Tajemná láska

4. Pohled do minulosti

Josef Hruška seděl to nedělní dopoledne ve vile Novotných. Alice a Eduard ho pozvali na oběd. Měli toho hodně co probírat jak pracovně tak soukromě. "Josefe jak to v zoo teď vypadá, zvládá to Sid v pohodě?" Josef sebou trochu trhnul, jen Alice občas tuhle Anninu přezdívku používala. Anna jí nesnášela, byla to vlastně zdrobnělina jejího prvního křestního jména. Jména po babičce, tehdy ještě její otec doufal, že vnučka jeho matku obměkčí, bohužel marně. V osmnácti letech si jméno nechala změnit a ze Sidonie Anny zůstala jen Anna. Už dávno před tím ale první jméno nepoužívala a to ani v době kdy se s Adamem poznali. Nemohl uvěřit, že už to bylo sedm let. "Já vím zase jsem to použila, já se fakt snažím, ale zvyk je železná košile, kvůli Sidonii jsme Anně tak prostě říkali." "Já vím Alice, jen mě to občas ještě překvapí. V zoo to teď bude zajímavé, Bob dělá u plazů čím dál tím větší problémy. Myslí si, že může Anně odporovat, když je tam tak dlouho. Budeme to muset nějak vyřešit. No uvidíme jak to dopadne."

Při obědě hodně mluvili o minulosti, Eduard vzpomínal na smrt švagrové Blanky, zemřela skoro ve stejnou dobu jako syn a snacha Josefa." Nikdy jsem nechápal to Raulovo rozhodnutí odjet zase do ciziny, byli v Praze spokojení a on na ministerstvu taky. Chápu, že chtěl pryč, ale Kandahár? Jestli z toho celého nakonec něco dobrého vzešlo bylo to setkání Anny s Adamem." "Máš pravdu už v té době kdy se zrodilo jejich přátelství jsem věděl, že je pro něj důležitá. Vzpomínám na to, když mi jí popisoval poprvé, malá holka se smutnýma očima pracující jako překladatelka." Alice si moc dobře tu dobu pamatoval volala Anně často, musela sice tajně, ale byly v kontaktu. Věděla tedy, že se velmi rychle naučila místní jazyk a pak s otcovým požehnáním jezdila překládat na základu. Tam taky po pár měsících přijel Adam na svou první misi. Oni dva toho prožili v Afghánistánu opravdu hodně, přátelství se přehouplo v čisté a pevné kamarádství. Tragická životní zkušenost se smrtí blízkých je ještě víc sbližovala.

Po obědě u dobré kávy hovor pokračoval aktuálním děním a Alice hlavně na Josefa naléhala, aby Annu hlídal ať moc nepracuje. Ona i Adam měli tendence se ponořit do práce, aby zahnali smutek, v tom byli úplně stejní. V době kdy Anna studovala v Praze, ale hlavně i v období před tím, než se vrátili s otcem z Francie se Adam upínal až nezdravě na práci. Prostě tím zaháněl smutek a stesk po ženě kterou miloval. Nakonec ještě řekla "Musíme na ni dohlédnout, jak nejsou spolu jsou z nich workoholici, zahání prací stesk. Adam se tak choval hlavně než se s Raulem vrátila Anna zpět do Čech." "Je neuvěřitelné, že už to jsou tři roky co jsou spolu, ten čas tak strašně utíká, neboj dohlédnu na ní. Naštěstí občas jde s kolegy na skleničku nebo na večeři. Určitě to bude dobré a jak znám svého vnuka bude se snažit vrátit co nejdřív." To Alici nakonec uklidnilo.

Později toho dne seděl Josef u sebe doma a prohlížel si staré fotky. Během let si do alba dával všechny fotky co mu Adam poslal jak z obou misí v Afghánistánu, tak z konferencí nebo stáží. Fotky ze stáže v Zoo Lyon, kde byl před třemi lety na celé čtyři měsíce, měl nejraději. Na skoro všech byl totiž s Annou. Po událostech v Afghánistánu přijal Raul nabídku na práci na honorárním konzulátu v Lyonu. Anna dokončila gymnázium a pak tam začala chodit na univerzitu, jak jinak na obor přírodní vědy. Když tam Adam měl jet, Raul mu okamžitě nabídl bydlení u nich. Celé roky bylo jejich kamarádství pevné jako skála, ale Josef si všiml změny. Půl roku před stáží zemřela Sidonie Novotná a celá rodina se sešla v Čechách. Adam s Annou trávil hodně času a tehdy se to změnilo. Tehdy se z kamarádů stávalo něco víc, ale ani jeden si to tehdy nepřiznal. Teprve Lyon to změnil, Raul si v době Adamova příletu naplánoval cestu do Paříže. Bylo to záměrně a Josef byl rád, že na tom měl svůj podíl. Když měli ti dva možnost být spolu sami konečně si dokázali přiznat co k sobě cítí.

Čtyři měsíce uběhli jako voda a Adam se musel vrátit, ale v tu dobu už si Anna s otcovstvým požehnáním zařizovala přestup na univerzitu do Čech. Bohužel tehdy Raul onemocněl, trvalo tři měsíce než mu lékaři dovolili převoz domů do vlasti. Alice tam poslední měsíc byla s nimi, aby pomohla se vším kolem odjezdu. Rakovina postupovala rychle a bohužel za dva měsíce po návratu Raul zemřel, všichni si byli navzájem oporou. Adama a Annu to jen ještě víc sblížilo. Anna přemýšlela, že školu přeruší a začne v zoo pracovat rovnou. To se nelíbilo Adamovi, Josef se usmál když si vzpomněl, že tohle snad byla jejich jediná hádka vůbec. Nakonec zvítězil vnukův argument, že když ona ho přiměla dokončit školu a doktorát, tak to teď taky vzdát nesmí.

Josef zavřel album a uvědomil si jak šťastný a spokojený je hlavně díky tomu, že jsou ti dva spolu. Upřímně doufal, že třeba by se mohl i brzo dočkat pravnoučete. Oba ušli dlouho a bolestnou cestu ke společnému štěstí. Teď ještě potřeboval vyřešit situaci v zoo, zítra na poradě to budou muset rozhodnout. V tom mu přišla zpráva od Marie, Bob měl nehodu, spadl doma ze žebříku, je v pořádku, ale tak tři měsíce bude mimo. "No tak je celý on, to jsem zvědavý na tu zítřejší poradu." Takže pohled do minulosti musel ustoupit realitě.