Tajemná láska

20. Tajemství lásky

Po obřadu se přesunuli a byl čas na tradice, krájení dortu a první tanec. Všechno bylo dokonalé a naplněné štěstím. Adam stál s Annou po boku a sledoval dění. "Tak paní Hrušková, jak se cítíte?" "Jsem strašně šťastná, miluju tě a tohle je dokonalý den." "Taky tě miluju a máš pravdu je to dokonalý den." "Jsem ráda, že jsme se nakonec rozhodli takhle, perfektní místo i perfektní den, protože i počasí nám opravdu přálo." "Souhlasím, teď se ještě těším, až si tě odvezu na líbánky." Obdařil jí zářivý úsměvem a ona ho políbila. Opravdu to byl dokonalý den. Anna byla moc šťastná, Anežka s Eliškou a Robertem si to taky náramně užívali. Měla je ráda, byli jí oporou, když byl Adam pryč, vážila si jejich přátelství opravdu moc. Všichni tu byli s nimi na tomhle úžasném místě. Alice s Eduardem a dědou byli neuvěřitelně šťastní a pyšní. Ed si to taky náramně užíval. Láska a přátelství pro ní vždy budou důležité. Pozdě večer byl čas se rozloučit. Hosté se za chvilku odeberou na letiště, aby se mohli vrátit domů. Byla Filipovi vděčná, za to jak to zařídil a alespoň si hosté nemuseli dělat starosti se zavazadli navíc. Svatební výslužka byla opravdu bohatá a doplněná víny z vinařství. Jak řekla Lili, prostě klasická francouzska pohostinnost.

Když se všichni rozloučili a hosté odjeli, byl čas odjet také. Adam čekal u auta na Annu, která se šla převléknout. Mohl se tak ještě se všemi obejmout a poděkovat jim. Anna přišla za chvilku, měla krásné dlouhé fialové šaty a vypala úžasně. Ještě jednou se rozloučili a vydali se vstříc líbánkám. Hotel byl nádherný a pokoj připravený personálem pro novomanžele. Pokoj jim zařizoval Filip a Caroline, takže to vlastně mohli čekat, byli to také úžasní romantici. Všude byli svíčky a růže, taky tu bylo malé pohoštění a šampaňské. Adam si Annu přitáhl do náručí "Jsem ten nejšťastnější chlap na světě, miluju tě a nikdy nepřestanu." "Miluju tě, jsi pro mě vším. Můj manžel, můj ochránce, moje spřízněná duše." "Lásko nikdy nepřestanu být vděčný, že tě mám, jsi pro mě vším." Láska bylo to nejdůležitějších co teď měli a ta jejich byla prověřená životem. Tento večer už byl jen jejich, plný lásky a vášně.

O pár týdnů později šla Anna k Adamovu pavilonu, usmívala se. Byl Štědrý den, zoo dnes zavírala dřív, nevadilo jim být dnes v práci. Za chvilku pojedou do vily, Alice si dala letos na výzdobě zvlášť záležet. Všude byla světla, gyrlandy z jehličí a obývací pokoj zdobil velký vánoční strom. Doma měli taky výzdobu, ale jen decentní. Děda už byl u Alice a Eduarda od včerejška. Návrat z líbánek byl úplně snadný, užili si pár dní v Lyonu a pak odletěli domů. Práce je bavila a tak se do ní rádi vrátili, pár dní po návratu udělali v infocentru oslavu. Po zavírací době si s ostatními kolegy užili trochu zábavy a dobrého jídla, bylo to skvělé. Anna milovala dobu vánoc, světla a tu atmosféru. Navíc letos měla ještě jeden důvod proč se z nich tak těšila.

Už dva týdny si střežila svoje sladké tajemství. Byla neskutečně šťastná, když to zjistila, po dětech s Adamem toužili. Od včera už to měla i potvrzené od lékaře a za chvilku se to chystala říct Adamovi. Chtěla mu to říct než pojedou, zatím chtěla aby to bylo jejich tajemství. Doufala, že bude tak šťastný jako ona. Život už nemohl být lepší, měli všechno co si mohli přát. Když došla do pavilonu chvilku pozorovala jak Adam ještě dodělává papíry. V kabelce nahmatala malou krabičku co tam měla. Byl v ní obrázek z ultrazvuku. Adam vycítil její přítomnost a zářivě se na ni usmál a vstal od stolu.

Adam ještě dodělával nějaké papíry, byl Štědrý den a zoo už zavřela. Za chvilku pojedou za rodinou, aby Vánoce oslavili všichni společně. Těch pár týdnů od svatby, bylo úžasných. Pro ně dva se vlastně moc nezměnilo, spíš to jejich život obohatilo a posunulo dál. Teď zahlédl ve dveřích Annu, která ho přišla vyzvednout. Strašně jí to slušelo úplně zářila, vstal a šel jí dát pusu. "Připravená miláčku? Já už mám hotovo, takže můžeme vyrazit." "Samozřejmě, strašně se těším. Jen než pojedeme chci ti něco dát." "Myslel jsem, že si dárky dáme až večer." "To ano, ale já ti chci dát tenhle už teď." Anna vyndala krabičku a podala jí Adamovi. Byla napnutá a zvědavá na jeho reakci.

Adam byl zmatený, ale vzal si krabičku a opatrně sundal mašli. Po otevření víčka zůstal chvilku nevěřícně koukat na její obsah. V následující vteřině už držel Annu v náručí a líbal jí. Nemohl tomu uvěřit, Anna byla těhotná. Měl strašnou radost, život už opravdu nemohl být lepší. "Miláčku to je ten nejúžasnější dárek na světě. Miluju tě." "Taky tě miluju, no Francie nám očividně svědčí, v mnoha ohledech." Adam ji znovu políbil a musel jí dát za pravdu. Tohle bylo víc než o čem kdy snil. Byli rodina a příští rok se navíc budou radovat z miminka. "Chtěla jsem ti to dát tady, zatím to nechci nikomu říkat. Teprve až na to bude ten správný čas." "Miláčku souhlasím, bude to zatím naše tajemství lásky." "No asi bychom měli jet, nebo se Alice bude zlobit, že jdeme pozdě." "Máš pravdu, jen si myslím, že Alice to na tobě stejně pozná." "Možná ano, ale tajemství udrží." Ve společném objetí vyrazili na oslavu.

Alice stála v obývacím pokoji a byla šťastná. Vánoce milovala, dům byl nazdobený a vše na večeři připravené. Byla tu celá rodina a jí to moc těšilo. Konečně dorazili i Anna a Adam, kteří byli dnes v práci. Zářili štěstím a spokojeností, to jak se milují vnímal kolem nich úplně každý. Navíc měla před chvilkou možnost s Annou mluvit a potvrdit si svoje malé podezření. Tušila to už pár dní, Anna totiž doslova zářila a ona ji skutečně potvrdila, že čekají miminko. Zatím to bylo tajemství, teprve dnes to řekla Adamovi a ten byl absolutně nadšený. Vybudovali si úžasný život, plný lásky a štěstí. Láska je totiž to nejdůležitější, ať už je to láska dvou lidí nebo láska rodiny.

KONEC