

Budu ho potřebovat.

Došla jsem na kraj nádrže a ponořila nohy do vody. Brrr, studená voda! To ne tohle!

Ponořila jsem se až po břicho. Právě jsem asi zmrzla. Zanořila jsem břicho. Fuuu, už jenom teď to nezvládám, co teprv pod vodou?

Nad vodou už zůstává jenom hlava. Otočila jsem se K Jackovi a Alexovi. Ukázali mi zdvižené palce. Fajn jdu na to.

Nadechla jsem se a zanořila pod vodu. Stěží jsem otevřela oči. Nikde nic, jen voda, jak nečekané. Začala jsem plavat ve stylu delfína k prvnímu průchodu do jiného patra, který jsem spatřila napravo ode mně.

Moc velkou práci doplavat až k průchodu mi nedalo. Chytla jsem se okrajů průlezu a posunula se do druhého patra labyrintu.

Tady je to samý labyrint, pomyslela jsem si.

Kyslík mi zatím nedocházel, naučila jsem se ho šetřit v hodinách plavání ve škole.

Jenže jsem nemohla najít druhý průchod. Přeplaval jsem celé patro asi dvakrát sem a tam a začínala panikařit.

Zůstaň v klidu, povzbuzovala jsem se. A znovu se ozval můj tajemný rádce. " Carrie, kdybys odhrnula ty vodní rostliny co jsou pod tebou, našla by si průchod. Honem než to dojde kyslík!"

Odhrnout ty řasy pode mnou mě vážně nenapadlo. Co já bych bez toho hlasu dělala?

A opravdu. Pod hustou vrstvou vodních rostlin jsem objevila další průchod. Rychle do třetího patra.

Fajn, ještě jedno patro, popadnout amulet a můžu zase nahoru na vzduch. Co se může stát?

Ve třetím patře nebyl problém najít průchod. Problém byl se do toho průlezu dostat, byl dost zúžený.

Nakonec jsem se nějak procpala do posledního patra. Kdepak máme ten modrý amulet?

Čtvrté patro bylo největší. Nikde nic, jen voda. A přece! Támhle přede mnou je jeskyně. Plavu se tam podívat.

Kde se schovává modrý amulet?

Jeskyně byla celkem prostorná. A heleme se! Přímo přede mnou na kameni leží modrý amulet.

Připlavala jsem si pro něj. Pořád jsem čekala, že se něco zvrtne, ale nic se nedělo. Pokrčila jsem rameny a plavala ve stylu delfína ven z jeskyně.

Najednou mě něco slizkého omotalo kolem pasu.

Otočila jsem se a strnula. Obrovská chobotnice!

Co oni ještě nevymyslí! Co mám dělat?

Praštila jsem slizkého návštěvníka pěstí do chapadla, ale myslím, že to nepomohlo. Naopak, sevření se ještě více utáhlo.

V zoufalosti jsem namířila na chobotnici amulet, jako bych doufala, že je kouzelný.

A ono to opravdu vyšlo! Z Amuletu vyšla modrá záře, přímo na chobotnici a ta se radši odporoučela do hlubin jeskyně. Jsem volná.

Nezdržovala jsem se přemýšlením a radši rychle hledala úzký průchod. Protáhla jsem se rychle hledala další průlez. Doufám, že tam není zase vrstva řas.

Naštěstí jsem se rychle dostala i přes další průchod a ten poslední byl již hračka. Jsem zpět v prvním patře a jdu si pro pochvalu za splněnou zkoušku.

Vynořila jsem se se zrychleným dechem. Chvíli jsem lapala po dechu než přišli Jack s Alexem a vytáhli mě.

Jack mi nabídl ručník a vzal si ode mně amulet. „Dobrá práce." Pochválil mě. „Konečně jedna pořádně splněná zkouška." Pochvaloval si.

„Ale stejně se zkouška koná už zítra! Nezvládnu to!" Vykřikla jsem zoufale. Jack ale zůstal klidný. „Když si budeš věřit, zvládneš i nemožné. Věř mi Carrie."

Jeho klid bych chtěla mít. Jeho nezabijou, když u zkoušky propadne, ale mě jo!

  **************************

Dneska trochu kratší část. :) Jinak, byla bych ráda, kdybyste napsali komentáře, jestli se příběh líbí a jestli mám pokračovat. :) Děkuji za odezvu. :)