Návrat do minulosti | HARRY POTTER

23. Je čas, hochu 1/3

Atmosféra týden od týdne houstla. Harry se začal všem stranit. James s ním nevydržel ani pět minut v jedné místnosti. Pokaždé, když spolu sdíleli prostor, tak jeho otec vzápětí odešel. A loajálnost jeho kamarádů způsobovala, že se mu stranili jakbysmet. Až na Remuse, kterému nechtěl přidělávat potíže, s ním nikdo nemluvil. Snad jako by ho odepsal i zbytek koleje. Zdálo se, že podobná středoškolská dramata ovlivňovala všechny spolužáky.

Na jednu stranu to bylo Harrymu nesmírně líto, protože ztratil možnost sdílet čas se svým otcem, na druhou stranu udělal to, co musel. A díky tomu teď sklízel plody ovoce. Protože jak to tak vypadalo, jeho rodiče byli na dobré cestě dát se dohromady. V poslední době spolu trávili hodně času, smáli se, rozuměli si. Ani ty letmé doteky nešlo přehlédnout. Harry tušil, že ještě nebyla úplně ruka v rukávu, ale očividně už nezbývalo moc.
Najednou přestal existovat i pro svou matku, protože ta měla oči jen pro Jamese Pottera. Její zájem byl upřímný a v těch zelených očích se odrážel obdiv a dokonce snad i něco víc. Přestala mu říkat Pottere, už byl pro ni jen James.

O Harrym po škole kolovaly nevalné zkazky. Jeho pověst se dostala až za hranice Nebelvíru a dokonce i Zmijozelští po něm posměšně koukali. Jediný Snape se na něj díval s čirou nenávistí a Harry mu ten pohled často oplácel, ačkoliv byly jejich důvody odlišné. Pro Snapea byl Harry jen další otravný Nebelvír, který se ke všemu ještě podobal tomu Potterovi, ale Harryho zášť měla daleko hlubší kořeny.

James se postaral o to, aby všichni na škole věděli, že tenhle tajemný Brown je vlastně jen lhář, pletichář a rád ubližuje holkám. Nenechal na něm nit suchou, a že v celé té frašce hrála hlavní roli oblíbená Lily Evansová samozřejmě neopomněl sdílet taky. Dalo by se říct, že všichni, až na Remuse, který znal celou pravdu, jím opovrhovali.

Jediné Harryho štěstí bylo, že Petr se Siriusem Harryho ignorovali, protože dost dobře se taky mohl stát terčem jejich šikany jako Srabus. Ale Sirius – zřejmě zklamaný, že se v Harrym zmýlil – ho zkrátka ignoroval a dělal, že neexistuje. A třebaže měl někdy pocit, že mu to chce Sirius hezky vytmavit od plic, nikdy k ničemu nedošlo. Být přehlíženy bolelo vlastně víc, než kdyby mu Sirius dal nakládačku. Lhostejnost jeho kmotra se ho dotýkala možná mnohem víc, protože k němu i v budoucnosti měl ze všech nejblíž.

A Petr, se kterým sdíleli společné antipatie už od začátku, měl podle všeho už stejně jiné starosti, než nějakého bezvýznamného Browna.

Nosit na bedrech každý den křivdu bylo unavující. Remus se mu to sice snažil pokaždé nějak vynahradit, když měli příležitost si o samotě promluvit, ale nestačilo to. Harry v zásadě neudělal nic tak strašného, přesto to jeho pomstychtivý otec musel pořádně nafouknout. Vymodelovat kauzu, která bobtnala každým dnem o nové vykonstruované detaily. Drby totiž měly tendence nabírat nové rozměry. A Harry nečekal, že uvidí svého tátu i v takovém světle a uvědomil si, že si ho opravdu idealizoval.
Byly i dny, kdy Harry začal litovat, že se na tohle místo vůbec dostal. Proklínal všechny obraceče času a hlavně ten, který ho do této doby dostal. Ale vinil taky sebe za to, že se neovládnul. Protože jestli byl někdo na vině, byl to zejména on, kdo neodolal lákavým svodům. Kdo ví, jestli už vlastně nezměnil budoucnost. Pocit viny ho uvnitř těsně svíral a doufal, že se konečně blíží den jeho návratu. Protože zrovna teď by byla ta nejlepší chvíle na to, aby odtud vypadl. Aby se vrátil na místo, kde ho měli doopravdy rádi.

***

Přestože bylo dost pozdě a neměl na chodbách hradu co dělat, potřeboval si provětrat mysl. Roztřídit myšlenky, srovnat sám sebe. Žít v této době s lidmi, kteří ho měli za nepřítele, i když on je hluboce miloval, byl velmi těžký test.
Stihl projít několik pater, než na někoho vůbec narazil. A jako by to byl zásah vyšší moci, pochopitelně musel chtě nechtě potkat osobu, které se celou dobu snažil vyhýbat.
Lily se mihla za rohem jako stín, ale než se stihl z jejího dosahu skrýt, všimla si ho.

Na poslední chvíli se pokusil vzít do zaječích, ale její hlas se prohnal po kamenné chodbě jako hrom.

„Stůj!"

Harry v mysli zaklel a přivřel oči, zatímco jako na povel zastavil. Věděl, že nemá smysl utíkat, tohle muselo přijít dříve či později. Na truc se ale hned neotočil, a když k němu Lily konečně došla, položila mu ruku na rameno, aby s ním pohnula.

„Co tady v tuto dobu děláš, Browne?" pronesla zostra. Tvářila se skoro jako McGonagallová, když u ní Harry s Ronem a Hermionou žehlili průser.

Podíval se na ni, ale neodpověděl. Snažil se tvářit nad věcí, přesto mu srdce divoce driblovalo až do chvíle, kdy stáhla svoji drobnou dlaň. Pokrčil ledabyle rameny.

„Pokud sis toho ještě za tu dobu nevšiml, tak jsem primuska a jako taková mám za úkol trestat porušování školního řádu. A ty se v tuhle dobu nemáš co toulat po škole!"

„Tak to neprodlužuj a seber mi body," zavrčel na ni podrážděně. Že si na něm bude honit ego i jeho matka, to už začínalo být na něj vážně trochu moc. „Vidím ti na očích, že to chceš udělat, tak si nemusíme na nic hrát.

Frustrovaně vydechla.

„Tak bude to?" zdvihl vyzývavě obočí. „Použij na mě svoji autoritu, Lily, vždyť to chceš. Ukaž mi, že seš lepší, než já."

Zrudla. „Máš štěstí, že jsi z Nebelvíru, jinak bych ti ty body vzdala, ale protože..."

„No tak, Evansová! Dvojí metr? Vážně? To seš ta férová primuska, co se drží pravidel? To, co jsem teď slyšel, bylo nadržování vlastní koleji? Nemáš zrovna ty být ta, co jde příkladem?"

Zamračila se. A Harry by přísahal, že se i zastyděla, protože uhnula pohledem.

„To není ten důvod! Nevezmu ti body, protože věřím, že jsi Nebelvír z dobrého důvodu. A že je v tobě něco dobrého."

Odfrknul si. Poučovat ji o tom, že zařazení do kolejí nic neznamená, bylo zbytečné. Její kluk si na vlastním hrudníku hřál nebelvírskou zmiji a sdílel s ní dokonce komnaty.

„Předsudky? Vážně? Měl jsem o tobě fakt lepší mínění, Lily. A kam do téhle škály teda spadá James, kterého si celá léta měla za toho špatného?"

„Ale on se změnil. Zestárl a zmoudřel."

Harry se hlasitě zasmál. „A proto se teď chová jako dvanáctiletý sígr, co se snaží proti mně poštvat celou školu kvůli vlastního ega. A abych nezapomněl, tak ještě k tomu šíří zavádějící klepy. No ano, to je tak dospělé a moudré, skoro mu tu sebereflexi až závidím."

Nadechovala se, aby mu něco opáčila ve snaze jeho otce bránit a v tom výrazu Harry viděl, že nepůjde o nic pěkného, ale zarazil ji.

„A je to taky tvoje vina, snad se cítíš dostatečně spokojená. Že to spasilo tvůj ukřivděný pocit. Tak jaké to je být na straně těch, co šikanují slabší v nevýhodě? To, cos Jamesovi se Siriusem celé ty roky vyčítala, teď děláš sama a je jedno, že se na tom aktivně nepodílíš. I tichý společník je spolupachatel. Tak se mi tady nesnaž kázat o morálce a o tom, že je ve mně něco dobrého. Začni u sebe, protože tohle celé si způsobila ty svým nevítaným jednáním. Seš jako krotitel, co drží bič nad stádem divokých lvů."

Nikdy by nevěřil, že jednou bude na vlastní mámu tolik naštvaný. Ten hněv se v něm usazoval už týdny, a čím víc se blížil jeho odchod, tím víc mu bylo jedno, jak moc velkého hlupáka ze sebe udělá. Stejně to na budoucnost nebude mít větší dopad. Zřejmě.
Ale sledovat chování vlastních rodičů a stydět se za ně, ho jednoduše poznamenávalo. Nechtěl odejít s tím, že na ně bude mít jen špatné vzpomínky. Zatraceně. Chtěl jí toho tolik říct, aby pochopila, ale nemohl.

Pořád to v něm bublalo, ale snažil se zklidnit. „Vůbec nic o mně nevíš, Lily Evansová. Vůbec mě neznáš a nemáš právo mě odsuzovat. Zrovna od tebe mě takové chování překvapuje. Od Jamese jsem to trochu čekal, ostatně v tuhle chvíli dělá svému jménu opravdu velkou čest, ale tys na mě působila jako milá férová holka. Možná někdy až moc snaživá a vlezlá, ale o tvojí morálce jsem nikdy nepochyboval. A teď vidím, že jsem se spletl. A nesu tohle prozření těžce, protože se mi nechce věřit, odkud pocházím... představa, že moje mat...," zarazil se.

Krucinál, Pottere, drž jazyk za zuby.

Pokusil se to ještě zamluvit: „Představa, že... to je fuk."