I don't know what is love /Dokončeno\

31

Pořád pov Payton
Jak jsem se tak dozvěděl od doktorů T/j je zatím v kómatu. Každý den za ní chodili no a když jsme spolu teda byli na tom pokoji tak se sem tam podívali i na mě. Po dvou týdnech mě pustili, ale já jsem každý den chodil za T/j která se ještě neprobrala. Doktoři jí nedávají moc nadějí, ale já věřím že se probere. Teda snad.
(Doktor-Do)
Do- Pane Moormiere máme pro vás velmi špatnou zprávu.
Já- Jakou?
Do- Slečnu Smith budeme muset odpojit.
Já- Ne ne ne ne! Prosím ne!
Rozbrečel se tam jak mimino.
Do- Bohužel budeme muset.
Já- Ne prosím. Já bez ní nedokážu žít. Prosím nedělejte to.
Do- Máte pár minut na to abyste se s ní nějak rozloučil.
Odešel a jsem otočil pohled na T/j. Byla bílá jako stěna.
Já- T/j jestli mě slyšíš prosím nedopusť aby se to stalo. Ty víš co pro mě znamenáš. Víš jak moc tě miluju a že tě nechci ztratit. Prosím vrať se.
Pak do pokoje vtrhly doktoři a už už chtěli T/j odpojit, ale začala cukat rukou. Nikdo tomu nevěřil, ani já ne. Ale T/j se probudila!
Já- T/j!
Hned jsem ji objal.
T/j- Kde to jsme?
Já- Neboj se. Jsme v nemocnici.
Do- Slečno Smith pamatujete si něco před tím než jste se pokusila o sebevraždu?
T/j- Jenom že jsem byla za Payem a skoro všichni mi nadávali. Proto jsem to šla udělat.
Pak si doktor něco zjišťoval a potom nás konečně nechal samotné.
Já- Rád že zase po dlouhé době vidím.
T/j- Já tebe taky.
Asi dvě hodiny jsme si povídali a pak se tam nahrnuli její rodiče. (Teď bude T/j mamka zase jako Emily)
Emi- T/j proč nám to děláš?
T/j- Už to neudělám slibuju.
Ta- Už mi odpustíš?
T/j- Už při cestě do New Yorku jsem ti odpustila.
Ta- Tys byla v New Yorku?
T/j- Na jeden den, ale i tak jsem si to užila.
Emi- Hlavně teď musíš odpočívat.
A zase tam přišel doktor.
Do- Takže když všechno půjde dobře za týden byste měla jít domů.