Vzbudila jsem se v nějakém pokoji. Byl ještě větší než jsem měla já. No ještě jsme s trochu rozhlížela a všimla jsem si křesla v rohu. Někdo tam seděl. Měl kapuci takže na něj nebylo pořádně vidět. No vím jedno. Usmíval se. Ale ne takovým tím milým úsměvem, ale hrozně nechutným úsměvem. Chvílemi jsem si myslela že si ubliknu.
?- Ahoj T/j. Já- Proč víte moje jméno? A kdo vůbec jste? ?- Kdo jsem teď není moc podstatné. Ale ode dneška tu se mnou budeš bydlet. Já- Ne. Já chci zpátky domů a ne ta bydlet s někým koho ani neznám. Mluvila jsme ještě celkem klidně. On vstal a pomalu se ke mně rozešel. Když stal přede mnou sundal si kapuci. Chvíli jsme si myslela že mám vidiny, ale asi ne. Stál tam ten nejhorší člověk na celém světě. Payton Moormier. (Payton-pay) Pay- Snad se mě nebojíš. Řekl pobaveně jako by byl andílek. Já- Ne ne-nebojím. No dobře trochu jsem se bála. Je to přece jenom mafián a kdo ví co se mnou chce dělat. Pay- No teď tu buď a za pár hodin půjdeme na večeři. V šatníku máš šaty tak si je vem. Sladce se usmál a odešel. Samozřejmě nezapomněl zamknout abych náhodou neutekla. No to je nápad. Pár dní budu dělat že s ním chci být a pak uteču! No a teď si jdu dát sprchu. A ano je mi jedno že jsem u něj. Prostě je toho na mě moc a sprcha mi pomůže. Vlezu do sprchového koutu a pustím na sebe vodu. Tenhle pocit mi chyběl. Užuž se chci natáhnout pro ručník když najednou někdo závěs odhrne.
Pay- Jé promiň nevěděl jsem že jsi tady. (Moje myšlenky-momy) Momy- Ne vůbec jsi nevěděl že jsem tady. Sem by se ti normálně vloupal grizzly který by mě sežral a teď by se sprchoval aby nesmrděl. Rychle podal ručník a já jsem se do něj zabalila. Šla jsem do šatníku pro ty šaty.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
No čekala jsem něco horšího, ale zatím dobrý. Sešla jsem dolů a on už tam čekal. Pay- Jsi krásná. Momy- Ne asi budu hnusná twl. Já- Ty taky nejsi úplně k zahození. Momy- Co jsem to řekla?! No nic to už je jedno. Celou dobu se choval divně. Byl nějak milý? To je možná to správný slovo. No prostě celou dobu se choval jako gentleman. Nechápu proč. Že bych ho nějak změnila? Ne zas tak dobrá a hezká nejsem. Tak jsme teda jeli na tu večeři. Celou cestu jsme nemluvili a ani nevím proč. Dojeli jsme do nějaké luxusní a určitě hodně drahé restaurace.
~~~~~ Momy- Tak jo mám se ho zeptat? Možná mě tady na místě zabije, ale zkusit to musím. Já- Mů-můžu se t-tě na ně-něco zep-tat? Momy- Twl tos posrala. Proč jsme tak nervózní? Pay- Ptej se na co chceš a neboj se. V tu chvíli jsme byla rudá až na prdeli. Co to se mnou dělá? Já- Proč já? Pay- Nerozumím na co se chceš zeptat. Já- Proč sis vybral zrovna mě. Můžeš mít každou holku a vybereš si zrovna mě. Proč? Pay- Časem to pochopíš. A navíc jsi jiná než ostatní holky. Aspoň se teda nezajímáš jenom o peníze. A zase jsme rudá až na prdeli. Proč mi to dělá? Pay- Nemusíš se stydět nebo něco tak. Já ti nic neudělám. Když mi na někom záleží nic mu neudělám. Já- Počkej tobě na mně záleží? Pay- Jo. Já- Moc takových lidí v mém životě nemám. Vlastně mamku a kámošky. Pay- Ty nemáš tátu? Já- Mám ale s mamkou se rozešli když mi bylo pět a od té doby jsem ho neviděla takže už ani nevím jak vypadá. Po tváři mi stekla slza a on mi ji jemně setřel. Pay- To je dobrý. Vím jak je to těžký. Mamka mi umřela když mi bylo patnáct a od té doby jsem tak víc uzavřený do sebe. Momy- No aspoň něco máme společného. A jak má krásné oči. Na ty se chci dívat do konce... Co to meleš?! Je to mafián a be kluk pro tebe! Už se vzpamatuj T/j! No pak jsme šli domů a já jsem se osprchovala a šla jsem spát.
