Návrat do minulosti | HARRY POTTER

12. Pochybnosti 1/4

Harry byl zvyklý trávit svátky jen s kamarády v Bradavicích. Nikdy žádné Vánoce s rodiči nezažil a očividně se to nemělo změnit ani teď, když mohl mít tu příležitost. Lily měla jet na svátky k rodičům domů a James jakbysmet. Jediný, kdo zůstával na hradě, byl Sirius. Harryho to tolik nepřekvapilo, protože pozadí jeho rodinných vztahů znal, ale doslechl se, že původně měl jet s Jamesem. Poslední rok nebo dva žil přes léto u Potterových poté, co odešel z rodného domu, ale jinak měl díky strýcově podpoře pronajatý už vlastní byt na kraji Londýna. Když se však doslechl, že Harry zůstává, rozmyslel si to, protože by na koleji zůstal téměř sám. Nikdo ze sedmého nebelvírského ročníků nezůstával a mezi mladšími studenty se s nikým neznal. A to platilo i o jiných kolejích.

Harry si v jeden okamžik představoval, jaké by to bylo jet domů s Jamesem nebo Lily a seznámit se se svými prarodiči. Neměl nikdy možnost poznat ani jedny, protože naneštěstí zemřeli rodiče Lily a později i ti Jamesovi. Nikdy se nedozvěděl pravé důvody, ale hádal, že to měl na svědomí Voldemort. Ostatně když chcete někoho vylákat z úkrytu, co je vaší největší zbraní? Mít za rukojmí milované členy rodiny, takže by to dávalo smysl. Byl takový krůček od toho poznat svoji rozvětvenou rodinu. Snad i Petúnii zamlada, když nebyla ještě tolik zapšklá a závistivá. Dobrá, možná jen to první.

Remus se měl vrátit několik dní po Štědrém dni, takže by Harry byl sám jen chvíli, ale Sirius byl Sirius bez ohledu na svůj věk. Někdy možná trochu dětinský a nedomýšlel důsledky, ale v jádru dobrosrdečný a kamarádský. Takže se nenechal zviklat ani Harryho protesty. A ten mu byl za to vlastně vděčný.

„Nemám zůstat taky?" James si zrovna balil kufr.

Petr už byl dávno doma, nebo alespoň to tvrdil, přestože měl Harry pořád svoje podezření. A Remus ještě vracel několik posledních knih v knihovně.

„To bude dobrý, Jimmy, my dva to tu spolu zvládneme," zakřenil se Tichošlápek a poplácal kamaráda přitom po rameni. „Naučím Harryho nějaké poberťárny."

James se po Harrym pobaveně podíval a ten se tvářil jako by se ho to netýkalo, ale cukalo mu v koutku.

„Něco mi říká, že to vůbec nepotřebuje."

„Já jsem věděl, že ho nemám rád pro nic za nic," natáhl se, aby Harrymu naproti zlomyslně rozcuchal už tak divoké vlasy. „Ale vážně, Dvanácteráku, v klidu jeď. Táta s mámou na tebe čekají a co by na svátky bez tebe dělali. Pozdrav je ode mě. Ty příští už budu slavit s vámi, slibuju."

James se zatvářil zklamaně. Prázdné Bradavice, klid a hromada možností, jak se zabavit. Zřejmě si poslední svátky v Bradavicích chtěl ještě užít, dokud mohl, ale Sirius měl pravdu a už to rodičům slíbil.

Uložil do kufru poslední kus oblečení a zaklapl ho, načež se na Siriuse s Harrym zadíval s nadšeným výrazem, protože ho napadla ta osudná a spásná myšlenka.

„A co kdybyste se mnou jeli oba dva? Naši určitě nebudou proti, nemá přece smysl, abyste tady zůstávali o samotě."

Sirius s Harrym se na sebe podívali a pokrčili rameny.

James se škodolibě zapitvořil a dodal: „A rád bych byl svědkem setkání našich a Harryho, vsadím se, že kdybych se ti schoval do kufru, přivítali by tě jako syna," koukl na něj.

Harry se usmál při představě, že by ho jeho prarodiče zaměnili za vlastního syna. Vlastně by to bylo hezké, hřejivé. Vůbec by nebyl proti, kdyby si ho rovnou chtěli nechat. Celá ta situace byla tak absurdní! Srdce mu bušilo tak divoce, že to zvonivé staccato skoro slyšel v uších.