Návrat do minulosti | HARRY POTTER

15. Pochybnosti 4/4

Každým novým dnem měl Harry větší pochybnosti o Petrovi. Pochopitelně věděl, co se kolem něj v tuhle chvíli nejspíš děje, ale i jeho přátelé si dělali starosti, že není něco v pořádku, ačkoliv Petr pořád dokola tvrdil, že mu nic není. Ten ufňukaný kluk, který vyžadoval pozornost a držel se za všech okolností těch mocnějších, svým kamarádům do očí lhal. A to bylo pro Harryho jasným důkazem, že se blíží den, kdy ho Voldemort definitivně zlomí. Pokud to už neudělal.

Neměl ho rád, bylo to osobní. Věděl, že by to neměl dávat najevo, ale nemohl si pomoci a za celé ty měsíce, co v této době strávil, neměl jedinkrát chuť s ním prohodit pár slov. A dokonce by přísahal, že kromě pár pozdravů si nic neřekli. Ne, že by Petr byl ochotný jakbysmet, protože celkově moc nemluvil a dost času trávil stranou. Podle jejich Záškodnické dynamiky Harry chápal, že to muselo vzbudit podezření i v ostatních, třebaže s nimi pořád trávil úplňky ve své zvířecí podobě.

Jeho výmluvy se začaly opakovat, sem tam se točily okolo rodiny, což chvíli fungovalo, sem tam okolo učení, které mu nešlo, když ho čekaly OVCE. I když měl Harry výhodu, protože znal pravdu, stejně nerozuměl tomu, že mu to ostatní věřili. Petr byl Petr, nebyl to nikdy pilný student, kterému šlo o studijní výsledky. Samozřejmě chápal, že nikoho z nich nenapadlo, že se jednou z jejich kamaráda stane zrádce a vrah, ale copak v tom podivném vzorci chování neviděli nic podezřelého? Chtěl jim to říct. A o Vánocích se přesvědčil, že to udělá, ale pořád měl pocit, že se to nehodí, nebo není správná chvíle.

Každopádně to nehodlal nechat jen tak být a jednoho večera se ozval.

„Poslyšte, kluci. Nezdá se vám divné, že je Petr takový uzavřený a straní se?" nadhodil nenápadně Pobertům v pokusu jim sdělit postupně nějaké indicie. Měl v plánu jim chvíli nenápadně podsouvat důkazy, aby je přijali za vlastní, udělali si názor a mohli mu pak snáz uvěřit.

„Je to divný, ale tohle už Červíček dělá skoro celý rok."

„A vy nevíte, čím to je? Dřív takový nebyl?" Harry se nenechal odbýt. A rozhodně měl v plánu klukům otevřít oči, aby viděli to, co vidí on.

„Ne, to fakt nebyl," vložil se do toho Sirius. „Taky mi to přijde divný. Vždyť Petr byl vždycky jako náš stín. Neříkám, že neumí být samostatnej, ale od úplnýho začátku se nás držel jako klíště. Nechápu, proč se nesvěří, vždyť jsme kamarádi, říkáme si všechno. Nevím, co se s ním děje. Tohle se mu nepodobá."

Výborně, Siriusi, pokračuj, nenech to být. Brzy zjistíte, jakého to máte vlastně kamaráda.

„Děláte z toho strašnou vědu. Je to Per, jak strašný to asi musí být? Vždyť to není žádný myslitel, třeba ho trápí úplný blbosti, za který se stydí. Nebo si třeba našel prostě holku a má strach, že si z něj budeme utahovat."

„Holku?" zazubil se Siriusi. „To myslíš vážně? Péťa? A aby se nepochlubil?"

„A co je na tom špatného, Tichošlápku," vložil se do toho Remus. „Vždyť není tak špatný, je to milý a pozorný kluk a holkám se takoví líbí."

„To netvrdím, ale není to nejostřejší brk v kalamáři, nemyslíš? Kde by zrovna náš Červíček našel tak tolerantní partii?" zakroutil nevěřícně hlavou nebelvírský seladon a Harry se tetelil blahem, že má ve svém kmotrovi spojence, jemuž se toulky toho jidáše zdají stejně pochybné.

„Tys ho vždycky podceňoval, kamaráde," zamračil se Remus. „Petr je loajální a hodný, proč mu pořád tak křivdíš?"

Ale no tak, Remusi, to nemyslíš vážně. Petr je loajální? Ten šmejd vás zradí, cení si vlastního života víc než vás všech.