Tajemná láska

12. Pýcha předchází pád

V pondělní ráno stála Anna s Eliškou a Robertem v infocentru. Čekali na kávu a povídali si, díky tomu, že líp spala se cítila Anna plná sil. Robert už taky věděl pravdu o ní a Adamovi, protože se mu přestalo líbit jak byl Albert poslední dobou dotěrný. Vadilo mu to natolik, že byl odhodlaný si to s ním snad i rozdat. Když ho Eliška dovedla k plazům, aby mu s Annou řekly pravdu, byl v šoku víc než všichni ostatní. Trvalo mu asi dva dny než to vůbec zpracoval, ale byl neskonale rád. Moc jim to přál a jako ostatní byl v šoku, že to tak dlouho utajili.

Anna protočila oči a tím upoutala jejich plnou pozornost. Blížil se Albert s tím svým pitomým úsměvem. "Dobré ráno, Anno nechtěla by jsi jít zítra na večeři, mám rezervaci do té nově otvírané restaurace." Ne nechtěla, mám svůj program na celý týden a ty v něm rozhodně nejsi." "Být celý večer sama doma, tomu jako říkáš program?" Anna už toho měla dost, přistoupila k němu o krok blíž a dost výhrůžně se na něj podívala. Eliška s Robertem měli co dělat, aby se nezačali smát. "Tak hele do toho jak a s kým trávím večery ti fakt absolutně nic není. Já o tebe nemám zájem a pokud si chceš udržet ten svůj slizkej obličej v celku drž se v uctivé vzdálenosti." "Nechápu co ti jako vadí, očividně nikoho nemáš, za ty víc než tři měsíce tu za tebou nikdo nebyl, tak si se mnou laskavě nehraj." Anna se zářivě usmála a pak Alberta dorazila. "Pýcha přechází pád Alberte a u tebe to platí dvojnásob. Brzo budeš mít možnost to zjistit."

O dalším Albertově ponížení se v zoo vědělo do hodiny, všichni se náramně bavili. Nová ošetřovatelka si je během doby co tu byla získala, byla milá, velice pracovitá a hlavně měla styl. Rozhodně byla trochu záhadná, ale to nikomu nevadilo, jak podotkla onehdy v jídelně Stáňa pavilon plazů takové povahy asi přitahoval. Hlavně se jim líbilo jak se nebála Alberta a občas si ho dost škodolibě vychutnávala. Většina zaměstnanců seděla v kantýně a řešili aktuální dění. "Je to super, takhle ponížit toho panáka zvládá jen Adam, když tu není, Albert si víc dovoluje. Jsem zvědavá jak bude reagovat na nováčka u něj v pavilonu, hele když tak se jí musíme zastat." Stáňa doufala, že snad to Adam vezme v pohodě, ale u něj člověk nikdy nevěděl. Helena souhlasila. "Ona se o sebe určitě postará sama, ale máš pravdu. Adam tam nové lidi nesnáší a i když je skvělá, tak by mohl bouchnout. Až budeme vědět kdy se vrátí asi to bude chtít poskytnout Anče ochranu." Na tom se shodli všichni, jen netušili, že to nebude potřeba. Navíc Adam už byl na cestě domů.

" Slyšel jsem, že jsi zase moc hezky odpálkovala Alberta. Něco o tom, že pýcha předchází pád?" "Nojo dědo už mě fakt vytáčí, je slizkej. Upřímně jsem mu už fakt chtěla jednu vrazit. Opravdu doufám, že se Adam třeba už příští týden vrátí. Strašně mi chybí a hlavně se škodolibě nemůžu dočkat až to ten blbec o Nás zjistí." Tomu se zasmáli oba, Josefa potěšilo, že vypadala odpočatě a měla dobrou náladu." Víš co běž klidně dneska dřív domů, já si stejně potřebuju dohledat nějaké staré záznamy, tak to tu pohlídám." "Tak dobře, vlastně se mi to hodí, naložím se do vany a zkusím jestli není Adam na signálu." "Tomu říkám skvělý plán." Anna mu dala pusu na tvář a odešla.

Josef vzal telefon a vytočil Eduarda. "Všechno jde podle plánu, poslal jsem jí domů." "Skvěla práce, podle sledování letu je Adam asi hodinu od pražského letiště. Už jsem na cestě do Prahy, pokud vše půjde hladce za takové čtyři hodiny jsme ve dvoře." "Moc se těším až nám budou vyprávět jak byla v šoku, když se Adam najednou objevil doma." Tomu se oba zasmáli a rozloučili se. Josef se pohodlně usadil v židli, samozřejmě žádnou práci tu neměl. Adam byl už skoro doma a teď už budou s Annou moc šťastní. Rozhodně se těšil na to až ho uvidí, chyběl mu stejně jako Anně. Třešničkou na dortu byla představa co se asi zítra stane tady v zoo, to totiž bude velká legrace.

Anna dorazila domů, cestou se stavila v lahůdkách a koupila si velký obložený talíř. Vystačí ji na večeři i zítra na snídani, měla ho ráda, s Adamem si ho často kupovali na klidný večer doma. Musela uznat, že měl děda pravdu odejít dřív byl super nápad. Dala si dlouhou koupel a k večeři si otevřela víno. Bohužel Adam zatím na signálu nebyl, blížili se do poslední rezervace a ještě jim asi kus cesty chyběl. Naštěstí až tam dorazí, tak už tam budou jen pár dní a pak už ho bude mít jen a jen pro sebe. Chtěla se zabavit a zkusit to ještě později večer, tak si pustila film.

Adam měl za sebou dlouhý let s dvěma mezipřistáními. V Berlíně měl dvě hodiny času a tak si dopřál sprchu a taky čisté oblečení. Eduard ho podle dohody vyzvedl na letišti v Praze a odvezl domů. Byl strašně rád, že je konečně tady. Navíc děda a Eduard dokázali utajit jeho přílet. Po cestě mluvil s dědou, ten ho ujistil, že Anna naprosto nic netuší. Teď stál na chodbě u bytu a chystal se otevřít. Anna seděla v obýváku, už bylo po deváté, když zaslechla klíče v zámku. To bylo divné děda v tuhle hodinu nikdy nechodil a bez ohlášení už vůbec ne. Když doběhla do předsíně na vteřinu ztuhla, ale pak už jen vletěla Adamovi do náručí. Nemohla tomu uvěřit, byl tady, byl doma. Polibky a slzy z její strany nebraly konce "Ani miláčku tak strašně si mi chyběla. Miju tě a už nikam nepojedu." Adam ji držel v náručí, tašky a bunda se válely na zemi kolem nich. "Adame strašně tě miluju, tak moc si mi chyběl." Zbytek večera byl jen jejich, byli spolu a šťastní, pohlcení svou láskou. Teď už je nic nemohlo rozdělit.