Návrat do minulosti | HARRY POTTER

3. Obraceč času 2/4

Zamyslel se, Brumbál měl bez pochyb kabinet stále na stejném místě, ale nemohl dát najevo, že to tady zná, a tak se na oba Nebelvíry s žádostí pousmál: „Mohli byste mě k němu zavést, prosím? Mám strach, že zase skončím někde ve věži nebo u jezera. Nedávali vám v prvním ročníku u přijetí taky mapu?"

Byla to vskutku vykutálená otázka, poněvadž moc dobře věděl, že v kapse jednoho z nich se nachází jistý plánek pánů Tichošlápka, Dvanácteráka, Náměsíčníka a Červíčka, který shodou okolností nepřímo zdědil a dost by se mu teď hodil. Ale bohužel ležel na dně jeho kufru na Grimmauldově náměstí 12 v jeho přítomnosti.

Znovu se ti dva zasmáli.

„To víš, že jo, tudy," prohrábl si James vlasy a vydal se směrem, kterým Harry v minulosti už tolikrát procházel. „Mimochodem, já jsem James Potter a tohle je Sirius Black. A ty seš?"

„Těší mě," zdvihl koutky úst tak, že byly vidět jeho zuby. Pořád měl problém uvěřit, že se setkal se svým otcem. A že měl příležitost vidět Siriuse v době, kdy mu na ramenou neleželo nespravedlivé vražedné stigma. Děsilo ho to a fascinovalo zároveň. Nikdy by ani nepomyslel na to, že by mohl mít takovou příležitost. A koktejl emocí, který ho doprovázel, věci neusnadňoval. I když se snažil znít věcně a uvěřitelně.

„No to mě taky, ale to jméno," nakrčila pobaveně nos jeho starší kopie.

Harry mu podal ruku v příznačném gestu a plácl první, co ho napadlo. „Já jsem Harry Brown."

„Skvělý jméno. Taky ses hezky vybarvil jako tady Sirius," nadhodil dvojsmyslem a oba se té narážce na jejich příjmení pobaveně uculili. „Do kterého jdeš ročníku?"

„Do sedmého," opáčil Harry. V podstatě to byla pravda, přestože neměl tento rok v plánu se do školy vrátit. Pokud by tomu tak bylo, navštěvoval by poslední ročník. Už mu bylo sedmnáct, na kouzelnické poměry byl dospělý, takže nemusel řešit jakoukoliv spojitost s rodiči jako zákonnými zástupci a svéprávností, pokud by na to došlo.

„Tak to budeš v ročníku s námi," přitakal Sirius zaujatý konečky svých vlasů, které se mu houfně roztančily kolem obličeje, když pohnul hlavou. „Měl bych se ostříhat," dodal jakoby nic.

„Tos říkal i loni," procedil James dobíravě. „A předloni."

„Když na dlouhý vlasy se loví dobře holky."

„Co je nám do tvých vlasů, i kdybys byl plešatej, tak si kolem prstu omotáš půlku koleje. A to jen tý naší."

Harry sklopil hlavu, aby se hlasitě nerozesmál. Slyšel nejednu historku o tom, jaký býval jeho kmotr sukničkář. Jejich rozhovor by mu měl zvenčí připadat cizí, i když se dobře bavil.

James se na něj otočil a vynutil si jeho pozornost: „Už víš, do jaké půjdeš koleje? Nebo tě Moudrý klobouk měl zařadit teprve dnes? Vlastně nevím, jak to chodí, nikdy k nám nikdo nepřestoupil. A tradičně se zařazují jenom prvňáci."

Harry chvíli zauvažoval. Vzpomněl si na první den v Bradavicích, kdy ho chtěl klobouk poslat do Zmijozelu. Co kdyby ho tam chtěl poslat i teď? Ale to bylo vlastně irelevantní, vždyť ani nedojde k tomu, aby ve škole vůbec studoval. Za pár hodin už bude zase v Londýně a přemýšlet nad tím, kde začít s hledáním viteálů.

„No," předstíral, že nad tím přemýšlí. „Ještě nevím, myslím, že mě chtěli zařadit s prváky. O kolejích jsem si něco načetl a vlastně je mi to vcelku jedno, kam půjdu, jen bych nerad do Zmijozelu."

„Správná volba, brachu, to seš náš. Abych ti pravdu řekl, jsou tam jen samí bastardi," kvitoval to James, ale vážný tón jen předstíral.

„Jo a je to tam samej slizoun," dodal na to Sirius a zašklebil se.