Návrat do minulosti | HARRY POTTER

7. Má matka 2/3

„Hej, kam to brejlíš?" spřáhl ho James.

Harry si ani neuvědomil, že na Lily zírá podezřele dlouho.

„Tak to pozor, kamaráde. Tahle je moje," vyčinil mu ještě.

"Seš si tím jistý?" zašeptal mu z druhé strany pobaveně Remus.

„Promiň, nechtěl jsem tím nic naznačit. Prostě mi připomíná moji... Bývalou přítelkyni," zalhal Harry a vzápětí si uvědomil, že to asi nebyla nejlépe volená slova. Ačkoliv to vlastně nebylo až tak nepravdivé, při nejmenším měla Ginny aspoň zrzavé vlasy.

„Bývalou?" James na něj zaměřil svůj podezíravý pohled.

Harry ty pochybnosti v hlavě zaznamenal, v podstatě ani nešly přeslechnout.

„Bývalou. Ale pořád ji mám rád, tak nemusíš mít strach," snažil se ještě zachránit situaci. Ne, že by to vlastně nebyla pravda.

„Jenom aby," dodal James.

Ale to už Harryho rozesmálo. Jeho vlastní otec měl strach, aby mu náhodou nepřebral jeho budoucí ženu, o které zatím ještě ani neví, že jeho ženou bude. Sám ani neměl páru, že si tady právě povídá s vlastním synem.

„Čemu se směješ?" optal se hrubě jmenovaný.

„Nemusíš se bát, vážně, já ti do zelí nepolezu," zubil se. Jeho otec na něj žárlil. Bylo to komické a ani nebyl nikdo, komu se o tom mohl svěřit a společně se zasmát. Do takové situace se vážně mohl dostat jenom on.

Mezi řečí ani nezpozoroval, že si Lily sedla kousek od nich a už nějakou chvíli si ho zaujatě prohlížela, což mu moc nepřidalo, protože James si toho všiml taky.

„Co na něj tak zírá?" zatínal obrýlený Nebelvír ruce v pěst a mluvil přitom tiše na Siriuse.

Lily se mezitím přisunula blíž a Harrymu se nervozitou naježily chlupy po těle. Seděla přímo vedle něj, téměř se dotýkali rameny.

„Ahoj," oslovila ho se vřelým výrazem. „Seš tady nový?"

„E...hm, ne. Co to kecám," uchechtnul se. „Jo, vlastně ano, jsem..."

Lily se usmála. „Jsi nervózní?"

„Ne, nejsem," kousl se do rtu. Jeho matka byla zblízka ještě krásnější. A pravdou bylo, že mu opravdu něčím připomínala Ginny. Možná proto se do ní zamiloval. Že by byla obrazem jeho matky? Nevypovídá to něco o jeho ubohém životě?

„Tak proč si třeš prsty," koukla Lily Harrymu do klína a nezapomněla se přitom usmát.

„To je jen takový zlozvyk."

„Aha," zapitvořila se. „Mimochodem, chtěla jsem se tě na něco zeptat. Ty jsi něco do rodiny s Potterem?"

Harry znervózněl ještě víc. Jak rád by řekl, že ano. Ale nemohl. „Ne. Já jsem Harry Brown. Jsem z Kruvalu."

„Jo tak. Já jen, že seš mu tak strašně podobný. Vážně, jako by si mu z oka vypadl."

Skoro. Jen jsem jedna z jeho zbloudilých spermií, mami. Sám se pousmál nad svou myšlenkou.

„Ale působíš víc mile než on," dodala pak Lily.

„Ahoj Evansová," nevydržel to James a musel si přisednout k nim. „Koukám, že už jste se seznámili tady s Harrym," snažil se tvářit ležérně, ale Harry by přísahal, že mu pohled jeho otce vypaluje do kůže díru.

„Jo, ehm, tak já... Půjdu," Harry se do toho nechtěl vměšovat. Už tak mu bylo nepříjemná představa, že by ho měl jeho vlastní otec nenávidět.