Tajemná láska

1. Nástup do Zoo

Anna Novotná seděla u ředitelky Roklové v kanceláři, probírali věci okolo jejího nástupu. Po přesunu z Prahy měla jen jeden den na aklimatizaci, ale to jí nevadilo byla ráda, že tam zůstala až do poslední chvíle. "Jsem moc ráda, že nastupujete zrovna teď Anno. Máme méně lidí a k tomu ještě dovolené." "Opravdu se mi to hodí paní ředitelko. Jen jsem ještě chtěla o něco poprosit, ohledně mojí rodiny." "V pořádku Anno, já to chápu není potřeba někomu říkat, že Alice a Eduard Novotní jsou Vaše teta a strýc." "Moc děkuji, tím jak dlouho moji rodinu znáte, Vám všechno nemusím vysvětlovat, je to pro mě tak snazší." "Vaší babičku jsem taky znala, nikdy jsem tu její nenávist k Vašemu otci nechápala, vždyť jen chtěl jít vlastní cestou." Do kanceláře vešla Eliška Krásná, aby si novou kolegyni vyzvedla a všechno jí ukázala. Už se znaly, protože Anna tu před měsícem byla podepisovat smlouvy.

Když odešly ředitelka Roklová zavrtěla hlavou, díky předchozí práci v muzeu se s rodinou Novotných znala dlouhá léta. Nikdy nechápala nenávist Sidonie Novotné ke staršímu synovi. On se o sklářství nikdy nezajímal na vysoké změnil obor a vystudoval diplomacii, působil jako velvyslanec nebo generální konzul v mnoha zemích. Před mnoha lety mu zemřela žena, ale i tak se práce nevzdal a Anna jezdila s ním. Marie Roklová věděla, že se vztahy po smrti staré paní naprosto urovnaly, dokonce bratři byli v kontaktu celé roky za jejími zády. Před pár lety, když Annin otec působil ve Francii, vážně onemocněl, bohužel rakovina si nevybírá. Vrátili se domů a po jeho smrti se Anna prý na čas stáhla a pak pokračovala ve studiu, které začala ve Francii na univerzitě v Praze. Když jí před pár měsíci kontaktovala, zda by tu mohla po dokončení školy nastoupit, ráda souhlasila. Časem se stejně spojitost s Novotnými projeví, ale s tím jak Annu pochopila i ona sama počítala.

Anna byla ráda, že je konečně tady v zoo. Eliška byla moc fajn sedly si už když tu byla před měsícem. Byla to milá usměvavá máma dvou rošťáků. Úžasná byla i její máma, zdejší hlavní veterinářka Anežka. S ostatními se seznamovala postupně během dne. Co nikdo z nich nevěděl bylo, že ona o nich ví víc než si myslí. Tohle tajemství si, ale hodlala nechat pro sebe co nejdéle. Odpoledne seděli v zázemí u žiraf a povídali si. Kromě Elišky a Anežky tu byl Robert, zdejší fotograf a Elišky přítel. Taky tu byly Stáňa a Helena další ošetřovatelky a Petra studentka veteriny, která tu dělala praxi. Anna byla za společnost ráda aspoň nemusela myslet na to, že doma jí bude čekat prázdný byt.

"Takže Ančo, co o tobě ještě nevíme? Anežka nám už něco řekla, ale co ráda děláš, máš přítele?" Stáňa byla opravdu zvídavá, ale Anna si některé věci chtěla nechat pro sebe "Mám ráda filmy, knížky, ráda fotím. A někdo tu je, ale je to komplikované." Focení byla informace která potěšila Roberta, zvlášť když zjistil, že se opravdu vyzná. "Super aspoň někdo další, kdo aspoň trochu téhle práci rozumí, to se vždycky hodí zvlášť když je teď Haďák pryč." Anežka měla pocit, že to musí vysvětlit a vzala si slovo. "Haďák je doktor Adam Hruška, Náš vrchní chovatel plazů. Jeho dědeček tu dřív dělal ředitele, ale už šel do důchodu. Teď tu dělá na zkrácený úvazek jako průvodce a pořád dost pomáhá s chodem zoo."Anna pokývala hlavou, že tomu rozumí. Petra ještě dodala "On je teď asi na čtyři měsíce na Madagaskaru tak se s ním zatím nepotkáš, ale i tak si dej pozor. On moc s lidmi nevychází." K tomu se ještě vyjádřila znovu Anežka. "On má prostě jen rád svoje soukromí, má to těžké, jeho rodiče před osmi lety zahynuli při leteckém neštěstí v Amazonii. Pak sloužil v armádě a teprve pak přišel sem do zoo. Dodělal si při práci školu, ale jako pracovně je fakt kapacita, jen s ostatními moc nevychází a straní se jich. " Anna poděkovala za informace a každý se pak pustil do svojí práce.

Na konci pracovní doby jí Eliška lákala do blízkého baru, ale Anna se vymluvila, že musí vybalovat. Určitě by se chtěla vyptávat na její soukromí a tomu se chtěla pokud možno vyhnout. Tohle bylo její tajemství. Navíc čekala někoho na večeři. Došla domů uklidnila nákup a dala si sprchu. Zkontrolovala domácí mazlíčky a šla vařit večeři. Přečetla si dlouhou zprávu, která ji přišla od muže, kterého bezmezně milovala. Při každém dalším řádku se usmívala víc a víc. Znali se tolik let a díky tomu na sebe byli úžasně napojení. Přátelství a kamarádství, které přešlo v hlubokou lásku bylo jejich přístavem bezpečí. Za ty roky toho prožili už opravdu hodně a jejich vztah byl stále silnější. Napsala taky tetě, že je všechno v pořádku a uvidí se o víkendu jak se domluvily.

Krátce na to už měla Anna večeři hotovou a akorát slyšela klíče v zámku. Ani se od linky neotočila, věděla úplně přesně kdo to je. Návštěvník za chvilku přišel do kuchyně a pozdravil. "Ahoj Aničko, krásně to voní." pozdrav doplnil polibkem na tvář. "Ahoj dědo jdeš akorát včas, už dávám na stůl." S úsměvem na tváři, se otočila aby svého hosta přivítala. Oplatila mu polibek na tvář a usadili se ke stolu. Popřáli si dobrou chuť. Doktor Hruška se s chutí pustil do jídla, přítelkyně jeho vnuka byla totiž excelentní kuchařka. Navíc když byl Adam pryč vzájemná společnost jim snáz pomůže překonat dobu než se vrátí a udržet tajemství, které teď měli.