Návrat do minulosti | HARRY POTTER

6. Má matka 1/3

Vzbudil se jako poslední. Nebo ho spíš někdo vzbudil, když mu přistál polštář na obličeji.

„Harry?"

Slyšel hlas svého otce. Ale neměl pocit, že by zněl ve snech tak mladý. Převalil se. Možná, že když se nevzbudí, bude se mu ten sen zdát dál a k Jamesově hlasu se přidá i hlas jeho matky.

Jenže pak se ten hlas ozval znovu a zněl daleko reálněji a sytěji, blíž jeho uším.

Rozlepil oči a otočil se zpátky.

„Hmm," zahučel ospale.

„Co ty tady u všech košťat děláš?" položil namísto Jamese otázku jeho kmotr a v tu chvíli si Harry uvědomil, že celý včerejšek nebyl žádný sen, ale že se to opravdu dělo.

Zalapal po dechu a tentokrát otevřel oči naplno. Rozlámaným pohybem se neochotně posadil a promnul si víčka. „Taky vám přeju dobré ráno, není nad to, když s vámi jednají jako v bavlnce."

Oba Záškodníci se zazubili.

„Takže seš s námi v Nebelvíru?" optal se obrýlený hoch.

„Už to tak vypadá, ne? Klobouk mě zařadil do Nebelvíru. Stejnej ročník. Skřítkové usoudili, že se vám sem vejde ještě jedna postel a že by to na chodbě v průvanu nebylo úplně ono. Stěžujte si jim."

Potter starší ho poplácal pobaveně po rameni: „To je skvělý. Tak ať se ti u nás líbí."

Načež si Harry všiml, jak do něj Sirius nenápadně píchnul prstem a pohledem namířil k Remusovi, který se netvářil dvakrát nadšeně. Harrymu netrvalo dlouho pochopit, o co se jedná. Docvaklo mu, že se jeho přítomností zkomplikovala jejich takzvaná lunární situace. A narušení té jejich záškodnické party mohlo mít do budoucna velké následky, to si plně uvědomoval. Harry věděl, že jsou zvěromágové. Věděl, že Remus Lupin byl vlkodlak a nic z toho mu nevadilo. Jenomže to nikdo z nich netušil a on jim to ani nemohl svěřit, aniž by to nebyl průšvih. Uvědomoval si, že se bude muset pokusit co nejméně narušovat jejich plány.

„Nejspíš," dodal tiše. „Zřejmě z toho nejste všichni zrovna moc unešení, ale to chápu."

„Ale ne," dodal rychle James a doufal, že si Harry té podivné odmlky nevšiml. „Je to fajn. Moc fajn. Mimochodem, tohle je Remus a Petr," ukázal na zbylé dva spolubydlící.

Harry se usmál. Při nejmenším mladší verze jeho bývalého profesora v něm vyvolala příjemné pocity. K tomu krysímu zrádci totéž cítit z pochopitelných důvodů nezvládl.

„Jo já vím," vypadlo z něj, aniž by přemýšlel. Krucinál hergot.

„Jak to můžeš vědět?" zamračil se Sirius.

„Řekl mi to Brumbál," nadhodil první lež, která mu proplula myslí. „Že tady s vámi jsou ještě dva kluci. Remus Lupin a Petr Pettigrew, pokud se nemýlím," snažil se znít nezaujatě.

Z faktu, že právě čelil mnohonásobnému vrahovi, kterému by zvládl zabránit v páchání zvěrstev, a přesto nemohl, mu bylo nevolno. I to byl slabý výraz, nedalo se ani slovy popsat, jaké emoce v něm právě vířily.

„No jasně, dal ti určitě plný info o tom, jak jsme všichni zatraceně skvělý," usmál se od ucha k uchu Black.

Harry se tomu upřímně zasmál. „Jak jinak. Ani jsem o tom nepochyboval, naše první setkání tomu bez pochyb odpovídalo. Cítím ten zadek ještě teď."

Rozesmál je. Jen Remuse s Petrem na ně koukali trochu zaraženě.

„Jo, tak to mezi nás zapadneš," dodal nebelvírský seladon a otočil se zase k ostatním klukům. „Remusi, Petře, tohle je Harry Brown. Přešel k nám z Kruvalu. Včera jsme spolu měli takový nečekaný rendez-vous, při kterým skončil rozplácnutý na zemi."