Proměna

11. Utrpení

Nervózně jsem se usmála a přijala nabídnutou ruku. Byla jsem totálně vyčerpaná z toho lezení ze studny až se mi podlomila kolena a sesunula jsem se na zem. Brandon mě včas zachytil za ruku, takže jsem si aspoň nenarazila zadek. „Neblbni Carrie, vzchop se. Zvládla jsi první zkoušku a zítra tě čeká další. Věříme ti." Řekl a společně s dalšími přihlížejícími upíry se přenesl jinam.

Dalo mi práci se udržet na nohou, tak jsem se rozhlédla kolem sebe a našla nejbližší lavičku. S úlevou jsem se na ní sesunula, když jsem si všimla Alexe, postávajícího celou dobu vedle mě. „Co ty tady děláš?" Křikla jsem na něj. „Jestli jsi si ještě nevšimla, tak jsem tvůj ochránce. Musím tě provádět celou zkouškou a být pořád s tebou." Odvětil Alex klidně.

Na jednu stranu jsem byla ráda, že tu musí být se mnou, ale na druhou jsem ho nenáviděla, protože je.....tak arogantní!

„Fajn ochránče." Povytáhla jsem obočí. „Kam půjdeme teď? Ráda bych si před další zkouškou odpočinula, když dovolíš." Dokončila jsem. Alex se mírně pousmál. Byly to jedny z prvních emocí, které jsem u něho zpozorovala. „Do jeskyně, kam jinam." Pokrčil rameny Alex a nastavil mi záda abychom se mohli přenést do jeskyně. „Hlavně už žádné krysy v krvi prosím." Zaprotestovala jsem a vlezla mu na záda.

Tentokrát jsem se brzo nepustila, naopak jsem se ho držela jako klíště i když se zastavil. „Už můžeš slízt." Upozornil mě Alex a snažil se mě setřepat, což se mu povedlo. Když jsem spadla na zem, neodpustila jsem si poznámku. „Díky. Tomuhle jsem se snažila vyhnout." Zavrčela jsem a zamířila do jeskyně.

V jeskyni je zima, je tam tma a smrdí to tu. Vážně bydlení pro mě, pomyslela jsem si. To už mě dohnal i Alex. „Netrucuj a pojď se mnou. Dám ti něco k jídlu." Nabídl mi. „Hlavně něco normálního prosím." Kníkla jsem a následovala ho.

Posadila jsem se na židli a čekala co si pro mě Alex připravil tentokrát, když mě opět začaly bolet špičáky a to hodně. „Auuuu." Zakřičela jsem s bolestí. Alex se přestal starat o jídlo a vyběhl ke mně. „Co se děje?" Zeptal se s obavou. Vida, další emoce. „Bolí mě špičáky, já to nevydržím." Odvětila jsem. Alex se na chvíli zarazil. „První zkoušku si zvládla, nechápu to. Nemělo by to tak bolet."

„Jenže bolí, jako čert." Odpověděla jsem a stále se svíjela v křečích. Alex si povzdechl. Přiložil mi ruce na tváře a něco zašeptal. Bolest přešla.

„Řekni mi jednu věc, co to máš za schopnosti takhle léčit bolest?" Zeptala jsem se. Alex nejdřív neodpověděl a jenom na mě zíral. Ale pochvičce se odvážil.„Starodávná moc upírů. Víc ti neřeknu, dozvíš se vše v pravý čas." Dokončil.

To jsem se toho tedy dozvěděla opravdu hodně. No nic, chci převést řeč jinam. „Co bude s tím jídlem?" Zeptala jsem se. Alex se na mě podíval a přešel plynule do něčeho, čemu se v téhle jeskyni dalo říkat kuchyně.

Musím ale uznat, že to voní báječně. Nějaký salát či co. Alex přede mě naservíroval tu specialitu. Vypadalo to dobře, ale stejně jsem se radši zeptala. „Co to je?" Alex opět neprojevil žádné emoce a jen suše odpověděl. „Salát s mořskými plody. Dostatečně normální?" Optal se. Přikývla jsem a pustila se do jídla.

Skoro jsem vylízala misku, bylo to výtečné. „Běž se vyspat." Řekl Alex. „Zítra tě čeká další zkouška." Dokončil větu. Pokývala jsem hlavou na souhlas a šla si lehnout.

Všude kolem mě jsou plameny. Jsem v uzavřené místnosti. Nevím co mám dělat, už jsem se několikrát spálila a plameny neustávají. Pomóc!

Ze zlého snu mě probudila až Alexova ruka na mém rameni. „Vstávej! Dám ti něco k snídani." Promluvil na mě a odešel.

Posadila jsem se na postel. Nevím proč, ale něco mi říkalo, že si dnes vylosuju síň plamenů. A to by bylo utrpení. Jenže moje intuice mě ještě nezklamala.

Hodila jsem do sebe něco, co se podobalo rohlíku a bylo to namazané máslem a byla jsem připravená vyrazit do síně, kde se losují zkoušky.

Vlezla jsem Alexovi na záda. A v tu ránu jsme byli v síni zkoušek, jak jsem si jí pojmenovala podle sebe.

Postavila jsem se na své obvyklé místo odsouzenců a vstal Brandon. „Vítej zpět Carrie. Dnes tě čeká další zkouška." A kývnul pro přinesení poháru. Tři statní upíři postavili pohár naproti mně. Upíří rada se přenesla k poháru a dostala jsem pokyn k vylosování zkoušky.

„Síň plamenů." Přečetl Brandon.

Ztuhla jsem. Já věděla, že mě intuice nezklame. To bude utrpení! A co když to nezvládnu? Je to nesmírně těžké.

Přenesli jsme do místa mě známého z tréninku. „Odměříme ti patnáct minut. Musíš zůstat v síni patnáct minut. Háček je v tom, že z podlahy budou šlehat plameny. Mnoho štěstí." Vysvětlil Brandon. Nějak extra jsem ho neposlouchala. Protože vím, co mě čeká.

„Carrie." Luskl mi Brandon před očima. Probudila jsem se. „Slyšela jsi co máš dělat?" Přikývla jsem.

Otevřely se dveře a já chtě nechtě musela vstoupit dovnitř.

Zatím mi teda teplo nebylo. Ale najednou jsem uslyšela ten strašný zvuk. Šlehající plameny!

Jeden vyšlehl těsně za mnou. Nevím, jak mám určit, který vyšlehne kdy, nedá se to. Hledala jsem tlačítko záchrany, než mi došlo, že tu žádný tlačítko není. Byl to trénink.

Nevím, jak dlouho jsem tady, ale přijde mi to jako věčnost. Párkrát už jsem se popálila, ale pořád se to dá vydržet. Stejně už chci ale ven a slyšet tu větu, že jsem dokončila další zkoušku.

„Au." Sykla jsem, protože při přemýšlení jsem nezaregistrovala jeden plamen přímo u mě. Dobře, už se musím soustředit.

Jenže tomu soustředění jsem moc nedala. Plameny byly čím dál rychlejší a popálenin přibývalo.

Našla jsem si šikovné místo, kam plameny moc nedosáhly. Jeden asi za deset minut. Tam jsem se uklidila a přečkala zbytek zkoušky.

Znovu se otevřely dveře. Dva upíři mi pokynuli, že můžu jít ven z místnosti. Díkybohu.

Já jsem to vážně zvládla!

Znovu ke mně přistoupil Brandon. „Blahopřeji k dokončení další zkoušky Carrie." Přesně tuhle větu jsem chtěla slyšet.

                                                                             **********************************

Máme tu další část!:) Doufám, že si jí užijete a budu ráda za vote a komenty.:) Myslíte, že Carrie zkoušku dokončí?:)