Návrat do minulosti | HARRY POTTER

11. Tátova zášť 3/3

„Neměli bychom začít brát Harryho s sebou? Vždyť je to fajn kluk, nic nevykecá a navíc už o našem tajemství ví."

„Tak to určitě! Toho zrádce pod svůj neviditelný plášť nikdy nevezmu. Radši natáhnu kopyta dřív, než by se ho měl někdy v životě dotknout!"

A zatímco se Záškodníci dohadovali, tak do pokoje vstoupil pochopitelně Harry. Rozhlédl se kolem sebe, a když viděl všechny čtyři v pohotovosti, bylo mu jasné, co se bude dít.

„Tak kam se chystáte tentokrát?" uculil se na ně.

„Nikam!" vrazil do něj nasupeně James při zpáteční cestě ke své posteli a schovával přitom svůj plášť.

Harry měl dnes zřejmě sebemrskačskou náladu, když mu nahlas nehlídaně ujelo: „Nemusíš ten plášť přede mnou schovávat. Vím, co to je zač."

„Co ty víš, co schovávám?! A vůbec, co je zač?!"

„Prostě to vím."

James se zakabonil a zvýšil lehce hlas, aby dal najevo, jak ho ten Brown štve. A vůbec jak ho štve, že zná celou pravdu. „Nemůžeš to vědět. Jak to můžeš vědět?!"

„Protože jsem míval úplně stejný," prořekl se a přivřel oči, když si to uvědomil. Zatraceně. Proč se prostě nedokáže hlídat kdykoliv je po jeho boku jeho otec? Choval se jako spratek a Harrymu v poslední době skoro dělalo radost, když ho mohl vytočit.

„Tak to je naprostá blbost, Browne! Podobných plášťů je sice plno, ale žádný není jako ten můj. Je totiž jediný svého druhu. Takže si nemohl mít úplně stejný. Kde bys k němu vůbec přišel, hm?"

„Jamesi..."

„Teď ne, Remusi!"

„Od táty," Harryho tvář o odstín zbledla. Zaměřil se na skříň v rohu jen, aby nemusel čelit tomu upřenému pohledu.

„Tak to se táty zeptej, kde ho vzal. To by mě vážně zajímalo!"

Harry v podstatě nechápal, proč se James potřebuje hádat o takovém nesmyslu. Nemělo to cenu a nebylo vítěze, každý měl přece svoji pravdu. Ale jen Harry znal její podstatu. Jenže Potter starší vedle něj vždycky musel mít poslední slovo. Prostě jen proto, aby mohl Harryho ponížit. Skoro si říkal, že tu zášť Severuse Snapea chápe.

„Nezeptám," opáčil jednoduše, ale tišším tónem.

„Jistěže se nezeptáš. Protože lžeš."

„Nezeptám se ho, protože je mrtvý. Nikdy jsem ho nepoznal, ten plášť jsem po něm zdědil. A nic ti do toho mimochodem není, Pottere," vrátil mu jedovatě a zamračil se. Jak mohl být jeho otec takový blbec?

„Aha," couvnul James a ve tváři se mu uvolnily svaly. „Tak to jsem nevěděl."

Bylo na něm vidět, že cítí vinu, ale raději si skousnul spodní ret, než aby se omluvil. A než aby čelil dalším Harryho výčitkám, tak ledabyle odložil plášť na svoji postel a zmizel klusem z komnaty.

„Cože se to právě stalo?" vypískl nechápavě Petr. „Co to mělo znamenat?"

Tichošlápek se otočil omluvně na Harryho. „Fakt promiň, nevím, co to do něj vjelo. Co seš tady, chová se James divně kvůli Lily, ale on takový vážně není. Byl jako malé dítě, že?"

Remus se na něj spiklenecky ohlédnul a Sirius poraženě přiznal: „No jo, no jo. Chováme se tak pořád, ale musíš uznat, že tohle bylo moc i na něj."

Vyjevený Petr se zamračil. „James má vždycky všechno pod kontrolou."

Harry se držel, aby něco neřekl od plic i Petrovi, ale naučil se toho zrádce ignorovat. Remus si ho prohlížel se starostlivou grimasou. „On se zase uklidní."