Návrat do minulosti | HARRY POTTER

18. A je to venku 3/3

Zhluboka oddechoval, jak tam tak ležel rozplácnutý na zemi a hleděl na ni do výšky. „Tak to bylo od tebe skoro zmijozelské, Evansová. To znamená, že si to žádá odplatu."

Jakmile se zase hbitě dostal na nohy, strnula. Ale neváhala dlouho, neboť úder srdce poté už brala nohy na ramena a vyběhla z učebny ven. Harry popadl ze země hůlku, která mu předtím z ruky vypadla, popadl ze stolu svoje zápisky a spěchal rovnou za ní.

„Evansová! Ty zbaběle prcháš! Nechtěla ses učit?" křičel za ní se smíchem.

Utíkala, co jí nohy stačily.

„Pokud to znamená, že to dneska přežiju, Browne, tak se pro své vlastní dobro obětuju a vzdělání musí stranou," ohlédla se a zjistila, že Harry jí byl už v patách. Při první příležitosti zahnula za roh a schovala se mu.

Harry vyběhl hned za ní, ale jakmile zabočil, Lily se mu ztratila z dohledu. Otočil se na patě a v ten samý moment na něj spolužačka s výsknutím skočila a povalila ho za zem.

Ve tváři měla spokojený výraz, když pronášela: „Mám tě!"

Drobná dívka nebo ne, setrvačnost způsobila své, když Harry neudržel rovnováhu a kecnul na zem i s Lily, která ho v tom nečekaném pohybu úplně zalehla. Seběhlo se to příliš rychle na to, aby zvládl vůbec reagovat. Takže když se jejich oči střetly a smích náhle ustal, Lily využila situace a umlčela Harryho preventivně polibkem.

Zpanikařil. V poloze, v jaké byli, ji nestihl včas strhnout ze sebe a Lily ani nevypadala, že by ho chtěla pustit. Zmítal se, ale nebylo to dost. Položil jí ruce na bok, aby ji od sebe odtrhnul, když se v tom okamžiku za jejich hlavami ozvalo hlasité odkašlání.

Lily se od Harryho konečně odtrhla, díky Merlinovi za ty dary. Jenom to uvítal a začal si rukávem otírat rty, jako by se chtěl zbavit nepříjemné chuti.

Neměl příležitost všimnou si, kdo ho vlastně vysvobodil, protože mu během souboje s Lily z očí znovu sjely brýle na podlahu spolu s pergameny. Ale ať už to byl kdokoliv, doufal, že si to nevyložil špatně. Měl by mu poděkovat. Šátral dlaněmi okolo sebe, než nahmatal obroučky a nasadil si je na kořen nosu. A když se otočil, aby svému zachránci čelil, svět kolem zčernal. Nebo spíš Harry doufal, že brzy zčerná. Ideálně navždy.

„Lily? Harry?"

Co ten tady zatraceně dělá? Vždyť má být v Chroptící chýši s ostatními.

Jestli někdy nechápal význam rčení mít srdce až v kalhotách, tak ho právě pochopil. Nad ním se tyčil samotný James Potter a těkal pohledem z jednoho na druhého. Harry nevěděl, jestli ho bolí víc to zklamání a bolest v těch hnědých očích, nebo samotný fakt, že se Lily vůbec netvářila provinile.

„Tohle jsem si o tobě nemyslel, Harry. Myslel jsem si, že seš kamarád, ale přitom seš jen lhář a zrádce," plivl před něj opovržlivě a kvapně zmizel.

Trochu doufal v to, že z něj udělá třeba tlustočerva nebo mu přičaruje třeba prasečí ocas, ale tohle zklamané deklarování bolelo vlastně ještě víc.

„Počkej," škrábal se na nohy a vůbec nehleděl na nějakou zmatenou Lily poblíž. „Jamesi, je to jinak, než si myslíš! Stůj, prosím."

Ale bylo pozdě, protože jeho otec se dávno ztratil v bludišti chodeb.

***

Atmosféra zhoustla. Harrymu se zdálo, že James proti němu naverboval i Siriuse. Petr, který ho nikdy neměl moc v lásce, byl samozřejmostí. Jediný, kdo s ním sem tam prohodil slovíčko, byl Remus. Sirius se mu nějak podivně vyhýbal pokaždé, když spolu zůstali někde sami. Harry nedostal ani příležitost, aby to komukoliv z nich vysvětlil. A že ho kromě otce teď nenáviděl i Sirius, bolelo.